Listopad 2011

Mám rád svobodu, jsem chudý, sere mě samota, říká Jiří Voskovec v objevném dokumentu od Rudinské.

3. listopadu 2011 v 15:10 | MgA.Květoslava Šamajová
Režisérka Libuše Rudinská patří ke generaci třicetiletých a něco. Nechtěla mi říci ani kolik je jí let, ani kolik stál rozpočet na film. Natočila třicet hodin. Uplatila jenom 73 minut. V sále zaznívalo, že by to ještě měla zkrátit, hlavně ukázky z filmů, ve kterých Voskovec hrál v Americe. Nebylo toho třeba. Mám FAMU jako Rudinská. Ona studovala fotku, já teorii umění. Lubuše Rudinská se uměla poprat nejenom s technologiemi, které musela zpracovat v dokumentu. Poprala se i s archiváliemi různých mediálních technik. Měla nahrávky z rozhlasu, měla fotografie, měla rozhovory, dále měla sekvence z filmů. V rozpětí let 1952 až 1980 a současnost. To je záběr bezmála 59 let. Dokument točila v letech 2009 -2011.
Můj otec George Voskovec si vypůjčila pro název filmu z úst jeho adoptivní dcery GIGI. Nikdo z nás nevěděl, že Voskovec měl dvě adoptivní dcery do jejich 6 let. Zmizel z očí, zmizel z mysli, zmizel z plátna. Jako neoblíbenější Čech se ocitl na místě 98, Werich na místě 4. Voskovec odcházel, z Čech, když mu bylo 45 let. Byl mladý, urostlý, milý, měl rád humor. Byl vysazen na divadlo, měl cizí akcent, a nebyl obsazován do filmu. Přeškolil se na televizi. Zde hrál po boku Richarda Burtona, Michala Douglase, Liz Taylor. Když Gigi vzpomínala na dětství a otce Voskovce, byla u něho od narození do svých 6 let. Pak se Voskovec potkal s ženou Chris, když jí bylo více než 40 let . Stala se jeho partnerkou v životní roli . Jako vdova po Voskovcovi , žila do svých 91 let. Voskovcův popel čekal v krabici plných 30 let, aby se spojil s jejím. Počali druhý život , na druhé straně břehu, v druhém manželském svazku. Gigi se Barbarou, neteří Chris, rozptylují popel podél břehů pobřeží , jak si Voskovec přál. Obě společně pronášejí slova: " Měly jsme vás rády." V dětství ale tomu nebylo vždy tak. Když Chris nezvládla jejich výchovu, a bylo ji již více než 40 let . Dala Voskovcovi ultimátum. Buď já nebo děti. Voskovec odvezl děti k babičce a dědečkovi do Bostonu. Holčičky se s Chris nikdy pořádně neudobřily. Voskovec byl zván na samé party s těmi nejslavnějšími. Chris si to taky užívala. V Americe se slaví všechno . I koupě nových bot. Může se to zdát směšné, ale Liz Taylor to zrodila. Gigi s Barbarou , neteří Chris , se spřátelily. Pak po dobu 20 let se již nerozloučili. Obě dospělé, Gigi a Barbara procházejí příběhem, vodí nás po bytech, domech, kde Voskovec žil. Působil, a majitelé oněch usedlostí, bytů, domů, je ochotně pouští dovnitř. Popíjejí při vzpomínce na Voskovce. Zanechal tak nesmazatelné vzpomínky. Často se setkával s Formanem. Trávili spolu večeře, a rozmlouvali. Voskovec se ho jednou zeptal, proč ho zve na večeře a nedá mu žádnou roli. Forman řekl, že nemá v jeho filmu pro něho roli. A dávat mu štěk, za pár dolarů nechtěl. Voskovec vůbec nechtěl být pohřben v Čechách . Měl rád Sázavu, malebný kraj. Přesto část popela Voskovce putovala na olšanský hřbitov do společné hrobky V + W. Jejich tvorba trvala 20 let. Jejich cesty, plány, telefonáty, na nás z plátna zaznívají. Dochovaly se. Nežije již ani jeden z nich. Tím, že Voskovec uměl odejít z Čech , zachoval se na plátně v mnoha epizodních rolích. Výrazná bude asi nejvíce jeho role ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Jeho postavu porotce jsme si zapamatovali nejvíce. Werich konce svých let trávil v zapomění. V setkáních v archívu Filmového ústavu, v Praze na Žižkově, kde se díval na historické filmy. Na jedno setkání s ním, si vzpomínám. Promítal se nějaký veselý film. Zapomněla jsem se, a smála se z celého srdce. Werich se ke mě naklonil, seděl za mnou, a říkal." Smějete se jako zvonkohra." Škoda, že jsem si nenechala podpis z toho dne. Pak jsem se s ním již neviděla. Chodím po Kampě a vždy se zastavím u jeho vily. I když již dávno není jeho. Ale jakoby duch jeho osobnosti , byl stále přítomen. Jak adaptoval svoje dvě dcery svědčí o velikosti ducha Voskovce. V nějaké faře bylo osloveno obecenstvo, že se tam nacházejí dvě malé děti, k adopci. Voskovec se jich ujal, od mala a byl jim dobrým tátou. Prožili s ním 6 let. Pak byly určeny k další adopci. Voskovec měl smysl pro humor, a radost z dětí si nedal vzít. Nebyl členem divadla, ale člověk, který si vybírá práci. Byl známý jako divadelní herec. Ale pro film byl cizinec, herec s akcentem. Byl obsazován do divadelních rolí slovanských postav velkých autorů, ruského původu. Svoje roky v Americe Voskovec hodnotí slovy. "Nebylo na cestování, aby bylo na steak, sklenku vína a posezení s přáteli. " Čím byl Voskovec vyjímečný ? Byl chytrý. Měl smysl pro humor. Byl uhlazený. Milující. To bylo netypické pro Ameračana té doby. Chris po jeho boku zažívala setkání s nejpřednějšími lidmi, a dožila se 91 let. Přes ni, byly Rudinskou zachycené vzpomínky. Zesnula až v 3 /2009. Rudinská čerpala materiály z muzea z Bostonu, z archívu z Kampy, z filmotéky v Americe. Z Českého rozhlasu, unikátní rozhovory V + W přes oceán , zdali ty dva důchodci , stále hrají šachy. Voskovec v tu dobu bydlel v rožáku , jehož okno mířilo do parku a chodník se stal nejfrekventovanějším místem různých typů ze společnosti. Dědci tam byli stále u šachů. Rudinské bylo 6, když zemřel Voskovec. Přežil Wericha jenom o rok. Nechala se strhnout korespodencí a investigativně začala pátrat. Přes Gigi, vdovu po Voskovcovi, archívy, udělala mravenčí práci. Rudinská není žádná archivní myš, je urostlá blondýna, umí zaujmout vyprávěním, určitě umí si prosadit projekt, a určitě o ní budeme ještě slyšet. Dokument vytvořila s Michalem Janouškem. Rudinská patří k těm štastným , kterým Fulbricht nadace ( 2003 - 2004) umožnila studium v USA. Určitě i to hrálo velký rozměr v její tvorbě se utkat s tímto tématem. Potřebovala bych to vidět ještě jednou, abych zachytila celkový rozměr filmu, mimiku herce Voskovce, a rozebrala motiv štěstí, který filmem prochází. Voskovec se cítl v Americe štasten , jiný říkali, že nebyl. Pokud se díváte do očí Voskovce, tak štasten byl. Dá se to vyčíst z celé jeho bytosti. My všichni jsme se stali kostnatými, byli jsme nepopsanými listy, když přišla revoluce, dělali jsme za minulostí tlusté čáry, a nakonec všichni ti, co nás sužovali za totáče, se vrátili na vedoucí místa zpět. Alespoń většina z nich. Buď do politiky, nebo do regionálních radnic, nebo na manažérské posty. Proto se nedařilo Werichovi, umíral na rakovinu hltanu, a třeba již ani neměl humor o tom mluvit. Kdo z filmařů zachytí tak jako Rudinká osobnost Voskovce , jeho nezapomenutelného partnera Wericha. Na dokument o Werichovi se teprve čeká, kdo se do toho pustí. Látka je to nesmírně plodná, a bohatá na zpracování dalším generacím. Stejně jako téma Vlasta Burian.
Nakonec ještě kde se to odehrávalo. Přeplněný sál kulturního Amerického centra nám dokument představila v bloku úspěšných studentů, kteří měli to štěstí, že byli na stipendiu výměny mezi Českou republikou a Spojenými státy Americkými. Rudinská již v roce 2003 - 2004.
MgA.Květoslava Šamajová
FAMU ( obor filmologie)
Praha, 3.listopadu 2011 SEČ 15:10

editace : 12. 11. 2011 SEČ : 16:41