Srpen 2010

Osvědčení z let 2008-2010.

28. srpna 2010 v 22:18 | MgA.Květoslava Šamajová
Zapomnětlivost aneb recepty na paměť. Jak je to s obnovováním paměti.  Musíte si začít vybavovat všechny souvislosti okolo bodu, jména, na které si nemůžete vzpomenout.  Nebojte se, že když na něco zapomenete , že nutně musíte již mít ALZHEIMRA.  Pokud se ztrácíte v prostoru, ve známém  prostředí a nemůžete si vzpomenout na partnera,  se kterým jste se před chvíli se viděli,  pak  jděte k lékaři. Ale na tom, že nás paměť zradí,  na tom není nic divného.  když parkujete,  tak si to říkejte nahlas.  Auto stavím ke zdi před IKEÍ.  Není  se za co stydět. Mluvte si to nahlas.   Odborníci  zjistili, že skupina vitamínů B6, B12, cholin, FOLIANY, NIACIN, VAPNÍK, MĚĎ, JOD, ŽELEZO,  HOŘČÍK, MANGAN, DRASLIK, ZINEK, LECITIN ,zlepšuje pamět. Ženšenový kořen aktivuje paměť a zlepšuje učení. Je známo, že naše krátkodobá paměť má malý rozsah. Rodná čísla, telefonní čísla si pamatujte po skupině,  jako soubor tří až čtyř čísel. Ne najednou.  Nejlépe  si je  zapamatujte dohromady s nějakou historkou, do které zahrnete všechny složky, které si potřebujete zapamatovat.  Jména si pamatujte s obrysy lidské tváře, pak vám nevypadnou.  Pamatujte si jedno,  že informace zakotví,  když si ty věci pamatujeme při plném vědomí, bez strachu, který to výrazně naruší. Na zhoršení paměti může mít vliv řada nepříznivých léků,  tlumících, které vám mohou  pamět výrazně zhoršit.  Učení a zapamatování pro starší ročníky napomáhá tzv. UNIVERSITA TŘETÍHO VĚKU.
Chodím tam ráda,  a snažím se,  získám nové techniky, abych držela krok nejenom s učením,  ale i s zapamatováním.  Fungování paměti po čtyřicítce musíme začít trénovat.
osvědčení 2008 -  Minimum mediálního manažéra,  Hermés
osvědčení 2009 -  PC kurz umělec, ČVUT
osvědčení 2009 -  Senior Akademie,  o absolvování vzdělávacího programu Prevence kriminality, Městská policie hl.m.Prahy
certifikát , 5.2.2010,  metodický seminář : Jak učit o komunismu, USTR
osvědčení o absolvování semináře,  19.3.2010,  Nacismus a komunismus: Teorie a praxe totalitních režimů, USTR
osvědčení , 30.4.2010,  vzdělávací seminář : Kolektivizace, USTR
osvědčení, květen 2010,  Digitální video v praxi pro začátečníky,  VŠE


MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com


Obamův blog dne 28.8.2010 v 6 hodin ráno o odchodu amerických veteránů z Iráku a Afgánistánu v roce 2011.

28. srpna 2010 v 21:29 | MgA.Květoslava Šamajová
Prezident Obama jako každý víkendový čas promlouvá k nám ze svého blogu o aktuálním dění v USA. Co bylo tedy aktuální dne 28.8.2010 v Bílém domě, a jaké tématice se dnes Obama věnoval. Věnoval se Bagdádu, veteránům, a tomu, že definitivně ukončí svoji misi v Iráku a v Afgánistánu  příští rok 90.000 veteránů.  Je si vědom,  že veteráni budou mít svoje psychická traumata,  je si vědom, že stát,  je povinen jim zajist práci. Je si vědom, že stát je povinen jim pomoci jejich možnému posttraumatickému syndromu války, nazývaným PTSD.

Vzpomíná na to, že někteří se již nikdy nevrátí . Vzpomíná jejich rodin,  dětí,   manželek.  Ví,  že byli na nelehké misi.  Vzdá jim hold,  úcty, tolik potřebné, aby vydrželi,  zvítězili v misi a čestně se vrátili.
Co víme o Bagdádu a Iráku jako takovém?
Víme hodně.  Z pohádek Tisíc a jedna noc,  známe Harúna ar-Rashida,  narozeného 786-809. Hárún chodil na bazár v noci, kde naslouchal svému lidu,  nenechal se poznat a vtipnými otázkami se nechal poučovat trhovci.  Tím získal přehled o své zemi, v čem jsou spokojeni a co je trápí.  Ta doba,  kdy žil,  se jmenovala kalifát.  Byl synem jemenské otrokyně Al-Mahdi, do vínku mu dala silnou pozici,  se kterou řídil stát,  s dvěma syny, vezírem a rodinou perskou nazvanou Barmakids. Ta mu trochu zkomplikovala život. Jafár se zamiloval do Abás,  a z této lásky vznikl plod.  Hárún až v Mecce se dozvěděl, že to byl pravdivý příběh. Ale Jafár byl napichnut na kůl vejpůl  a až po třech letech byl pohřben a spálen.
Doba,  kterou Hárún žil a spravoval zemi, patří k vrcholnému rozvětu Bagdádu. Do země zval mistry poezie, která u dvora vzkvétala. Proslul architekturou, kterou zbudoval, a která svojí velkolepostí odedávna přitahovala  cizí kraje.  Také vynikající  hedvábí již bylo proslavené u jeho  dvora. Blízký východ v období kalifátu proslul mosazí,  hedvábím a parfémy.
Vzpomínám na náměstí NADI URBANKOVE.  To je ovšem pojmenování našich diplomatů u kulaťáku kde je skulptura kaskád hrnků do kterých prýští voda,  a padá rytmicky z jednoho hrnku do druhého. Evokuje tak Ali BABU a 40 loupežníků.  Také musíme vzpomenout krále Šahrijána, který noc co noc si vzal nejpůvabnější dívku, pojal ji za choť a ráno ji nechal popravit  . Až se podařilo dceři vezíra Šahrazád upoutat krále svými příběhy, kdy mu noc co noc vyprávěla svoje  poutavé vyprávění, které uměla utnout v tom nejsilnějším dialogu. Král dychtiv, jak to bude pokračovat, tak ji nedal popravit a naslouchal ji Tisíc a jednu noc, až mu povila syny, a  on si ji nechal navždy. Tak budeme očekávat  návrat amerických veteránů z irácké mise a doufat, že se Bagdád zase stane světové turistické centrum, kam zavítáme,  a budeme se těšit z stavebních památek,  historie a příběhu Tisíce a jedné noci, bazárů za doby Hárún ar-Rašída a nechat se unášet časem minulým.

Kveta.Samajova@gmail.com
MgA.Květoslava Šamajová

Praha, 28.8.2010   21:29 SEČ               (US 4:29 p.m.)  

Ruth Bondy - izraelská novinářka

13. srpna 2010 v 12:05 | MgA.Květoslava Šamajová
Nechtěla do Čech, dokud v ní budou komunisti, přestala mluvit česky,  psát, číst. Dceru česky nenaučila.  40 let žila v odloučení od Československa, a našla nový život v Izraeli.  Znovu našla cestu do Čech až po roce 1989. To ji dalo náhled ,  jaké jsou rozdíly mezi Čechy a Izraelci,  ale také podobnosti.  Češi nenávidí závan větru,  pohyb,  změny,  průvany.  Izraelci pojídají pražená jádra slunečnic tak, že si je nacpou do pusy,  a vyplivují slupky druhou stranou.  Psaní je pro Ruth Bondy zdrojem vzdoru,  aby nebyla dána na pospas jiným. Tématy jsou česko - izraelská dualita.  Ta je jí mostem, jak překlenout s humorem zážitky v terezínském ghettu,  nebo jak uspěli přistěhovalci  z ČSSR v Palestině,  později  v Izraeli. Selhali v politice,  ale vynikli v medicíně,  hudbě, a výzkumu. 118 Čechů je jí ponorem do  charakterů těch, kteří zachránili Židy v době nacistického pronásledování . Ruth Bondy přeložila 30 českých knížek . Zaměřila se na naše přední úspěšné spisovatele,  Milana Kunderu, Otu Pavla,  Jiřího Weila,  Bohumila Hrabala,  Karla Čapka,  z děl pak Švejka, Jakoba Edelsteina.
Kráceno podle MOZAIKY Velvyslanectví Izraele v Čechách,  č. 4,  ročník VI.

Kveta.Samajova@gmail.com
MgA.Květoslava Šamajová
investigativní novinářka
Praha, 13.8.2010                                                SEČ  12:04

400 volontérů dorazilo 12.8.2010 do Lidic na natáčení první tryzny za lidické oběti heydrichiády .

12. srpna 2010 v 22:33 | MgA.Květoslava Šamajová
Ta původní se konala dne 10.6.1945 a přišlo na ni 160.000 lidí. Již 20 let po sametu se netočí klasickým způsobem, že by davové scény byly natáčeny s davem . Používá se moderních prostředků 3 D, a tak se prakticky 3 letadla namnoží na válečnou bitvu. Ale tady se sáhlo ke klasice. Jednak příběh sám si to vyžádal, ale také klasika látky a námětu samého. Scénárista napsal téma historické, kdy nacisti využili heydrichiády k tomu, že postříleli v obci LIDICE, 15 km za Prahou, všechny muže od 15 let výše. Ženy daly do koncentračních táborů, děti poslaly na převýchovu a jméno LIDICE vymazaly . Látka mohla být rekonstrukcí dobových skutečností , den po dni, záběr po záběru. Tvůrčí tým si vybral látku a rozvinul ji dvěma příběhy. Příběh místostarosty LIDIC, který byl v tu dobu vězněn a paradoxně přežil. Příběh Šímy, který měl rande se svojí Ančí. Dav, který se sešel na louce , kde se skutečně v roce 1945 konala první tryzna za zemřelé oběti, byl statisícový. Celkem jich bylo 160.000. Dnes je technika tak dokonalá, že stačilo sehnat 300 - 400 dobrovolníků z celé republiky, kteří se sjeli odevšad, aby v černobílém oblečení dělaly řady , které se posouvaly na zeleném trávníků, aby pak animací byly středy vyplněny a namnoženy. Ale řady skutečných lidí, posloužily k realistickému ztvárnění dobové scény. Přišly i matky s dětmi, střední věk, a tady mladí, aby si "zahráli" ve filmu, když se to nabídlo. Vyhlásilo to radio, internet, a tak kdo měl ruky a nohy a byl v Praze, poslechl výzvy, a přišel, přijel, aby jako živá socha pomohl dotvořit jednu z dominantních scén, která je ve filmu nosná a významná. Podíváme se na ni až dne 9.června 2011 v Lidicích, v převečer vypálení Lidic. Původně měla film točit Alice Nellis, ale borelióza ji zneschopnila a látky se ujal Petr Nikolajev. Scénář ležel 3 roky jako nejlepší roku 2007 a čekal až se nalobují peníze. Hledalo se všude. Pomohly poprvé obce Lidice, Kladno, Opava, Liberec, Praha. Státní find ČR, Audiovizuální fond, AutoCont, Movie, ČT, ST. O to vše se zasadil produkční Adam Dvořák. Režisér Petr Nikolajev má práci rozvrženu na 49 natáčeních dnů : léto-zima. Využívá reálných míst, např.hornický důl, kladenskou tělocvičnu, a skutečnou plochu, kde byla obec Lidice. Vedle Rodena , Budaře, budou lidické ženy ztvárňovat osvědčené typy herecké. Dnešní náročná scéna davu se natáčela a připravovala od 9,00 hodin a končilo se v 11,05 hodin. Pak jsme se mohli dívat na projev Beneše, a uvítání lidických žen z Prahy. Scéna se několikrát opakovala, na rozdíl od davu, ty se jely naostro. Neznaly jsme se navzájem, a tak jsme bez odkladu poslechly výzvy a přemístovaly se dle potřeb na trávníku . Všude byly dobové kostýmy, Sokolové, Horníci, kabelky jak se patří i boty, a tak občas si je někdo vyzouval, že ho tlačily. Než jsem vstoupila do davu, dala jsem se do řeči s jednou starousedlicí, tak asi o 10 let starší, která byla ze sousední vesnice. Řekla jsem jí, že jsem přijela, abych tady na místě rozpustila bolesti mého rodu, poznamenanými padesátými lety, s vědomím, že každému z nás se stalo nějaké utrpení a musí se žít dál. Měla jsem sebou i Járu, aby mohl na přijímačky evokovat tyto zážitky. Sdělila mě, že je ráda, že jsem se s ní dala do řečí, že tato doba se jí nelíbí. Nikdo se již nezastaví se starou generací, nezeptá co koleno, zdali nebolí, a že v rodinách mladá generace se naváží do generace dědů. A bydlí jenom v sousední vesnici od Lidic. Řekla jsem jí, že to není dobou, ale morální nevyzbrojeností našich politiků. Že v Japonsku se ukloní 100 letému Japonci a ani ho nemusí znát. Tady, že starý znamená, aby brzy sešel, a pamět jeho vzpomínek, oral history již nikoho nezajímá, ba je mnohdy zpochybňována. Pak jsme se rozešly, představila jsem se jí, podala jsem ji ruce, a obě jsme měly pocit, že nám bylo milo u srdce, ačkoliv před hodinou jsme se vůbece neznaly. Proto se mohu zastavovat se starší generací a navázat s nimi lepší kontakt , než s některou pejorativní mladou generací, kterou vychovaly do hmoty. Dovezla jsem pár fotek, přemýšlela, kterou vám nabídnu, zdali davovou kostýmí, ale tudle jsem zaznamenala, že mě naklikly až v Equadoru dle domény, a tak vám představím dobovou kameru na střeše dobové sanitky, ať si cizinci užijí naší muzejní techniky.

Kveta.Samajova@gmail.com
MgA.Květoslava Šamajová
Praha, 12.8.2010

editace update.
socha prosící holčičky je již na svém místě. Znovu byla zhotovena dle formy. Napadlo mě dělat nějaký mezinárodní projekt - pomáhat dětem, které se ocitnou jako sirotci. Pomůže mě v tom někdo týmově?
MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com
Praha, 4.3.2011 SEČ 10:26

7.8. 2007 vznikl blog www.deepa-shama.blog.cz sledovanost k 8.8.2010 je 21.152

8. srpna 2010 v 11:43 | MgA.Květoslava Šamajová
Deepa-shama.blog.cz vznikl,  aby Jaroslav Šamaj,  chovanec z dětského domova Čeladná dostal odškodnění za pobití v 11,5 letech.  Surově  Mělkou, který mu omezoval osobní svobodu . Z rozhovoru s psychiatrem Švarcem,  ředitelem ochranného léčení Bohnice vyplynulo, že MELKA je zproštěn všech trestních stíhání, byl již vrahem.  To se odehrálo v roce 1998  a Jaroslav ještě není odškodněn. Chtěli jsme to na vzdělanost . Jaroslav nic nedostal. Byl mě předán nahý z dětského domova Čeladná dne  12.3.2001 a od té doby se soudíme o těch 60.000 Kč. 11 let. Spis je u Nejvyššího  soudu. ROK.  Od května 2009. Tudíž,  když jde o oběť, tak stát nic nemá.  Když jde o vrahy, tak jsou  sproštěny trestního stíhání, prý je  choromyslný.  A když člověk bojuje za tu obět šikany,  Jaroslava Šamaje, tak stejný psychiatr Švarc, o mě říká, že  jsem DEMENTNÍ. Tedy částečně choromyslná, neumím  se rozhodnout ve svých 66 letech co chci.   Posudek  na mě psal v 22,00 hodin večer, nařídl,aby mě měsíc dávaly NEUROLEPTIKA,  na demeci, a pak prohlásil, že jsem  DEMENTNÍ.  K tomu není co dodat.  Asi je poznamenaný svojí profesi. My chceme  do školy,  na Vyšší  střední odbornou školu.  Potřebujeme peníze na vzdělanost, máme právo na bydlení, které nám státní úředníci nechtějí dát.  Praha 11 nám vzala byt, ODS .  Praha 11 nám nedala náhradní byt. Praha 4 - Nusle nám dala sníženou kategorii bytu, Praha 4 -Nusle nám nechce dát ani opravit plísnový byt.  Jaroslav má průdušky,  po operaci paralytický ileus.  Zde jsou odtrhány trubky od plynu, bytová správa chce , abych III.kategorii doplatila na I. kategorii, sama si koupila sporák, ale ten mě k těm starým trubkám od plynu 40 let,  nikdo nikdy nezapojí.  Takže být ženou,  je sice hezké,  vzít si dítě z dětského domova,  jistě záslužný čin. Ale být  stále ve střehu a musím být obezřetná,  proč jsem  stále obětí.  Každý kdo emigroval a vrátil se,  tady bojoval s nějakou byrokracií.  Paumer se vrátil v roce 1991 a řekl :" Kluci, ono   to tady funguje." Ale řidičák mu museli vybojovat jeho příznivci,  přátelé atd. Nechtěli mu ho tady dát, bylo mu 59 let, a v USA měl firmu taxislužba.  Já jsem vystudovaná magistra umění,  mohla bych učit estetiku na škole.  Nikdo mě nechce dát  práci.  Na II.stupni jsem  učila angličtinu,  musím  být nyní rodilý mluvčí, bydlet ve Středních Čechách, abych měla kurzy zadarmo.  Když chci pracovat jako vychovatelka v mateřské školce, tak jsou všechny dávno zadané.  Všude musíte mít nějaké konktakty a pro nás jsou stále omezení.  Mohu tedy to psát jenom do blogu: www.deepa-shama.blog.cz.
Ano, Švarci,  chceme být vzdělaní, musíme jít dále do školy, jsme pěstouni, a nejsem dementní, nenosím pleny,  ani nekálím do nich,  ani jsem po nikom  nechtěla sexuální služby v Bohnicích.  Tak nevím , z čeho jsi ten MONSTROZNI POSUDEK NAPSAL. Tím,  že jsi z Prahy 8,  a soudkyně PODUŠKOVÁ  je z Praha 8, tak je to PODJATÉ.  Nařídit, aby zdravé ženě dávaly NEUROLEPTIKA na demenci, a pak o ni prohlásit, že je dementní, je na objednávku.
Přijdeš si dělat posudek  v 22,00 hodin večer,  lžeš,   že  mě dáš SINE MORBO PSYCHICO, pak někdo zavolá, komunista a je všechno jinak.   NEČAS řekl,  dobře, že PAUMER bojoval všemi dostupnými rpostředky. Nejsem dementní,  a chci učit děti,  nebo si s nimi hrát v mateřské školce. Komunisti mi dali vybrat,  manželství nebo vysokou školu.  Volila jsem  vysokou školu.  Nyní nemám práci od svých svých 49 let.  Když nemám děti, a jenom chlapce z dětského domova, tak bude vzdělaný. Pokud  MELKA vraždil a je osvobozen, jako vrah,  tak já nejsem  dementní. Když jsem  učitelka a bráním chlapce , aby byl vzdělaný.  Že Kalousek jako  ministr  financí neměl pro něho 60.000 Kč,  za 11 let utrpení u soudů, pobití, šikaně,  krádeže osobních věcí, a traumatu ze soudních řízení,  je hodně smutné.  Ale to je profil současných ministrů. Jiný napíše.  BYDENÍ JE  PRAVO.  Jdete za ním, a řekne vám, to platí jenom pro Prahu 3. Já bydlím v Praze  4, občanku mám na Praha 11, Jižní město. Tam jsem  bydlela 27 let, a když mi matka umírala, a chlapec byl po operaci, tak mě vzali byt  po 27 letech. Proč. Šel do privatizace. Nyní má tržně 3 miliony.  Dcera Liptáka,  82 letého prokurátora,  PODUŠKOVÁ,  je soudkyně u soudu pro Praha 8.  Bydlela v tom  domě, kam mě dali. Bydlela v čísle 5,  mě daly do čísla 3. Jenže v bytě,  kam mě daly se 14 let podnikalo. TRUBKY OD PLYNU JSOU VADNÉ.  Její otec , prokurátor 50. let,nyní má 82 let,   je vlivný i v těch jeho  82 letech. Policie mu jde na roku, co podá jako trestní stíhání, hned vyřeší. DEMENTNÍ NENÍ. Je mu teprve 82 let. DEMENTNÍ JSEM JÁ V 66 LETECH jako jeho OBĚŤ. Matka PODUŠKOVÉ, byla předpisářka nájmu v NUSLÍCH za totality, název OPBH. Je to všechcno propojené na staré struktury. Jsem INVESTIGATIVNÍ  NOVINAŘKA a toto všechno jsem  zjistila.
  Vemte si Cyrila Svobodu. Soudí se s handicapovanými dětmi z Jehličkova ústavu o dům,  který nejprve dala majitelka Cyrilu Svobodovi za právní úkon. Pak po smrti byl notářský záznam, že dům dává Jehličkovu ústavu.  Nicméně Cyril Svoboda bydlí.  Chce ten dům pro sebe. Ne, pro ty handicapované děti.  Když jsou povodně a záplavy, tak jste třeba na střeše domu,  a musíte čekat, až vás někdo vysvobodí.  Včera jsem  byla v záplavové oblasti si koupit ledvinový pás. Kočičky se nesmí vybíjet, řekla to Evropská unie. Ale co máme nosit, když to EU nevyhlásila předem, že to zakáže,  nosit ledvinový pás.  Žárovky byly oznámeny, ledvinové pády z koček,ne . Nesmí se vybíjet. Tak vyrobte z bavlny ledvinové pády,ať v té plísni NEZMRZNU.
V Dráždanech byl odjezd v 17,00 hodin do Bad Schandau, a Schona . Ale v 22 hodin večer nás odvážely teprve do Prahy 2 autobusy.  Podemleté koleje,   řeka vylitá z koryta,  až na chodníky.  Stačí  , že nepřetržitě prší.   Stav silnic je neúnosný,  stav železnice , jak by smet. Na nic nejsou peníze, klín se vyráží klínem. My čekáme 11 let,  aby byl chlapec odškodněn na vzdělání. Nemáme nikdy peníze, na základní školu, pak profesi kuchaře, pak maturitu, nyní vyšší střední odbornou.Nejsem  jeho matka, ale prateta.  Má 23 let a teprve má  maturitu a chce Vyšší odbornou střední školu.  Byl rok na Úřadu práce. Nikdo mu žádnou práci nedal.  Nemá známé. Co s tím tedy uděláme, v parlamentu, senátu. Jdeme  do 4 zimy,  a já mám tady plíseň, , trubky od plynu jsou staré 40 let,  koupelna je havarijní a musím to platit  jako I.kategori. V těchto podmínkách  se mě vysmál  ex- KSČ  NAVATYP,  nyní ex -KSČ  4-majetková, a nikdo nechce pomoci.  Ne, že bych si to neuměla zorganizovat. Ale, proč stále BOJOVAT DVACET LET PO PADU TOTALITY SE STARYMI STRUKTURAMI SEDÍCIMI NA VEDOUCÍCH ŽIDLICH A S JEJICH DĚTMI  SOUDCI.  Soudíme se 11 let, 17 let, 7 let. Nebavím se tím. Věděla bych, jak si naplnit srdce radostí. Psát o umění. Dělat reportáže. V pravé ruce mám zánět šlach již od dubna. V plísni jsem  měla dvě ledvinové koliky, pak bolest kyčle. A plíseń, vlhko,zima se mě stěhuje po těle. Tak nebydlí ani cikáni,co musím prožívá já, DCERA POLITICKÉHO VĚZnĚ 50.LET, plně rehabilitovaného.
Založil K-231 na ZNOJMĚ na jaře 1968. POLICIE ČR, že mě   stíhá ještě 20 let po pádu totality, otec je již dávno mrtev.
Jenže, já četla spisy, jak StB ho mučila, jak ho napchávala injekcemi, jak měl hypnotika. Jak ho budily v 22,00 hodin večer, týden, a pak mu daly tužku na ruce, když spadla , pobili ho. Znám jména - jsem nepohodlná. ŠVARC mě prohlásil za DEMENTNÍ. Má 40 let. Je to syn nějakého bývalého komunisty.  Proč byl na mě vybrán. Proč  mě prohásil dementní.  Proč mu vadí, že jsem pěstounka a učitelka.  Proč ŠVARC  neumí napsat,  jednu logickou větu, že jsem  statečná, že v 66 letech podporuji chlapce z dětského domova,aby měl Vyšší střední odbornou.   Ještě 3 roky  musím podporovat na studích dítě z dětského domova. ŠVARC napsal,že jsem dementní. ŠVARC nenapsal, dejte ji  urychleně  odškodnění na studim, a urychleně  lepší byt na  bydlení. Ne.  ŠVARC napíše, je dementní.
Čili souhlasí s komunistickými  metodami, kdy každý , kdo měl zavřeného otce v 50.letech,  musel být  ve věrohodnosti zpochybněn . Tím , vyšetřovatelé, bachaři,  co mučili naše otce ve vězení, ještě mohou dožít v advokacicích, nebo u soudů  do smrti.  V současnosti je u soudů  66 % komunistů,  státních  zástupců je  90 % komunistů.  Vyšetřovatelé  jsou poradci v rekonstrukcích právních věcech MENE TEKEL a podobně.  Jsou všude.  Tedy oficiálně komunismustické metody 50.let  byly prohlášeny za zrůdnost,jako nacismus.   Ale moc KSČM   byla dána v kontrolních úřadech a zamítají nám DCERAM 50.LET , všechno, jak ve státní správě tak v samosprávě.
TOTO JE INVESTIGACE,  TOTO NENI DEMENCE.


Kveta.samajova@gmail.com
MgA. Květoslava  Šamajová
Praha, 8.srpna 2010

V Americe se udíleli ceny města 4.8.2010 v 2 hodiny odpoledne přímo z rukou Baracka Obamy.

4. srpna 2010 v 23:16 | MgA.Květoslava Šamajová
Barack Obama dostal nelehký úkol. Sešlo se 6000 tipů na ocenění.  Mohl ale vybral jenom 13.  Co to je za  ceny a kdo je dostává?  Jmenuje se to CITIZENS MEDAL.  Hrdiny jsou obyčejní lidé,  kteří udělali  něco správného a tak si je lidé zapamatovali pro tuto věc.  Teď jde o to,  kdo je ale nominuje a pak taky kdo zvítězí.  Zvítězí lidské příběhy všedních dnů,  všedních hrdinství.  Podívejme se tedy na jména,  a na města, do kterých se dostalo ocenění roku 2010 a ke komu přišly medajle.

Roberta Diaz Briton
Los  Angeles, CA

Daisy M.Brooks
Chicago, Il

Betty Kwen Chinn
Eureka, CA

Cyntha M.Church
Wilmington,DE

Susan Retik  Ger
Needham, MA

Mary K.Hoodhood
Grand Rapids,MI

Kimberly Mc Guiness
Cave Spring ,GA

Jorge Muňoz
New York City NY

Lisa Nigro
Chicago,IL

Mary Ann Philips
Star Valley Ranch , WY

Elisabeth Cushman Titus Putnam
Shaftsbury,VT

Myrtle Faye Rumph
Inglewood,CA

Geo, J.Weiss,jr.
Marine,MN


MgA. Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com
Praha, 23:16 p.m. SEČ

Veteráni Us Army na posledním rozloučení s Milanem Paumerem.

4. srpna 2010 v 22:19 | MgA.Květoslava Šamajová
Salvy, vzdání pocty muži,  kteří žil svůj mužný věk pro obranu Ameriky.  V  roce 1991 se vrátil do Čech, za svými, do Poděbrad . Seděla jsem  do odjezdu  vlaku na terase parku s kávou a zmrzlinou, v parném třicetistupňovém létě.  Psala si poznámky na co si vzpomínám z pohřbu.  Přišli k sousednímu  stolu dva muži, různého věku,  čtyřicátník a šedesátník a dali jsme  se do řeči. Vzpomínali jsme na Milana Paumera. Tak jak on byl otevřený a uměl navázat dialog,  tak jsme to zvládli i my sami. Vždy jsme říkali, tak nám ujel další vlak, ale je to strašně zajímavé a o překot jsme  vzpomínali, kdy co Milan Paumer řekl,  při jaké příležitosti.  A to je právě ono,  že se uměl vklínit do srdcí lidí,  a je tam s námi uvnitř nás.
Fotka je nepodařená,  nešlo to jinak, museli jsme  mít odstup .  Tak jsem  to nemohla propracovat.
Berte to jako momentku,  pro atmosféru "mžiku." 


MgA. Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

Salvy, veteráni, přátelé, aneb my všichni co jsme se nevešli na pohřeb Milana Paumera

4. srpna 2010 v 21:57 | MgA.Květoslava Šamajová
Ten třetí odešel jako první.  Touto větou zavzpomínal Eduard Stehlík,  historik.  Sandy Mašínová přečetla dopis a poselství Josefa a Ctirada.  Milane,  děkujeme ti za sedm  desetiletí,  třetí bratře. Poslední roky jsme žili na různých kontinentech ,  ty jsi dělal osvětu o nás v postkomunistických zemích.  Tak nějak znělo z listu,  který nám byl zesílen  amliony na trávník zámku,  jehož součastí bylo i divadlo, kde se to v pravé poledne konalo.  Poslední setkání a rozloučení se statečným srdcem, které bojovalo za ženská lidská práva.  Já ho takto vidím,  a proto jsem jela na jeho pohřeb z Prahy a stála s jeho přáteli na trávníku. Byli tam mladí i staří, různého věku, veteráni, kteří ho chtěli uctít,  přišli i politici, kteří postupně si brali mikrofon a jejich hlas zazníval z amplionu k nám na trávník. Byli jsme každý z nás smutní,  že se musíme rozloučit, ale zároveň jsme si o něm povídali, vzpomínali  na setkání s ním. Úplně cizí neznámí lidé se dávali do řeči o něm, a  to nás sbližovalo. Petr Nečas měl hezké posouzení doby ,  té,  v které žili bratři Mašínové,  a to s jakým úsilím bojoval Paumer po návratu do Čech.  Cítil reálné ohrožení života, potenciální smrt v komunistických vězeních a uměl se vzepřít totalitě,  životu v otroctví a nevolnictví, a bojoval za to všemi dostupnými prostředky. Čelil tomu se zbraní v ruce. Musíme si uvědomit, že mladí lidé byli perzekuováni za aktivní odboj svých rodičů v padesátých letech.  Pokud  Bohuslav Sobotka, Němcová, Nečas hovoří o charakteru a o tom, že budou  iniciovat zákon o Třetím odboji,  tak právě děti politických věznů,  kteří trpěli v komunistických lágarech, jsou ještě dnes  souzeni komunistickými soudci a mají trvalá traumata v demokracii a potíže.  20 let po pádu totality, že jsme se s komunistikými zločiny nevyrovnali.  Ti, co jejich otcové zemřeli ve vězeních nebo v návaznosti na politické lágry v táborech nucených prací, jsou komunistickými soudci pronásledováni ještě dnes. Stát je nechal sociálně bez povšimutí,  a tak se znovu zavírají na psychiatrie, a maže se jim paměť,  aby nevypovídali, co s jejich otci dělali. Pokud děti vypátrají nějakého bývalého spolupracovníka  StB, který ještě v současnoti jim škodí. Je chráněný ten spolupracovník StB.  Jsou nemilosrdně obviněni z pomluvy,  zavřeni do BOHNIC, a jsou vysmívaní že nebudou souzeni za  pomluvu, ale budou jenom určeny jako sexuální vrazi do ochranných psychiatrických léčeben.  Kde jim budou cpát neuroleptika,  aby je zbavili vlastní vůle,  a paměti. Takže mluvíme o třetím odboji pro ty, kterým je dnes 80 let.  Ale naši otcové mají sto let od narození jsou mrtví,  děti mají šedesát a více a jsou zavíráni na  psychiatrii. Nakonec i ten Nečas řekne, až se soudy dokončí.  V hodině vás komunistický  soudce zlikviduje  a injekce s neuroleptiky  po aplikaci koňské dávky. Hrát si tedy na slovíčkaření,  střílet salvy,  a vyzvedávat charakter je jistě záslužné.  Já si vážím Paumera, že bojoval za ženská práva žen ve věznicích padesátých let,  seznamoval nás,  co se tam dělo  s nimi, a byl ochoten si vyslechnout, že ještě dnes,  jsou děti  - dcery 50.let zavítány do BOHNIC.  Pokud  tedy politici vyzdvihli,  že Paumer chápal přesně,  co se dělo v padesátých letech, a bude dít s naší zemí,  a odmítl být otrokem,  tak také my DCERY 50.LET odmítáme být perzekuováni výslechy v padesátých letech StB, a nyní policií, aby  nás zavírala  do BOHNIC za to, že odhalíme nějakého konfidenta StB. Nedávejte nám diagnózu paranoidní stihomamy StB  a nevysmívejte se nám. Nakonec to budeme my ,  kteří budeme muset emigrovat do AMERIKY,  za Mašíny,  že tady ještě není svoboda.  ANO, MAŠÍNOVÉ, není tady svoboda, nejezděte.  Pokud  zavírají nás dcery 50.let do BOHNIC,  a napíchávají nám   neuroleptika, aby nám přivodili malou mozkovou příhodu,  a pak o nás říkali, že jsme zcela dementní,  a musíme být zavřeni v ochranných léčebnách psychiatricích, že jsme nebezpeční zločinci,  tak tady není čistý vzduch.  Říkám to právě na těchto stránkách, že se to stalo mě,  kdy mě zavřeli na  měsíc do BOHNIC a napchávali mě  injekcemi,  neuroleptiky,  a yvmívali se mi, že jsem DEMENTNÍ   a musím se podrobit dalším a dalším ochranným léčbám, ačkoliv jsem nikoho nezabila, ale pozor,  moje demence se  bude zhoršovat. musím být nuceně v ochranné léčbě na psychiatrii,  řekl 40-letý psychiatr , zaměstnanec PL BOHNICE. Tedy nejprve vás napíchaji injekcemi, pak polykáte  neuroleptika, a pak se vám bude demence zhoršovat.  Mám 66 let. Tedy Milane Paumere,  zločiny komunismy nejsou skončeny,  ale mají pokračováni,  ve výsměchu šikaně, policejní, soudců,  psychiatrů a psychologů .  BOHNICE pokračují 20 let po pádu totality na dcerách 50.let s diagnózou paranoidního kverulanstaví, schizofrenie, a stihomamech StB.  Já nikoho nestíhám, já svobodně píši, že  jsme měli konfiskát majetku v pohnutých letech 1952, pak v roce 11/2006 , a nyní mě chtějí udělat bezdomovcem.  Před tím ještě  mě dát do ochranné léčby ambulatní, ale to může rozrůst v nucenou ústavní.  To navrhli 3 z Bohnic.  Nebudu je jmenovat, na tom nesejte,  usnesli se a navrhli to.  Chrání právě spolupracovníka StB, kdysi prokurátora. Ten je o 16 let starší,  a netrpí demencí,  jenom ta DCERA 5O LET trpí demencí  a ještě je Oversexy, posudek  psal sexuolog z Bohnic.  Tudíž profil takový ,  že do konce života ,  nedostane práci jako učitelka,  a bude žít z tenkého důchodu , a bude stále hladová.  To je ji předpovězeno v době, kdy NEČAS nad pietní tryznou hovoří ,jak ty Milane jsi cítil nebezpečí,  a vzepřel jsi se mu všemi dostupnými prostředky. Jak říkám, uměl jsi bránit ženy, a stát po jejich  boku a bojovat za ženská práva.  Byl jsi poslední,  dnešní muži za ženská práva nebojují, politici  se zavírají před DCERAMI 5O.let , a pokud se některá nevdala jako já,  tak živoří.  Právě v demokracii.  Zatímco komunismus  ji dal práci, byla by příživník.  Takže ta doba je šašek,  a pokaždé se hovoří, jak se chce.  Marek  Zikmund , farář , vzpomněl že Milan Paumer byl člen evangelického česko-bratrské  církve. Měl citlivé zamyšlení z Matouše , kapitoly 25. V  úvodu a taky v závěru,  mnohým vehnal z nás slzy do tváří .  Ctirad Paumer,  synovec zavzpomínal a připomněl první větu tvého přijezdu do Čech z USA a ta zněla:"  KLUCI,  ONO TO TADY FUNGUJE."  Také vojenský přidělenec americké ambasády byl přítomen a veteráni US army s ním. Ano,  stojí za to žít čestně a nepodléhat zlu komunismu.  Ale proč to  říkají politici do amplionu  dvacet let po pádu totalitarismu a nás ještě zavírají 20 let po pádu totalitarismu do BOHNIC na psychiatrii a vysmívají se nám paragrafy o stihomamech  StB.  Pokud  se soudíme s bývalým prokurátorem o navrácení majetku . Nemáme šanci vyhrát u komunistických soudů v demokracii.  Jak je možné, že zlo komunimsu má u soudů  stále navrch a nikdo tady nechrání ženy,  učitelky, a  děti těch,  kteří museli být nasazeni do komunistických  lágrů. Jak  je možné, že současní soudci se nám vysmívají 20 let po pádu komunismu. Je jim to dovoleno , a je to taky nikým nekontrolováno.  Na to mě tedy  odpovězte, Petře Nečasi,  paní Němcová, Bohuslave Sobotko. Milan Paumer není více mezi námi.  Tak bojujte za něho a přiznejte nám příspěvky v důchodu - nám DCERAM 50.LET - po našich statečných otcích.
 Stál tam přede mnou zástupce lidovců ČUNEK, viděla jsem  tam i Ivu Brožovou,

různé věkové kategorie . Tedy všichni ti,  kteří se nestyděli přijít a tím dát najevo, že dotlouklo statečné srdce, co umělo bojovat za ženská práva. Byl jsi Milane Paumere   poslední    . 

MgA. Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com