Říjen 2010

Clarion a prezentace Bilingual People.

30. října 2010 v 18:41 | MgA.Květoslava Šamajová
Kongresový hotel Clarion,  který je přizpůsobený na prezentace kongresových akcí. Vejde se jich vedle sebe několik.  Je uzpůsobený tak, že má kapacitu 4000 m čtverečných pro 2.500 lidí.  Hotel Clarion patří do sítě  takových obdobných hotelů po celém světe.  Praha ho má vybudovaný na Praha 9 - Vysočany.  559 pokojů a 25 luxusních apartmánů.  Má 18 kongresových místností. Vedle akce,  na kterou jsem jela,  tak paralelně  ve stejnou dobu probíhal kongres o nových výzkumech v rakovině.  S nejnovětší technikou jak na  demenci, vaskulární demenci,  jak na trombózu,  a uplně nejvíce materiálů , tam bylo o všech srdečních potížích. Že jsem  všetečka, tak jsem  se zaregistrovala na obou akcích.  A  v pause jsem  si přezvala nejůležitější materiál.  Pokud  je někdo dementní, tak si již nepamatuje kolikátého je,  nenajde cestu domů zpět. Pokdu je vaskulárně dementní,  tam je již nutný trvalý pobyt na lůžku. Již se sám ani neoblékne. Může to začínat od 85 let. Od identifikace vaskulární demence je předpověď  smrti do 4 let. Demence narůstá pomalu během jednoho roku a pak přijde najednou , třeba do měsíce.
Kdo jsou Bilingual People.  Byly  4 prezentace.  Top language Jobs,  Regus,  Lugera and Makler, TBC. Největčší výkon byl Lugera and Makler,  ale nejvíce detailů ukázala company TBC - Španělé. Dokázali napsat,  co nás čeká ve Španělsku.  Jaký máme plat.  Kolik stojí ubytování.   Kde platíme zdravotní pojištění. Kolik dostaneme na žebříčku práce za rok.   Dobře vymyšleno.   Ani jsem  se nemusela na nic ptát.  Lugera and Makler,  nám ale zase řekli,  jak napsat poslední Curriculum vitae. Jak napsat motivační dopis.  Jak přijít oblečeni na pohovor.  U mužů  hraje roli výrazaná kravata.  U žen,  malý šperk, decentní. Jinak by  měl být člověk oblečen decentně.  Buď černě nebo modře.  Vzpomínám ve Śvédsku, že jedna číšnice chodila v černém. Nazvali ji  "černou můrou."  Takže si nevyberete. Praxe je naopak  jiná.  Když  jsem  byla na  poslední  zahraniční prezentaci, tak jsem byla jedna z mála kdo měl C.V. v angličtině sebou. Teď  si vás vyslechnou, ale musíte to poslat do Irska,  Anglie, Španělska,  elektronicky.  Pouze vás instruují. Takže interner ovládá svět.  Byli tam mladí lidí nadaní,  s 3 vysokými školami, bez práce.  Uměly toho hodně, neměly praxi.  Když se mě ptali,  co bych chtěla dělat, řekla jsem  cokoliv. Je mi 66 let, jsem sama,  chlapec  odrostl,  a důchod nestačí.  Venku je  limit 66 let.  Na universitách nechají pracovat do 70 let. Pak je možný volontérismus. Zadarmo, jenom za stravu a nocleh.
Tato doba je hodně pomatená.  Suprmarkety jsou plné jídla,  ale člověk nemá na to si to koupit. Na každém produktu je marše reklam. Takže vše je předražené.  Malé obchodky zmizely.  Jenom supermarkety. Tam je zboží z Evropy,  naše už skoro tam není vidět.  Je to často  shnilé, ale je to z EU. Tak se to nevyhazuje, ač by to mělo být již v odpadu.  Prodávají vše,  i nahnilé  brambory. Dokonce to ani nepřeberou, tak ztuchlé brambory,  jsou pak ztuchlé všechny.  Tak jsem  se od kongresového hotelu dostala  až k shnilým bramborám.  Den jsem  si užila.  Řešila jsem  to tak, že jsem  sebrala kontaky.  Vzala si cucavé bombony,  a chodila na přednášky.  A bodovala, která byla nej...
I.LUGERA THE MACHMAKERS
II.TSP -  pro sympatii s nimi (Španělsko)
III.REGUS  - zcela nezáživný
IV. Top language Job -  jsem  neviděla

S www.stránkami se na to podívám nyní v detailu a napíšu . Uvidíme.  Tady se nemohu chytit 3 roky.
Mohla bych být užitečná v mateřské školce. Nejsem pedagog. Mohla bych učit angličtinu na střední škole. Nejsem  rodilý mluvčí. Mohla bych pracovat v nějaké televizi na rešeržích ze satelitů.  Tak by nevadilo, že jsem  vrásčitá ještěrka. Ale pokud mě nedali práci před 20 lety,  tak  nyní mě práci nedají. Každá hlasatelka musí  mít kozy.  Já je mám malé. Žena je uzpůsobena tak ,že když má malé kozy, zase má oblejší zadeček.  Když je má velké, zase má malý zadeček a hubené nohy. Záleží na  vkusu. Já se nepozoruji, mě je to jedno.  Hledám práci.

deepa-shama.blog.cz
MgA.Květoslava Šamajová

Kveta.Samajova@gmail.com

Den vzniku samostatného Československa : 28.říjen 1918.

28. října 2010 v 17:23 | MgA.Květoslava Šamajová
Tehdy tomu každý věřil.  I můj dědeček,  Václav Voráč.  Narodil se dne 1.října 1985,  v obci Neředín , Olomouc. Do československé armády legionářské se přihlásil  v září 1917. Z československého legionářského vojska byl řádně demobilisován 18.10.1020.  Jeho služba legionářská se mu započítává slovy do konce července roku 1920. Jeho služba celkem  obnáší osm roků a devět měsíců. Toto potvrzení je dokladem pro nabytí všech práv , vyhražených legionářům ze dne 23.5.1919 č.282 Sb. ze dne 24.7.1919 č.462 Sb. Ministerstvo národní obrany, kancelář Československých legií, číslo 28730. Vojenská hodnost : střelec Pancéřového vlaku úder. Dědeček Václav Voráč byl na Urale , který se do roku 1924 jmenoval Sverdlovsk.  Od roku 1991 se jmenuje Jekatěrinburg.  Vzal si za manželku moji babičku Marii Voráčovou , rozenou Živnou. Narodila se dne 7. prosince 1899 v Olomouci - Řepčíně. Společně pak žili v Olomouci, Neředíně č.44.  Babička zemřela 17.12.1970.  V Moravském Berouně. Dědečka jsme pochovali, když mě bylo 13 let.  Tedy v roce 1956.  Babička pak  dostala jako vdova po něm : jednu korunu československou v důchodu. Měli se moc rádi. Namluvili se tam, že dědeček ležel za pecí. Babička si přišla vyprosit čerstvé mléko. Dědečkovi se moc líbila.  A tak jak byl v jegrovém prádle vyběhl za ní a požádal ji o schůzku. Měl dost vzpomínek na válečné útrapy v ruském zajetí,  kruté zimy na Urale,  ukrutné mrazy v zemljankách.  Často měli jenom novinové papíry,  místo ponožek v nějakých holinách. Byli tehdy zamíceni pro  vznik nového státu Československa. Dědeček bojoval ještě u ZBOROVA.  Kdo to dnes  ví,  není ani v seznamu, že tam byl. Tak mu vzdávám tímto památku.  Nosila jsem  fotku babičky, dědečka,  i mámy stále sebou v občance,  kterou mě ukradli.  Nemám po ruce dědečkovu fotku. Ale ukáži vám moji babičku. Oba dva zemřeli,  když měli 71 let.  Maminka se narodila z velké lásky.  Nesmírně je uctívala oba dva rodiče . Nedovolila si být k nim hubatá a moc je oba milovala.  Já jsem  se pak narodila v obci NERETEIN, což je také Neředín, ale v době protektorátu Čechy a Morava, v roce 1943.  Měli jsme v rodině podivnou konstelaci. Dědeček jako legionář dlouhodobě hledal práci. Nakonec byl železniční zřízenec, babička byla v domácnosti. Zažila ještě německé školy, jiné nebyly. Často jsem  nad úkolem z němčiny mudrovala. Pokud jsem  chtěla slovo, neuměla to přeložit. Pokud celou větu, to zvládla. Učily se biflováním celých vět.  Měla mě moc ráda, pekla mě buchty , s posýpátkem a meruňkou. Máma, ta neštastnice si vzala otce,  kterého zavřeli na § 231/48 Sb.  Což byl § Milady Horákové. A tak jsme  měli v rodině legionáře a nezaměstnanost.  K tomu pak přibyl otec zavřený, 1952-1960. To mě bylo 9-19 let. Právě pročítám spis z Generální prokuratury ČSSR.  Během 8 let měl 8 různých míst vězení.  Dostával NPT . Když v roce 1956  dal 50,-Kč na Maďarské události dostal trest samovazby.  Exekučně musel splácet 60,-Kč měsíčně za MONSTRPROCES, náklady soudu, a 20.000 ,-Kč pokuta. Dostal 22 let,  ztrátu 10 let práv občanských a  konfiskát celého majetku. Vydělal v NPT jenom 80-100,-Kč.  Na výživné , aby poslílaa dvěma  dětem nezbylo. Když si vezmu dnešek,  že zákonorádrci odměnovali v parlamentu kde koho . Tak si nevzpomněli nikdy na  legionáře, z I.světové války a jejich dcery.  Když si vezmu svého otce, který zemřel na to, že ho posadili  na  uran, a sloužil Sovětskému  svazu dobývat uran. Vrátil se s podlomeným zdravím. Zemřel jako 66-letý. Moje mamička byla domácí krejčová, švadlena,  a radistaka u požárníků .Měla výslechy ob den,  StB  ji neustále obtěžovala. Nevím kdy spala,  buď šila, aby nás všechny uživila, nebo jsem  za ní nosila rendlíčky jídla, když sloužila směny 24 hodin.  Babička nás tedy doma opatrovala. Zlatá babička.  Již nemám nikoho. Nevdala  jsem  se. Nemám děti. Nemám vnoučata. Vzala jsem  si Járu z dětského domova Čeladná.  Když mu bylo 14,5 let. Bojovali jsme spolu za 11 let u 40 soudů . Dnes se mě směje Lipták, že trpím paranoidním kverulanství - jako, že se ráda soudím. Je to   prokurátor totatalitarismu, který nás s mojí mamičkou , umírající,  Jarou, po operaci paralytický ileus,  brutálně vystěhoval 27.11.2006.  Smál se jak potrhlý.  Byl prokurátor na Generální prokuratuře 1958-1975, kde soudili mého otce k 22 letům vězení.  Na pokyn StB.  Tudíž všichni prokurátoři  z Gerální prokuratury ČSSR  co soudili politické vězně  dbali pokynů StB. Vychází to ze všech dokumentačních materiálů.  Mě nyní tento Lipták, 82 let, soudí , k odnětí svobody 3 let a 3 milionu pokuty, že odhaluji archívy a pátrám v nich. Když vezmu Mottla co všechno odhalil. Kroupu v Post Bellum.  Rozhovory s válečnými veterány,  dcerami politických věznů padesátých let.  Tak mě přijde, že já stále něčím vadím. Bádám, sepisuji, historii,  a stále překážím. Jsem  moc detailní. Každý to chce obecně, pokud  možno žádná konfrontace. Já vím, že jsem  za mlada neměla Anglii v zeměpise, nebo Švédsko. Proto  to byly  země, o kterých jsem  nic moc neznala. Kdyby mě rodina tolik nemilovala, tak bych v roce 1968 odešla buď do Švédska nebo Anglie.  O to víc si vážím , že jsou badatelské archívy přístupny, všechny archiválie, a my můžeme čerpat pravdu a snažit se, aby se napsali nové dějiny . Buď historie Československa, a doplnilo se také, kdo skutečně byl u Zborova. Za což naše babičky dostaly pak v důchodu jednu korunu. Byli pak v nouzi. Nebo za statečné politické vězně z 50.let,  kteří zemřeli a jejich dcery neměli nárok na  odškodnění, pokud otec byl mrtev. Až již zákonem 2001,  nebo tím, že nám nikdo nevrátil výživné , které jsme neměli v době studí na škole. Měli jsme  hlad, ne nouzi. Otec vyšel na plošnou amnestii z vězení v roce 5/1960. Nesměl 10 provést trestný čin. Založil K-231.  Ve Znojmě.  Dostal rodinu do NO - nepřátelské osoby.  Ostatní dcery 50. let jsou  jenom třídní nepřítel. My byli NO. Proto jsem  měla a mám stále potíže s bývalými prokurátory z Generální prokuratury  ČSSR. Chtěli stále být v advokacii a odmítli se zviditelnost. Nepodepsali lustrace a mají často falešná lustrační osvědčení. Mají okolo  82 let. Před 20 lety, tedy jim bylo 62 let.  Byly chráněny státem. Vše co dělali, dělali pro stát. Tedy pro StB.   Stále nás oběti totalitarismu pronásledují .  Chtěli bý nás ještě zavřít , dvacet let po pádu totality. Mnozí soudci, státní zástupci , policajti jim v tom vehementně napomáhají.  Jsou nezávislí a jste zcela bezmocní. Píše se 20 let po pádu totality.  Nikdo mi to nevěří.   Co se mi děje.  Všichni jsou ženatí, vdaní, mají děti a starají se jak splatit hypotéky. My mnohdy nemáme ani do úst.  Důchody jsou malé, práce žádné. A být samoživitelka v dnesní době, je jako být leginonář na kterého zapomněl stát, když se vrátil z legií do civilu.  Nebo politický vězeň z  padesátých let. Byl po roce šedesát stále hlídán StB. V každém zaměstná na něho chodili posudky, a trvale byl pronásledován on i jeho rodina. Člověk by řekl, že jsme  si odechli po totalitě.  Nikoliv.  Je to ještě horší.  Pokud bylo 85.000 udavačů v ČSSR.  A 800 bývalých StB  zůstalo na vedoucích  místech,  tak to je pavučina.  Otec, když byl amnestován na plošnou amnestii v květnu 1960.  Byl i nadále pronásledován až do roku  smrti. My ostatní co žijeme , určitě do roku 1989. Ale já si myslím, že jsme i nyní trvale.  Jinak by se mě nedělo to, co se mi děje. StB se  chvíli bála, ale nakonec se zase vzpamatovala.  Zákony je nijakým způsobem nepřistřihly, naopak  je nechali svobodně a nezákonně podnikat. Dostali odchodné, neměli nikdy nouzi ani hlad. Jako ti, co státu dali svoje zdraví a stály celý život na pozici morálky, cti a etiky. Za to si nikdy nic ještě nekoupil. Naopak bylo jimi  pohrdáno.   StB dostali odchodné 500.000 Kč, což jim vytvořilo 50.000 Kč pak v  důchodech. Takže stát stal vždy na straně udavačů a zla. Týral ty, co to poctivě mysleli se státem.  Když jsem  se pak obrátila na prezidenty Havla, nebo Klause,  stran Járy, oběti z dětského domova Čeladná, ani jeden nepomohl. Ve věci,  šikany, aby soudy  urychleně rozhodly pro rodinu,  a byly zkráceny lhůty u soudů . Neměli jsme  pěstounské dávky 4 roky, co byl již u mě.  Já měla 8.500 Kč měsíčně na nás dva.  A pak mě vystěhovali v roce 2006 a opět jsme dávky neměli. Samoživitelka, živila cizí dítě, že mu to slíbila, a slib dodržela.  Nyní mě "soudí" a trestně stíhá bývalý  prokurátor z Generální prokuratury, že jsem  na něho odhalila,  co všechno dělal v totalitarismu  a nyní.  Vzal nám privatizační byt 3+KK,  67 metrů čtverečných,  manipuloval se soudy,  pomlouváním  do spisů , a nakonec mu soudy uvěřili . Vystěhovali 3 členou rodinu,  papírově,  a pak fyzicky,  27.11.2006. Soudy Liptáka  podpořili.  Matka mě na tu brutalitu zemřela.   Jára rok krvácel do střev, po dvojité operaci paralytický ileus.  Invaliditu nám zase zamítl jiný kostlivec na PSSZ, měl také 82 let. Internista,  který měl práci v 82 letech. Já ji ztratila v 49 letech. Práci v oboru. Přesto nás brutálně vystěhovali.  Starostové radnic, Nusle-Praha 4 , Horálek.  Mě taky vystěhovává  ze 4. kategorie, kam mě Lipták nastěhoval.  Že mu to neplatím nájem jako I.kategorie.  Ačkoliv soudy rozhodly,že je to snížená kategorie.  Šorfová, moje bývalá starostka na Praha 11-Jižní Město, se mě také zbavila vyklizením. Podvodně za její éry byla napsaná utajená nájemní smlouva na PERSONU, klienta Liptáka.  Mě bezohledně nechala vystěhovat z Prahy 11,  kde jsem  žila 27 let.  Nájmy jsem  měla placené.  Čili to zlo pramení celoživotně.   Radnice mají záznamy o občanech,  co dělali v minulosti.  Pokud to byla ODS,  tak ta měla zájem jenom o realitky,  bytové správy a prodeje bytů.  Nekompromisně vystěhovávala, ty,  kteří této vlasti po několik generací odvedli svoji národnost a hrdost a bojovali za   vlast.  Jejich děti na to doplatili.  Neměly vzdělanost, byly jim zakázané školy. Byly často o hladu,  ne nouzi ,  ale hladu.  Proto vznik samostatného státu vítám, že máme a oslavujeme 92.výročí, ale stát  jako takový se rozpadl ke dni 31.12.1992. Československo přežilo jenom  74 roky. Rozpadlo se na Česko a Slovensko.

deepa-shama.blog.cz
Kveta.Samajova@gmail.com
MgA.Květoslava  Šamajová

Praha, 28.10.2010             17:15

Poznala jsem je na Bollywoodu.

17. října 2010 v 22:06 | MgA.Květoslava Šamajová
Řeč je o indických firmách, nebo českých spolcích, distribujících indické věci. SUNIT MALHOTRA. Má otevřeno od pondělí do pátku, vždy od 9.30 hodin do 6.30 hodin p.m.  Co vám může nabídnout ?  Má kardamon do kafe,  a pánům na potenci.  Je to lepší než viagra.  Já si to dávám do kafe, a doporučuji to mužským.  Je to za 50,-Kč.  Koření. Má tam masala , garam  - masala, papad,  ajurvédské zubní pasty, i kosmetiku, dobrůtky pro děti. Dal mi ochutnat nápoj,  silného vitálního energetického nápoje: Badam drink, který měl toto složení : mandle, mletý kardamon, mléko, šafrán. Najdete ho na Táborská 11.

Auroville.cz
je správná parta mladých, kteří 40 km od Mahabalipuram a 90 km od Madrasu našli vesnici - město zbudovanou/ né  kdysi před sto lety Šri Aurobindrou a již neodešli.  Buď se vrací a nebo se tam usadili i s rodinami natrvalo. Vesnice - město čítá 2000 obyvatel.  Jsou tam i Francouzi a Izraelec.  Postavili tam solární energii a taky stavení budovaná do spirály. Distribují mýdla přírodní a pomáhají tak , aby vesnice - město si na  sebe vydělaly  z vlastních zdrojů. 

Sanu Babu
se nemusí  představovat. Jsou na trhu již 15 let.  Mají tři pobočky v Praze,  z nich nejznámější je v Michalské ulici. Pozor.  Za chvíli jsou vánoce a budete potřebovat dárky.  No,  a Sanu Babu,  vám přijde k duhu. Mají hodně peněženek,  a portmonek,  kam dáte vše potřebné,  navíc je to z pravé kůže a vydrží i nápory všelijakých serepetiček,  co my ženské stále nosíme při sobě.

Spolek yogajóga.cz
chystá cestu do Goa, hned v lednu 2011, kde budou aktivovat asány a pranajany. S vybraným učitelem yogy je najdete na webu yogajoga.cz.

MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

22:O5   Praha, 17.10.2010

Milenge, Milenge - Zaručeně se setkáme. Setkáme se!

16. října 2010 v 22:14 | MgA.Květoslava Šamajová
Setkáš se s ním za 7 dní,  v 7 hodin ráno,  a bude mít na sobě sedmero  barev oblečení.   Bude to v cizině.  Takto praví kartářka mladé sličné dívce Protyi.  Je studentka z Delhi,  a je sirotek od mládí. Je zvyklá žít sama.   Dala jedinou otázku kartářce.  Chci se vdávat,  potkat pana Pravého a mít s ním dvě děti.  Pritya se vrácí na kolej, kde ji spolužačky hlásí, že třída byla vybrána na týdenní pobyt v Bangkoku.  Prytia si zapíše svůj osud  do deníčku a vyjedou. V pánském klubu to vře.  Vše se to motá kolem Immi,  který s přáteli  vyletí taky za 50 % platbu nákladů.  Amit má mezi děvčaty kamarádku, která slaví narozeniny.  Setkání na festivalu mládeže má striktní zákaz po 8 večer se navštěvovat. Jsme v zemi teraváda buddhismus , kdy děvčata a chlapci jsou od sebe odděleni nejenom na  koleji,  ale i v  templech.  Chlapci to vyřeší tak, že se převlečou za dívky.  Nakoupí balónky,  a paruky,  a dívčí šaty. A mají nehorázný mejdan a křik,  který pobudí abatyši . Ta je pěkně prožene, že se rozprchnou a na zemi se kutálí míče spadlé z podprsenek. Immi se zavře do pokoje k mladé dívce, která je již spící.  Jeho zrak upoutá deníček.  Jeho numerologie je tak čitelná,  že se rozhodne napomoci osudu.  Ráno vstane v 7,  a obleče si sedmibarevné oblečení a dělá dojem s katarou na Prytiu.  Ta tomu klamu podlehne.  Immri z počátku ze žertu,  pak kamarádsky, až do momentu lásky se promění.  Ale když Prytia se 7 den loučí u něho na pokoji,  najde kopii svého deníčku, kde má Immri zatržené věty,  co má ráda,  a pochopila , že naletěla. V obchodním domě Osud mu dá najevo, že vše prohlédla.  Immri ji prosí o 5 minut vysvětlení, že to s ní myslí dobře, že ho proměnila.  Jsme  v Indii, kde numerologie sehrává svoji významnou roli.  Dá mu tedy najevo, že se mohou potkat, když tomu napomůže osud, a napíše do knihy numerologie svoje jméno,  příjmení a telefon a řeknu mu, že knihu najde v některém z antikvariátu v Delhi.  Immi ji zase napíše na bankovku svůj telefon. Rozchází  se, aby se potkali po 3 letech. Immi jde studovat do Ameriky, a  Pritya se dá  na dráhu rozhlasové repotérky. Najde si ctitele,  který se k ní nehodí, ale uvažuje o sňatku s ním.  Ten dělá do reklamy a místo k děvčetí se více věnuje manonu a kariéře.  Karty a osud se zamíchají, že návrat  Immi z Ameriky mu přináší překvapení v podobě nabídnuté nevěsty tatínkem. Immri tomu nepodléhá a odlétá do Delhi hledat numerologii po různých antikvariátech  se svým přítelem ze studií. Nabízí knihkupci, že mu dá 5000 Rupií, když mu ji seženě.  Ten ji skutečně sežene, když k němu "dopluje:"  A zanese ji do bytu k Immimu, který brouzdá zatím v Delhi. Snoubenka pochopí, že kniha je nějak překážku k jejímu sňatku s Immim a schová ji.  Mezitím Prytia má mít svatbu v Bombaji do 2 dnů a ty chce věnovat znovu nalezení Immiho. Hledá ho všude , na koleji,  v počítači,  na seznamu těch, kteří jeli před 3 lety do Bangkoku. Zná ale jenom křestní jméno,  což je na  desetimilionovou Bombaj málo.  A tak jde ke kartářce, která ji říká, že osud ji byl napomocen, ale ona sama šla proti osudu, že nyní nemůže pro nic nic udělat, než věřit ve šťastný konec.  Manželské dvojice se  promíchají v jednom hotelu  a vše nakonec rozuzlí štastný konec.  Je pravda,  že je tam mnoho tance a zpěvu,  věřšů a několikrát opakovaných zbytečností. Ale jednak se vrtíme na židli,  pak si zpíváme,  a pro opakovaný rytmus  , již i známe verše našich numerologických hrdinů.  Nakonec i pláčeme a říkáme si větu:  " TY  KRÁVO,  TO JE DOJAK.  Což bylo také heslo letošního osmého ročníku Festivalu bollywoodského filmu.
Ty jsi klid,  na který jsem čekal.
Odloučení odhaluje můj smutek.
Změnila jsi mi život, až když jsi mě opustila.
Ať jsem  sám nebo v davu, pořád myslím na tebe.
Studentský reál spolužáků: " To se ti vracejí stále ty staré přízraky?  No tak dobře, budeme ho hledat."
Uličnictví - přátelství - láska


MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

Dekorace henny je typická ozdoba indických žen  nejenom na svatbách, ale dalo se jí ozdobit i na Bollywood filmu ( 11. - 16.10. 2010). 


Vaaranam Ayiram - Člověk, kterého provází tisíc slonů.

15. října 2010 v 23:24 | MgA.Květoslava Šamajová
U nás bychom řekli,  že chodíme s Pánem v srdci.  Oním člověkem je Súrija,  mladý muž,  otec, manžel,  major indické armády,  který se na pobřeží bengálského zálivu loučí s mrtvým otcem.  Jeho matka mu říká, závěrečná slova otcova  : "Život se musí  žít dál" .  Súrija říká na rozloučenou zemřelému otci:"  Ty jsi pro mě vším,  tati."   V Mahábalipuram je místo,  kde jsem  seděla u Begálského zálivu, jen  tak sama, a voda kolem mě šplouchala na kotníky a já křičela nahlas:  "Bože,  zde jsem  tak šťastna. "   Nic jsem  u sebe neměla,  nějaká malá kabelka a víc nic.  Přesto jsem  byla nesmírně šťastna. Je tam takové vzácné místo,  je to dokonce i památka uctívaná UNESCEM.  Je to vzdáleno od Madrasu asi 40 km.   Kdysi to bylo slavné město,  zrozené vládcem Narasimhou,  a domácí  ho uctívají  jako velkého bojovníka. Závěrečná věta filmu odpoví ,  proč se titul filmu jmenuje Tisíc slonů.  Malayalam movie má 168 minut a ani na jednom záběru není jediný slon.  Nevím , proč každý film festivalu má název,  který neodpovídá titulu filmu. Súrija je slunce, a je to syn počatý s velkou láskou mladé studentské dvojice.  Syn Súrija také hledá takovou lásku, která musí přijít jako blesk z čistého nebe. Potká ji ve vlaku.  Je hudebník a tak vše vyjadřuje verši,  s velkým citem,  který uchopí a vyzpívá. Taky zatančí,  jsme v Indii.  Otec Krishnan říká manželce,  pokud Súrija si zatuká na srdce,  tak to je ta pravá.  Jenže,  ta na rozdíl od Súrija, který neprospívá ve škole,  je jedna z nejlepších studentek Indie a odjíždí po střední škole studovat do Ameriky.  Súrija musí napřed vyřešit první infarkt otce,  pak podat návrh na stavbu domu, aby pomohl otci vrátit peníze, které vložil do jeho studia, a pak má čas na sebe a svoji lásku. Přijíždí do Ameriky,  na kolej,  kde je ubytovaná Megha. Náhoda mu pomůže, že najde na studentské nástěnce výzvu, že hledá spolubydlící.  Súrija jde do studentského domu a najde svoji Meghu.  Ta ho nechá u sebe  na pokoji na gauči,  a Súria prožívá krásných 9O dní.  Pravidelně informuje otce a matku, že je nesmírně zamilovaný.  Otec Krishnan mu říká, že musí uchopit  svoji lásku a  říci jí, že ji miluje.  Súrija zatím otálí a jenom zpěvy a tancem se vyjadřuje. Když Megha jede na 2 dny za projektem , Surija říká, že počká, aby ji nerušil.  Přichází na sjednaný termín,  a je svědkem, jak na universitě vybuchla nálož.  Je zděšen,  když vidí Megha na nosítkách a chce k ní.  Záchranáři ho nechtějí pustit.  Dozví se, že zemřela během převozu do nemocnice.  Je raněný , volá rodičům,  a pro pláč ,  ho ani neslyší.  Přestane jíst,  spát,  a  začne brát drogy,  upadat  a po absťáku otec pochopí, že není se synem něco v pořádku.  Podá mu pomocnou ruku,  a řeká mu: "Vem si baťoh a vyjeď  a vrať  se uzdraven."  Surija jede do Kašmíru. Zde se setká s přítelem, který mu říká, že když mu zemřel otec,  mohl žít jenom proto, že měl malého syna,  a s jeho žvatláním to přežil.  Súrija se vrací zpět za otcem a matkou. Doma potkává kamarádku sestry Prija, ale vidí  v ní jenom dívku, kterou zná od jejich 8 let.  Prosí otce, že by chtěl vstoupit do armády.  Otec Krishnan vidí, že si dal ruku na srdce,  takže to bylo upřímné. Pouští ho.  Súrija se stane majorem a je pověřován zvláštními akcemi.  Vysvobodit zajatou novinářku ,  nebo útok na pašeráky drog atd.  Předtím , než se stane chlapem ,  pomůže svému příteli, že mu najde uneseného syna.  A zde lze uchopit myšlenku velkého bojovníka Mámalla-puram, což je nový název Mahábalipuram.  Jeho mistrný šerm šavlí,  a boj, aby vysvobodil pětiletého chlapce,  z gangu  únosců dětí,  navazuje na tuto tradici.  Jsme svědky několika poloh filmu.  Pro malayalamskou oblast je to jistě úspěšný film.  Je rytmický,  zpěvný, taneční,  pro Evropu zde nacházíme několik filmů v jednom. Určitě Hair,  určitě 2 gangy ,  taneční vstupy portorikánské a americké,  dále motiv džungle a přistání vrtulníků ve Vietnamu  Američany atd. Již jsem  viděla hodně filmů a rukopisy jiných nezapomínám. Ale to bych malaylamskéhu filmu odpoustila.  Má  mnoho pozitivního.  Spojení otce a syna, který na něho přenáší jenom víru v dobro,  buduje v něm odvážného chlapce,  který musí  chránit ženskou čest ,  přerod chlapectví do muže atd.  Matka, pak , která umí v malém  bytě, vytvořit takové kouzlo lásky a pohody,  že pak syn je schopen se stejnou  vroucností , být otevřený k jiným lidem.  Pak zvládne se i přerodit z člověka, který bolest řešil pádem do drog,  se zase vzchopit a překonat krizi.  A najít novou lásku,  v podobě kamarádské přítelkyně jeho sestry, kterou zná od 8 let. Indická kinematografie má mnoho symbolů .  Film má tři fáze,  studentské lásky,  tance a zpěvy.  Drama umírání otce,  a serióznost zralého muže,  který zachraňuje na zvláštní misi  unesenou novinářku. Všechny polohy jsou určeny k pozitivnímu nasměrování mladé generace. 
Když se drží za srdce,  tak po tom touží.
Udělej to,  po čem touží tvé srdce.
Překážky už zmizely,
když se srdce otevře.
Ona je moje polovička, která mi chybí,
i betelový list by zčervenal,
při pohledu na její křivky.
Dívka mi ukázala světlo a pak odešla sama.
Nenacházím slova, jak jsem  propadl jejími křivkami.
Naše srdce se spojila....
Ona je moje polovička , která mi chyběla,
už není a já cítím bolest v srdci.
I betelový list by zčervenal, při pohledu na  její křivky.
Po takových verších , pak nejenom zpívá plátno, ale i celý sál.  Jde  o to, že film je pro miliardovou Indii  dostupný oproti televizi, kterou  si každý nemůže koupit a nebo navštívit divadlo. Je to únik do světa zábavy,  ale pokud to má zrnka pravdy a morálky,  tak to slaví úspěch kasovní, ocenění,  i u kritiků.
Film režiséra Gauthama Menon  Člověk,  kterého provází tisíc slonů,  získal ocenění národní ceny jako nejlepší  hraný film  malaylámský v roce 2008.

MgA. Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

Antardwand aneb The Turmoil -Pozdvižení -Unesený ženich a Nepřijatá nevěsta .

14. října 2010 v 8:18 | MgA.Květoslava Šamajová
Jsme v Biháru. Sedím v kině Světozor na dnech indického filmu Bollywood.  Není to ale z dílny Bombaje - Mumbaje,  ale z dílny nezávislého filmu.  Zřejmě ač malebně a výtvarně nádherně laděný film,  mohl být natočen za skromné peníze.  Vytipovala jsem  si ho a nelitovala jsem.  I když podle popisky šlo o úplně jiný film.  Byl natočen na motivy skutečného příběhu,  a pro nás, kdo nebyl nikdy v Indii,  zcela nepochopitelný příběh.  Mladý student z Biháru se zamiluje do dívky z Dillí a řeší jedinou věc,  jak za 24 hodin přesvědčit rodiče,  aby mu dovolili si vzít za manželku dívku, která v pandžábu jezdí na skutru,  studuje,  a dokonce s ním čeká dítě. Radhuveer seznámí otce a matku , že miluje Sia, ale rodiče o tom nic nechtějí vědět.  Právě probíhají v domě námluvy s jinou nevěstou,  bohatou ze sousedství.  Radhuveer prchá brzy ráno z domu.   Pochopil, že se na vesnici zastavil čas.  Jenže je dostižen najatými námezdními násilníky a unesen.  Modrní kluk je unesen za účelem sňatku s dívkou,  se kterou byl kdysi rodiči zasnouben ve 13 letech.  Nejprve je fyzicky mučen,  bitý surově holí, polejván  studenou vodou.  Násilí se stupňuje,  až je opit a oženěn ,  zcela opilý na mol.  Rytmicky se zde střídá tanec tanečnice, která pod závojem si stahuje do kruhu sedící muže,  a přitahuje si je polibky,  a muži celý rozkurážení ji platí vysoké částky.  Tento prvek ve filmu je nový.  Ale je vložen do kontrastující tradice žen,  které musí poslouchat,  nosit čaj v pravidelný čas,  a neodporovat majordomovi - manželovi.  Jeho manželka je mladičká dívka,  která zprvu nechce nic slyšet o manželství. Ale když je mladý pár zamčen na závoru, aby byl dokončen manželský rituál, tak dívka pokukuje po pohledném mládenci, který je urostlý,  snědý a černovlasý,  a snaří se ho hladit a přesvědčit ho , aby s ní ulehl na společné lože.  Považuje to za samozřejmou manželskou povinnost.  Radhuveer ji otevřeně sdělí,že  miluje jinou, která  s ním čeká dítě.  Dívka je tím zasažena,  ale sestra ji sděluje, že se to podá, jako každé indické manželsví. Nicméně  ,když je Radhuveer podruhé opit,  tak do něho vstoupí agresivita,  a tak jak ho tloukli a mučili,  náhončí jejího otce, tak ji brutálně znásilní. Druhý den se jí omlouvá, ale dívka nakonec pokorně mu řekne, že je jeho manželka.  Co je ve filmu moderní, jsou útěky. Těch jsem  tam zaznamenala nejméně šest.  Nejprve utíká Radhuveer, ale  je vždy chycen a  o to více bit.  V záběru filmu si bere mladá manželka kufr,  a když ji otec sděluje, že ji vybral špatného ženicha,  a nyní ji vybere lepšího, dívka,  mladá nevěsta,  odpovídá : "  Nyní si vybereu  , já sama  a odchází z vesnice,  kde se zastavil čas. "  Film je vyprávěn ve velkých celcích,  a jemně v lomených tónech.  Lampa,  lomené nasvícení,  křeslo, ve kterém je odvrácený  ženich  a myslí na jinou  dívku. Nevěsta je  ozdobená zlatem a zvonící  náramky,   se zlatými bordurami sárí,  přinášející s pokorou čaj v pravdelných intervalech.  Jemně a něžce manželovi ustílá lože,  byť  zatím na zemi.  Pomalu se vžívá do role mladé manželky  a vírou, že se to podá.  Její  procitání , kdy z mladé dívky, poslušné, se proměňuje v emancipovanou ženu,  která bere svůj osud do svých rukou,  je moderním pohledem mladé generace, která bortí staré tradice a mýty. Banián  a jeho kořeny, je dalším prvkem tradice, pod kterým usedá nejprve mladá nevěsta,  poté Radhuveer.   Kdybych byla pracovnice televize,  tak bych ho vybrala do vysílání. Je točen v celcích a vyprávěn pro malou obrazovku televize. Je to komorní příběh,  střetu mládí s tradicemi.  O to víc,  nás to šokuje, že se to skutečně odehrálo  v dnešních dnech.  Ve státu Bihár, docela nedávno.  Indie, která neumí a nesmí vyprávět milostný akt, milování,  a odváží se to vždy sdělit tancem,  dosti vyzývavě  nám předvedla,  domácí násilí,  muže oběti,  který svoji mladičkou ženu znásilní.  Teprve pak v ní se zvedne odpor ale k otci,  který spojil dva nešťastné mladé lidi,  bez lásky,  a za zvuku budnů a očekávání,  je zamkli na závoru,  očekávající,  kdy k tomu dojde.  Celá vesnice je tomu účastna. Teprve pak mladičká nevěsta dospěje a dozraje   a odchází z tého vesnice,  kde lidí ještě žijí postaru v tradicích,  které tyto dva mladé lidi  zbortily.  Radhuveer útěkem,  a mladá jeho nevěsta přichází k jeho rodičm,  jak bývá v Indii zvykem, ale rodina ji nepřijala.  Tak odchází sama  s kufrem  do města....
Unesený ženich a nepřijatá nevěsta mě připomněl klasické filmy Šjama Benegala, kdy v závěru malé dítě háže kamenem ...což symbolizuje v indickém filmu, že až ta další generace se zvedne k odporu. Šjam Benegal bude mít jistě již sedmdesát let, takže připusťme , že tento film natočila nezávislá filmařská skupina,  které bude něco kolem třiceti let.  Uplynulo tedy zase čtyřicet let, než se probudila další mladá generace,  která také boří mýty vůči tradicím rodičů.  Pokud  film chcete vidět,  hledejte ho pod hindi názvem,  já jsem  si film přeložila po svém.  Festival ho citoval pod názvem Vnitříní boj,  což neodpovídá tématu filmu.  Produkce hindi , 120 minut, režie: Sushil Rajpal. 

MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

Z procházky s doc. Hornby .

12. října 2010 v 20:08 | MgA.Květoslava Šamajová

Letos sice mám již několik certifikátů, ale s podzimem zase začala školní sezóna.  Když jsem nesehnala práci jako učitelka,  tak jsem začka.  Běhala jsem s digi foťákem Prahou,  romantickými místami,  a naslouchala technice a kreativitě.  Šli jsme Petřínem.  Mezi 14,00 a 15,00 hodinou.  Nikde žádní milenci, bylo úterý.  Pan docent nám ukazoval zakoutí, jak si stoupnout,  aby vynikla kresba kompozice.  Kreativitu cítím od mala.  Jenom technicky si nejsem  vždy jista,  jak to cvakám.  Nejsem technický typ.  Když jsem se tak procházela, tak ke mě přistoupila žena, že mě zná z televize, asi z roku 1988.  Každý jsme se proměnily. Tak jsem  vzpomínala na patra a budovy,  odkud.  Byla z dětské,  takže jsme se vítaly v Jindřišské. Patro 6 , já byla asi v 2.  Vedle na chodbě měl Maryška dílnu na techniku.  Maryška je již několik let po smrti,  z Jindřišské  je banka. Z Gorkáče banka.  Já nejsem  v televizi od roku 1992.  Myslela, že 8 let,  je to 18 let.  Utíká to. Sem tam nějaká brigáda.  Nevím , proč si mě lidí pamatují. Asi,  že jsem  stále hovorná. Járovi jsem  také sjednávala práci.  Paní H.řekla, nedalo se vás  přehlédnout.  Snad mu to vyjde. Moc by to potřeboval. Je šikováný. Já jsem  plnila pokyny pana docenta.  Měli jsme využít průhledu stromů,  pak dělat celky a detaily.  Já jsem hledala pásy zeleně,  pak Prahu do nich umístěnou a měla jsem  najít 5 nejlepších. Moc jsem  toho nenakecala. Pak to zase musím mazat a čas je vzácný . Tak nakonec jsem  vám vybrala Prahu,  jak vykukuje ze zeleně,  rámují ji větve, a ještě je tam hezky stočená vlnitá cesta.  Má to křivky, a ladný tvar.  Jako žena,  která se zavlní na procházce.  Má to rytmus.  Mě se aspoň tak zdá.  Pak jsem sestoupila dolů a navštívila výstavu v galerii A-A, kde právník Antonín Navrátil maluje.  Nen í to náš Tonda Navrátil z Famu. Ten je již několik let mrtvý. Je to muž stejného jména, asi 65 letý.  Žil v době  Zrzavého,  a rád si maluje.  Výstava je v AA galerii  asi do 5.11. Je to hned vedle Petřínské lanovky.  Když už jsem  tam byla, tak jsem vkročila do indicko-indonéského obchůdku. V Indii jsem  byla naposledy v roce 1988 asi 89, nevím přesně.  Tehdy jsem  obdivovala  každou truhličku,  postýlku,  závěsy.  Do tašky asi 20 kg, bych nevzala nic z toho ,  co tady mají.  Nyní,  když jsem  v důchodu, tak si zase nepořídím,  tu postýlku,  ty závěsy,  tu orientální romantiku.  Velmože,  jak si zve za nočními hrátky a touze po rozkoši,  hudebnici,  tanečnici,  a bokem na skříni jsou milostné výjevy. Z doby Velkých Mughalů.  Pak jsem  tam viděla nádherné misky  z perleti,  na kterých jsem  vizuelně viděla ( suši) japonské;   stydět by se nemusil ani král , kdyby hostoval na nich.  Kdybych měla hezký dům, byt, tak bych si to takhle zařídila.  Nač plánovat.  Bude mínus třicet a nevím,  jak dožiju do jara.  Důležité pro mě je,  že Jára najde práci.  Kdybych ji našla ještě já sama,  tak by mě i začal bavit život.  Zatím jenom zkomírám.  Jednak ve starostech,  nekonečných soudech,  a jak ošálit hlad.  Nečas snižuje ve státním, ale i tam začnou mít hlad.  Neutáhnou to.  Budou stávky.  Bude  nespokojenost.  Oni se stati sícema,  těch mínus 4. 000 Kč neucítí.  Ale z 10.000 Kč, když vezmou samoživitelce 1500,-Kč, tak to bude cítit.  Mezi lidma to vře,  a ještě bude. Vypadá to, že ODS prohraje ve volbách.  Je to pýcha,  a nikomu potřebnému, co jsou u moci, nepomohla.  Přitom,  jsme vedli disputaci : neslyšeli nás.

deepa-shama.blog.cz

Praha, 12.10.2010

Milada Horáková oživla podruhé u Vrchního soudu v expresionisticky laděné dramatizaci divadelního souboru Spitfare Company na premiéře dne 3.10.2010.

4. října 2010 v 20:34 | MgA.Květoslava Šamajová
Ráno jsem zaslechla v rádiu,  že je tady mezi námi divadelní skupina , která u Vrchního soudu uvede performance  výtvarníka Jiřího Sozanského. Evokuje poslední chvíle Milady Horákové v dramatizaci skupiny nazvané Spitfire Company. Vrchní soud má rekonstruovaný velký porotní sál z roku 1997. V  jeho prostorách jsem  již viděla dramatizaci skutečného procesu  s prof.Vackovou. Tady na to mladá  parta divadelníků šla expresionisticky. Správně odhadla,  že když bude pouštět do sálu Urválka a jeho atakující  dikci,  že tím  zaplní celou porotní sín.  K tomu přidala osvětlení s ostrými kužely světel,  které pustila na čelní stěnu  a promítla hrůznou postavu odsuzující prokurátorky .  Přísedící,  pak znázornila v maskách.  Jejich lidský profil byl ukázán jako studie lidí  zmítaných vášněmi  a odhalujícími   krutostmi.  Nejenom zapisovatelka, ale i přísedící,  nám představily rozdvojené osobnosti , které často vedou člověka  až k činům, za hranice normálu,  za než  již nepřebírají odpovědnost. Hra světel a stínů je zde neméně důležitá.  Proto jsem  vám vybrala snímek,  který to dokonale znázorní.  Dramatizace probíhala v polotmě, proto nafotit scénu, aby byla čitelná a viditelná,  s mým malým foťákem,  byl trochu technický problém.  Přesto jsem  vystihla moment, který vám bude expresionisticky laděné představení demonstrovat. Dramatizace nebo performance,  výtvarníka  Jiřího  Sozanského, měla si 40 minut.  Nástup byl impozantní.  Za rytmického vyklepávání,  nastupuje na scénu - tady velký porotní sál Vrchního soudu- zapisovatelka,  a 3 přísedící.  Že jde o zrůdy lidské je vidět ,  z jejich až orgasmustického ukájení toho  -  co bude následovat.  Je to jakási křeč polo sexu,  polo opojení ,  z toho co přijde v zápětí .  Milada Horáková má mlčící roli,  je oběšena na vlastním copu, který ji přísedí umelou v mlýnku.  Již samotná příprava na popravu ,  je vytvářena jakýmsi tanečním rytmem (něco jako tanec opričníků u Ejzenštjěna) a dá se dovodit,  že autoči dramatu  samého , vše  postavili na rytmu,  scéně,  prožitku,  hře světel a stínů, a detailu akce.  Do toho skučící Urválkův hlas:
"Cítíte se vina skutky , které se vám kladou za vinu.  "
" Řekněte ano nebo ne."
"Nemluvte jako právnička"
Tyto  hlasy k nám zaznívají z amplionu a z archívního záznamu rozhlasu nebo filmového dokumentu natočeného o Miladě Horákové z procesu, který se konal ve dnech 30.5.1950-8.6.1050. Padly 4 tresty smrti ,  4 doživotí a zbytek dostal  více než dvacet až 25 let.  V dalších procesech bylo popraveno 10 lidí ,  48 dostalo dožitovních trestů,  a další k odnětí svobody v délce 7830 let.  Od toho se odvíjí i název dramatizace nazvané PROCESY 10/48/7830. Jiří Sozanský výtvarnou scénu pojal v maskách herců a nasvětlení světel a stínů , které ostře konstrastují s ostrou díkcí vpuštěných hlasů , skutečných, do sálu, kde byla Milada Horáková odsouzena dne  8.6.1050  a  na Pankráci i popravena ,  jako poslední z 13 obviněněných a obžalovaných. Dramatizace je zaměřena jenom na Miladu  Horákovou.  Ona je ta nosná v celém ději.  Ale i z této dramatizace vedené  proti jedné osobě na scéně ,  lze vyčíst choromyslnost doby,  systému,  která zavírala nevinné do vězení ,  a v monstrprocesech  , je vedla k předem naučeným scénářům.  Aby se přiznávali k chybám , které nebyly pravdivé.  I zde je znázorněn  jakýsi tanec s masem a pitím,  na hlavu oběti, než ji popraví v masovém mlýnku na vlastním copu.  Je to rytmicky silně gradující,  a působívé. Dá se vyčíst , že doba, kterou  nám znázorňují  byla paranoidní. Petr Boháč sáhl k uměleckému směru,  expresionismu,  který je silně působivý na divadelní scéně.  Vzal si za cíl  zobrazit  skutečnost pomocí dojmů. Hlavním cílem, který si kladl ,  bylo postavit drama na prožitku.  Je tam již jakýsi kult ukázat nadčlověka.  V nasvětlené scéně  s  prokurátorkou  Brožovou - Polednovou. Je tam ukázaná degenerace doby, vyšinutost jedinců,  a úzkost oběti,  které zbývají poslední minuty života. Tento svět, ostře konstrastující, ztvárnil  celý ansábl v podání 6 herců  ( Miřenky Čechové,  Jindřišky Křívánkové, Markéty Vacovské,  Josefa Wislera , Petra Reifa,  a nebyl uveden ).  Podařilo se jim ztvárnit svět nereálný,  expresionisticky vyhrocený,  svět pokřivených tváří, masek,  rozdvojených osobností, svět paranoidních lidí,  v kontrastu s věcnou,  logicky argumentující Miladou Horákovou.  Právničkou,  která byla popravena jako žena , aniž by byla jakkoliv vina.  Dramatizace jak po stránce obsahové , tak i formální ,  byla vybrana sevřeně a uceleně.  Měla  malou plochu, necelých 40 minut.  Do díla se promítla zřejmě i osobní zkušenost  tvůrce,  který vzhledem k svému mládí , postavil dramatizaci na  výtvarném řešením interiéru, skutečného  sálu, kde byla i Horákova odsouzena.  Specifické kostýmy,  hnědé stažené uniformy soudní s knoflíky vzadu sepjatými,  na hlavách ve velkých maskách.  Kostýmy i specifické osvětlení , dvou reflektorů vrhaných na čelní stěnu, aby vytvořily  expresionistické stíny postavy prokurátorky, jakéhosi nadčlověka.  Tato hra světel a stínů si vás podmaní,  jelikož chování herců je podřízeno výtvarnému pojetí scény Jiřího Sozanského. Hlavní důraz je  kladen na slovo,  které ostře kontrastuje s křivými tvářemi,  tančících přísedících. Bizardnost sdíleného,  pak v každém z nás zanechá hluboký dojem prožitku.  A o to právě šlo mladé scéně,  která se tady mezi námi objevila novým rukopisem, evokujícícm  nám další témata padesátých let v dramatizaci Zdař Bůh. Nebo současné tématice Putin lyžuje.  Ještě jedno dílo let padesátých  patří k jejich projektu  a to je Dr.Emil Hácha v podání brněnského divadla. 

MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com
autorka textu  vystudovala teorii  vědy  na Filmové fakultě múzických umění

Praha, 3.října 2010
fotografie je z místa velké porotní síně Vrchního soudu  v Praze,  nám.Hrdinů 11,  Praha 4
z premiéry dne 3.10.2010 nazvané PROCESY 10/48/7830

O advokátech v USA. "Cítíte se ukřivděný? Když to prohrajete, neplatíte nic." Prostě vyzývají k sudičství. Opak u nás. Sudičství znamená diagnózu paranoidní kverulanství.

2. října 2010 v 13:36 | MgA.Květoslava Šamajová
Tato věta , pronesená v závěru přednášky doc.PhDr. Miloše Caldy, narozeném v protektorátu, a vystudovaném  na Karlově Universitě v Praze obor angličtina-ruština, mě zaujala nejvíce. Samozřejmě,  mohu tady popisovat, z jakých www.stránek čerpal.  Ale nedostala jsem  jako volná novinářka lístek, a na displeji to bylo červené a tedy těžko viditelné. Prof.Caldovi vychází , že popularita BARACKA OBAMY se ustálila na 48 %. Přednáška byla oficiálně nazvaná : "Současné trendy v americké politice."  Bylo to hodně statistické.  Výčet čísel. Profesor je geneticky narozený s pravou hemisférou. Dle typu přednášky. Po skončené přednášce, jsem za ním zašla. Vznesla jsem dotaz, zdali by se nemohla uskutečnit přednáška na téma: " Rozdíly amerického práva a českého práva v praxi." Co mám konkrétně na mysli. Pokud  vám někdo ukradne auto, obrátíte se na Policii a ta bádá, hledá, a nic nedohledá. Ukradne-li vám někdo váš byt,  podsouváním nepravd do soudního spisu , pak musíte nutně  prohrát.  Máte v Čechách jenom jednu možnost. Soudit se. Váš byt již není váš, a soudy zamlžují. Neshodí kolegyni, která chybně rozhodla. A ta rozhodla proti vám proto, že protistrana měla za advokáta prokurátora z let totalitarismu. Ten má ještě výkonou dceru soudkyni, 56 let.  Dokonce ve stejné budově soudu.  Kde se soudíte, na Míčánkách.   Necháte to v repotáží 6 minut z pera Reportéři ČT natočit.  Advokát protistrany požaduje po radě České televize rozhodnutí, aby Česká televize mu za újmu dala 2 miliony. Sledujete.  Mě vezme byt 3+KK  za 3 miliny tržně.   Ale on je ukřivděný.  Rada ho zamítně. Tak advokát začne plnit spisy (obnova řízení, zmatečnost soudem, dovolání, ústavní stížnost) že jsem sudička, ráda se soudím, a že jsem  paranoidní kverulant. Říká to tak dlouho,  2003-2010, že na to uslyší Policie.  Nic neprověří, a nechá obvinit poškozenou rodinu , které vzali byt.   Zavezli do plísně,  horší kategorie, kde není ani sporák, koupelna protéká. Nařknutí, že dotčená  trpí paranoidními bludy, vyřeší policajti tak, že dotčenou léčkou vyzvednou z jejího bytu jako bytová správa a hodí do BOHNIC na měsíc. Barák je majetkem za totality Ministerstva vnitra . Nejde o nic jiného než získat její byt . Jakým způsobem? Identifikací na příjmu blázince. Paranoia s bludy.  Prostě , zesměšnit,  urazit,  ponížit,  a učinit nevěrohodnými veškeré výpovědi do soudního spisu o byt v civilním řízení. Jelikož dotčené , ale na tlak zemřela matka, tak spravedlivě bojuje dál. Chlapce, kterého má ve výchově , převzala z dětského domova. Tudíž bojuje ještě za něho. Ale u soudu,  vyhrává ten 82 letý prokurátor, který zamlžuje, podsouvá nepravosti,  a hlavně neustále říká, že dotčená je sudička.  Tedy paranidní kverulant.  Z toho lze vyčíst, že tento prokurátor soudil jako nomenklatura KSČ a měl takové pravomoci, že na tento paragraf a následnou diagnózu mohl dávat do ochranných zařízení hodně lidí.  Že jim zničil zdraví a půlku života je z toho taky jasný.  Kdo by tedy řekl, že se u nás, 20 let po pádu totality , stále  ještě přidělují diagnozy  paranoidní bludy v PL BOHNICE.  Svůj k svému.  Něco jako teplouši, ty se taky poznají podle čichu. Takto se tedy odčítají totalitáci,  co soudili na diagnózy sudičství,  a následně paranoidní schizo s bludy. Tím nebohou oběť zlikvidovali až do smrti.  Věřím,  že na ně se bude vztahovat paragraf současných parlamentních odškodnění.   Jací byli ubožáci,  a nemohli studovat a jak byli pronásledování bývalým režimem.  Napříč životem si uměli psát životopisy ,  jak šla doba.  Dnes mají takových 82 let a dobíhají jako soudní znalci,  u zdravotních komisí, kde likvidují již děti bývalých odsouzených politických věznů z 50.let.  Otcové jsou mrtvi,  a dcery mají více než šedesát let.  Klidu ale nemají. Naopak. Dokud byla totalita, tak  spisy spaly.  Otevřením se světu, jsem si našla odvahu a četla,  co s mým otcem,  odsouzeným na § 231/48 Sb dělali ve Valdicích,  Jáchymově , Mírově, Borech  atd. Dočetla jsem  se, že když bude otec mluvit, jak ho mučili, že rodina bude prohlášena za choromyslnou. To je ve spise z roku 1952.  Víte, že tento paragraf  u StB stále platí. Ona oficiálně tady StB,  není od roku 1990. Ale rozlezla se všude.  A neumí nic jiného než hledat oběti,  na kterých by se obohatila.  A tak bere jim byty.  Soudy nekonají. A ještě jsou oběti prohlášeny 20 let po pádu  totality za paranoidní kverulanty.  Chce to se odstěhovat do USA. Tam má advokát 30 % z vysouzeného.  V Anglii jenom 12 %.  U nás jste částečně příčetný, když máte paranoiu s bludy.  Pokud jste na tom jako já, že již nemáte ani byt, žádného milence, kde byste složil hlavu v zimě,  žádnou kamarádku, která by vás zahřála na 3 dny v teplém bytě, aby vám roztála bolest co s vámi udělaly.  Nezbývá než si zajistit renomé v zahraničí a udělat blog, kde to stále píšete do omrzení.  Kdo vám co udělal.  Jak jste nevyhrál žádný soud.   Jak máte na den 10 Kč. Jak stále bojujete u soudů .  Ale po 11 letech souzení.   17 letech souzení jste pochopili , že nežijeme v Americe, kde vysoudí miliony.  Pak ať si vezmou vašich 30 %, máte vy i oni. Ale u Nás Vás zavezou do blázince. Napíchají injekcemi neznámého původu. Chlípně vás slíknou 4 zřízenci do naha.   Přikurtují,  a vy se probudíte až za 24 hodin.  Propleskáním,  že vám odeberou krev a testují vás.  Co bylo v injekci  za svinstvo vám neřeknou.  Nevím jak vy,  ale mě se nestává každý den, aby mě 4 chlíváci svlékli do naha,  přikurtovali a roztrhali kalhotky na  4 místech, jak to bylo surové.   To jsou BOHNICE příjem nepohodlných.  DCER politických věznů z padesátách let.  A kdo vám to zařídil. Ex prokurátor LIPTAK,  82 let. Ten to  o vás psal do všech spisů o bytě, že jste choromyslná. Zbavte mě té "šílené ženské." A policajti již běhají a zbavují učitelku, pěstounku, seniorku, jejího bytu. Prostě ji odvezou do blázince. Byt , kde jste žili  27 let, matka ( 81 let) na tlak umřela,  a chlapec byl po operaci paralytický ileus,rok krvácel do střev (nezletilý).   Jste byli vyvezeni dne 27.11.2006 - poslední den komunistické frakce Marty Šorfové. Dítěti odmítla zrušit ústavní výchovu dětského domova Čeladná od 12.3.2001 do 2004, kdy měl 18 let. Byl u mě v teritoriu Prahy 11. Šorfová to měla za povinnost jako starostka. Neudělala nic. Dala na moji rodinu vyklizení z bytu Brechtova 828 , bytu č. 37, Praha 11. Její právník, Mgr.Pištora, místo aby mě dal dobrozdání, že tomu tak bylo, tak mě zamítl i náhradní byt. Mám s prasynovcem trvalé bydliště vitrína Ocelíkova , což je radnice. Jsme bezdomovci. Jste tedy  bez bytu, bez naděje, že vám někdo vysoudí náhradní přiměřený byt, jste ocejchováni dg.paranoidní bludy.  Takže se vyserete na roztrhané kalhotky,  c h l í p n é   hlavy  4 zřízenců,  na pocit psychického znásilnění, a začnete navštěvovat:  sexuologii,  psychologii,  psychiatrii,   neurologii.  rentgeny, EEG . Až to nashromáždíte, tak to dáte do spisu, že jste  duševně zdravá.  Stále , ale žijete v té plísni. Tak na vás vymyslí novou fintu. Tu 4.kategorii , musíte zaplatit jako I.kategorii za 3 roky.  Je to docela dost.  Chcete si vypůjčit, ale půjčují jenom do 58 let. Vám je 66 let.  Tak vám za náhradní byt nabízejí jedno lůžko v ubytovně, abyste si tam lehla do jedné postele s vaším chráněncem, který má ale 23 let. Čili, ráda bych žila v Americe,  ráda bych dala 30 %, když mě někdo vyseká z toho problému, že dostanu náhradní byt bez plísně.  A že již konečně budu mít pokoj od senilního Liptáka, který na mě dal 5 trestních oznámení na 5 policejních stanic.  Policajti mě všude říkali: "Aby pan Lipták byl spokojen." Kdo to asi je.  Je to nomenklatura KSČ.  Jeho dcera je u soudu soudkyní.  Soudil jako prokurátor na diagnozy paranoidní kverulant,   pak byl u rehabilitací jako vedoucí a měl rozhodné slovo, kdo bude rehabilitován.   Můžete mě říci,  proč PROCES s Kafkou je v Čechách stále aktuální.  Proč se poškození nemohou domoci žádných práv.  Proč tolik lidí skáče pod vlak,  pod  metro,  najíždí čelně autem do mantinelů a svodidel. Proč je tolik lídí bezradných, proč se střílí, když přijde stáří,  a bojí se opuštěnosti  a toho, že ho rodina opustí.  Je to hodně smutné,  to slyšet stále dokola.  A pak,  když se najde statečný Obama,  nositel ceny míru,  proč ho opouštějí  jeho nejbližší pracovníci,  proč mu nepomáhají v tom jeho ušlechtilém boji.  Je to proto, že to vzali jako odpichový kariérní post. Až se stali známými, zase  přešli dál. Čili Bílý dům brali jako nádraží  a  čekání na svůj vlak. Možná jsem  vás zklamala, že jsem  toho neřekla moc. O čem vlastně přednášel doc. profesor Miloš CALDA.  Já si myslím, že toto téma bylo taky moc důležité. Podsouváním exprokurátora, nomenklatury KSČ,  pak vedoucího rehabilitací,  jsem  byla obviněna,  a jsem  trestně stíhaná z blbosti.  Na to show policejní,  státního zástupce,   je sazba odnětí svobody 3 let a 3 milionů pokuty. Prý jsem  ho pomluvila, b l o g e m, když jsem řekla pravdu. Pravda byla, že jsem  odhalila ještě větší štiku , než by byl informátor s negativní lustrací.  A těch je nutno se stále bát. Mají svoje kontakty.  Svoje lobby, kam mohou zajít a všichni se mu budou klanět:" Aby pan Lipták byl spokojený." Jsem ráda, že vím, že v USA , navádějí k sudičství, a že vyzývají, aby jako poškození se soudili. Víte to naše Rakousko-Uherské právo, je vhodné tak pro šlechtice,  ex presidenty, a manažéry vlivných  podniků firem, a společností.  Na nás normální smrtelníky, platí jenom ta diagnóza paranoidní kverulant s bludy.  Potažmo: " Už nás zase otravuje." Chápete, že když to dostávám ze sebe,  že nemám paranoiu s bludy, ale mám svobodnou duši.  A pak,  vás jednak pobavím, poučím,  a možná se i zasmějete , občas.

MgA. Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com
Praha, 1.10.2010