Červenec 2010

Vedle Milana Paumera se cítila každá žena jako se správným chlapem .

26. července 2010 v 21:29 | MgA.Květoslava Šamajová
To se nedá říci o každém muži. Ne každý muž je v očích ženy chlap. Milan Paumer byl v mých  očích chlap. Slovy , gesty,  i to, jak ženy uměl ohodnotit.  Setkala jsem se s ním  na besedách,  na seminářích o komunistickém odboji,  na půdě novinářů.  Naposledy na filmech FAMU o dcerách padesátých let. I  když jsem se ještě se všemi dcerami nedala do řeči, a není zase tolik akcí, abych k tomu měla příležitost, dala jsem  přednost Paumerovi a sedla si k němu a ještě k  jednomu členu Konfederace  politických věznů a sledovali jsme  filmy FAMU . Tam jsem ho viděla naposledy. Byl plný síly, a  nic nenasvědčovalo, že by tady za pár měsíců nebyl již mezi námi.  Když nám rozdával malou útlou knížku o ženském věznění,  kterou sponzoroval, aby vyšla,  hovořil o ženách,  co musely zkusit v komunistických lágrech.  V jeho slovech i výrazu očí bylo znát,  že by nikdy na ženu nevztáhl ruce.   Že si umí vážit jejich hrdinství,  že obětovaly i rodiny za pravdu a boj proti komunistické zvůli padesátých let.  Jeho rozhodnost v hlase,   a dikce slova,   jak ženy ochraňoval a nedovolil,  aby na ně byla nespravedlivě ruka vztáhnutá,  bylo obdivuhodné  a nebývalé.   Nesetkala jsem  se s nikým jiným,  který by uměl svůj postoj k ženám ,  tak neochvějně a hlasitě komentovat a přiznávat se k němu.   S ním odešlo i hrdinství starých časů,  kdy žena byla mužem chráněna,  velebena,  a pokud byla statečná ,  a bojovala za vlast, a pravdu,  i za cenu, že si tím rozbila rodinu, tak ji měl za vlastenku a hrdinku, kterou je třeba chránit.  Třeba tam v nebi, má zase anděly strážné, kteří chrání ho,  a našel i svoje bývalé kamarády z bojů , kdy bojoval na americké straně za jejich právo a spravdlnost. Tady v Čechách došel jenom polovičatého uznání. A tak mu za ženy posílám dík,  že jsem  se vedle něho cítila  dobře,   že jsem  potkala správného chlapa.    


MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

Praha, 26.7.2010     SEČ  21:26

Automatické ukládání článků mám stále vypnuto.

9. července 2010 v 9:08 | MgA.Květoslava Šamajová
Kromě jedné věty se mě nic neusadí a mám nabourané vstupy na psaní článků na blog, který není oficiální evidován na Ministerstvu vnitra.
MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.cz

Nemohu napsat postřehy z Karlových Varů a docu talents from the east

Automatické ukládání článku mě někdo naboural, nelze umísťovat.

8. července 2010 v 8:49 | MgA.Květoslava Šamajová
Sděluji,že včera jssem napsala článek o Karlových Varech, článek se neuložil. Kdo mě to naboural, ať zase spraví.
MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

V budově bývalého hejtmanství z roku 1853 mají Karlovy Vary Muzeum.

7. července 2010 v 18:16 | MgA.Květoslava Šamajová
Mám ráda muzea, klidná místa k rozjímání a navštěvuji je vždy všude kam zavítám, a taky se tam řádně podepisuji,že jsem je navštívila. Ve Varech pršelo, jako vždycky,  a tak jsem se tam nejenom ohřála, ale taky sledovala historii Puppu a tehdejších celebrit.Od vysvědčení,  až po vdavky,  a stolničení . Přitom jaké měli menu,  jak kdo vypadal,  a co měl na sobě,  je dochováno na dobových fotografiích. Já jsem se hlavně dívala na cínové skvosty,  jáchymovské tolary z let 1519 -1528, mineralogické vzorky,  a nádherné sklo Moser , a dobový porcelán.  Místo bylo tiché, většina někde popíjela, a nebo vyspávali kocovinu po probdělých festivalových pitkách. Cínové konvice se dochovaly z cechu puškařského z let 1674. Mají plastiku beránka.  Nebo můžeme vidět polévkové mísy, z konce roku 1760. A když Vary tak i secesní lázeňské koflíky na minerální prameny.  Z vitrin na nás koukají z let 1904. Jeden byl dokonce věnován císaři Františku Josefovi I. Ostatní mají rytiny Dianu na lovu, z roku 1850. Co exponát,  to skvost. V  době,  kdy většina skláren zkrachovala a byla zrušena , se český člověk,  bude chodit dívat na sklářské mistry, již jenom do muzeí. Nakupovat budeme čínské sklo v IKEI, abychom měli na přípitky.  Doma někde po prababičkách budeme vzácně opatrovat pohárky a připíjet opatrně na rodinných slavnostech,  abychom je nerozbili.

MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com




Z exponátu cínových konvic Muzea Karlovy Vary, Nová louka.


První dáma Michelle Obama měla proslov 4.7. na den nezávislosti.

5. července 2010 v 23:23 | MgA.Květoslava Šamajová
V USA slavili den nezávilosti 4.7. 2010 v 7.p.m. ,  což bylo u nás 1.a.m. den nato.  Mohlo to být velkolepé, s hudbou, a sezvanými hosty. Co mě na tom zaujalo,  s jakou graciézností  hovořila o tom, že děti těchto pilířů,  na nichž je postaveno -supporting- napomáhání , často svoje otce nevidí řadu dlouhého období. V  rodinách těchto vojáků malé děti,  často nevidí svoje otce, po  dlouhé období. Proto vyslala speciální pozdrav všem, kteří tyty  pilíře podporují  a napomáhají, že se o ně dá opřít. Jde tedy o vojenské rodiny,  kde jsou děti ochuzeny o rodiče,  kteří plní úkoly vojenských rodin.  Jim všem patřil dík .  Považovala jsem  za nutné zahrnout tuto zprávu do monitoringu aktivit Bílého domu. U nás často chybí prostředky k existenci života,  u rodin, kde není otec rodiny   a žena sama musí  zvládat všechny role. Matky,  pěstounky,  učitelky,  rádkyně, a musí mít slova povzbuzení pro toho, kdo se stále zvedá ze dna.  Sama,  často by potřebovala oporu.  Vezměme tedy tento speciální message , který první dáma vyslala do světa  a vzdala hold vojenským rodinám na den nezávilosti USA.

MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

Nečas uživí 4 děti z poslaneckého platu, Šamajová neuživí z důchodu jedno dítě, na které stát zapomněl .

3. července 2010 v 20:41 | MgA.Květoslava Šamajová
Nečas, jako ministr MPSV Ministerstvo práce sociálních věcí, sice pilně odpovídal, ale nic nevyřešil. Kdybych byla politik,  tak by mě stranicky vyšvihli a neměla bych tyto problémy.  V o.s.ř.civilní soud jich bylo 40 za 11 let. U soudu v Ostravě, aby se mě nesmál skoro  80-letý soudce, komunista, že si oběť měla v 11,5 letech napsat žalobu sama. Odškodnění, že byl pobit ve státních zařízeních se zamítlo. Již rok je to u Nejvyššího soudu.  Tak vás všichni projebají a proprcají, že napsat, že mě to 11 let zamítají  mě nebaví. Nakonec i Lastoveká, nás měla u  ˇUstavního soudu a invaliditu mu nepřiznala. Skoro se divila, že by to měla v ruce.  Pak to BALIK rozhodl s á m .  Je bolestné, být v ČESKÉ REPUBLICE obětí totalitarismu.  Nakopne vás do prdele každý. Policie má na voze "pomáhat a chránit " a nakonec vás vystěhují a nechají na ulici, vedle alkoholiku i oběti totalitarismu. Stát, ten  vepřový čuník,  se vás nezastane. Když to nevyřešil za 11 let, tak teď v době krize stěží.  Musíme psát do zahraničí, zahraničníčním sponzorům.  aby měl chlapec na školné. Je tady Nadace Livie a Václav klausovi, ale pro koho je. Nás taky zamítla. Nemáte prakticky šanci v tomto státě na spravelivý soud, když u každého soudu je komunista. Když v parlamentu píší, jsem  politik, to vyřeší soudy. A když to dáte do přezkumu, tak v KONTROLNÍM sedí KOMUNISTA KSČM. To nám zase zařídil HAVEL- dramatik. Takže co s tím.  Jít do politiky. Ale tam nemůžeme všichni. Já jsem  bezdomovec tím, že nemám trvalé bydliště. Mám vitrínu Ocelíkova, což je majetek Mlejnského na Praha 11. Právníci nám řekli, pokud pěstounka s chlapcem mají společnou adresu - máme tu vitrínu- mají nárok na pěstounské dávky. Zatím nás Praha 11 prohání, že musím mít univerzální  plnou moc, ale dávky na dietu nám stále zamítaly. Jsou to ty, (ženy) , co ho odvezly do dětského domova, když měl 11,5 let. Ten co ho pobil, MELKA, již vraždil.  Agresor  v mládí byl osvobozen. co pobil JÁRU v DD K michalskému lesu 222, KRČ.  Nyní má asi 25 let, je osvobozen pro těžkou schizofrenii.  Moje pěstounské dítě má zážitky do smrti. Nejenom, že byl 40 x zamítnut jako dítě, chlapec,  mladý muž,  ale taky pro to, že byl synem horníka, a to nezaměstnaného.  S expoziturou 15 let.  Nábor do hornictví již od 15 let měl jeho otec.  Ostravský kraj těžko hledá práci,  a tak skončil jeho syn v Praze u mě, u PRATETY.   Sám je již rok v evidenci na  Uřadu práce a je  bez práce.   Nejpve je zavezou do dětských  domovů. Tam je nechají pobít a šikanovat.  Pak je nenaučí komunikaci s úřady.  Nakonec z nich udělají bezdomovce.  Pokud se najde v rodině někdo,  kdo podá pomocnou ruku , smete ho ho to taky.
Takže já měla konfiskát rodinného majetku v roce 1952. 
§ 231/48 Sb.  Pak již jenom konfidentem StB v roce 2006.  Nyní od Ministersva vnitra , 2010,
že byt je MINISTERSTVA VNITRA.
Takže ,  pokud budu NEČAS, uživím svých 4-5 dětí z poslaneckého platu.  Pokud  budu mít jako pěstounka -ale bez pěstounských dávek- taky  bez invalitity  - jedno dítě  se smrtelným ohrožením do konce života,  paralytický ileus, a nepřiznám mu   invaliditu, já kostlivec -znalec PSSZ , jako 82-letá komunista přesluhující  z totalitarismu, stále žádaný. "Je zdravý" říkají kostlivci - komunisti.  A slavní slavných,  mu všechno zamítnou. Takhle vidím současnou dobu.  Jsem tedy zvědava ,  zdali 12.7.mě ČSSD na svolané schůzce přidělí slibovaný byt, abychom byli pod jednou střechou a dostávali pěstounské dávky, a byli někdy syti oba dva.  V  slovutné demokracii, kde není hlad,  každý má práci, a každý má právo na spravedlivý soudní proces. To říkají zákony,  ale v praxi je to jiné.  60 % komunistů u civilního soudu,  a 90 % prokurátorů komunistů v trestním. Takže nás stále trestají ti stejní. Jsem ve špíně, mokrém bytě  s skorodovanou elektřinou a nikdo nic neřeší. Já jako učitelka AJ v starobním důchodu chci náhradní přiměřený byt ,na který mám právo.  Ukončit trestní stíhaní dehonestované učitelky, že "šukám mrtvoly"když POLICIE nemá žádný obrázek z márnice , jak ty mrtvoly šukám,  jak je olizuji, a jak mě chutná mužská nebo ženská mrtvola.  Takový protokol se mnou sepsali policajti na Praha 2, a rok mě trestně pronásledují za úplné HOVNO. Jenom, že mají statistiku,že mě daly do PL BOHNICE. V pomluvě.  Opravdu se nebavím, a pokud nenajdu chlapíka,který si mě vezme ze zahraničí za manželku, tak tady žít v tomto KOCOURKOVĚ , mě nebaví. 3 roky nemám práci jako učitelka, pronásledovaná policajtama,  za SKUTEK, KTERY SE NESTAL.  Místo,abych krmila chlapce, tak krmím poštu.
Ještě, že jsou příležitostní razítka,  hraji si na poštu a KATAKOMBY, jak BURIAN razítkoval.

MgA.Květoslava Šamajová
kveta.Samajova@gmail.com

Koupila jsem si blůzičku v KOKORO. Stála méně než lístek do Národního divadla.

2. července 2010 v 18:39 | MgA.Květoslava Šamajová
Mám k ní pěknou sukni. Tu jsem již koupila v roce 1995.  Měla jsem audienci u krále Bhumipola v Thajsku. Byla jsem na Universitě,  mezinárodní akci, ženy a média. Když mě volali z rezidence,  tak mě nikdo nevěřil.  Houpe nás.  Předstírá, že ji volají z královského paláce.  Volali.  Řekli mě protokol. Král jde středem,  vy vlevo a vpravo s National geographic a japonskou televizí.  No, a bylo to. Byli jsme v Smaragdovém paláci.  V tomto roce vznikla série dokumentů z cesty po Thajsku. Sehnala jsem peníze, a oslovila kameramana.  Nakonec se toho chopil režiésér s produkční z KF.  Neměl ale cit pro sociálnost tématu a krajiny.  Byl buddhista. Přesto, jsem se tam dostala,že jsem slíbila, že když to vyjde,vyjedu do MANOROMU. Nemocnice s leprou. Byla suchá.  Četli jste motýlka.  Tak takové to tam bylo na Pípáči, spadl při tsunami do moře.  PHE, PHE,  ISLAND.  Radim Jurčeka,  je dobrý kameraman,  a dobrý parťák do nepohody. Radil si vzít jenom kameramana, a pak ten materiál prodat.  Nasmáli jsme se hodně.  Poznali thajskou kuchyň a taky vznikla série obrázků z Thajska.  Buddha  pro každý den, Buddha sedící, ležící, na každý den. Škoda, že jsme se rozpadli, mohli jsme realizovat další projekty. Lidé se schází, rozchází,  a když někoho uděláte slavným,  tak to vezme za svoji slávu.  Já prakticky se od 1998 věnovala dětským domovům. Járovi, a upadla jsem v zapomění.



Kveta.Samajova@gmail.com
MgA.Květoslava Šamajová

Pobyt v PL BOHNICE je za měsíc 1800,-Kč, nucený je zadarmo.

2. července 2010 v 17:18 | MgA.Květoslava Šamajová
Jsem doma týden.  První noci jsem spala v polosedě.  Vracela se mě žaludeční štáva.  Mám překyselený žadudek.  Taky zatuhlou tvář (jednu) a mám rozostřenné vidění.   Raději netelefonuji,  nepíši,  nevolám.   Nejnutněji jsem odpovídala na soudní zásilky.  Jde stále o byt. To je základ mého a prasynovcova existenčního pojetí  života.  Já mám vystěhování z bytu MINISTERSTVA VNITRA dne 3.7.2010.  Měsíc ztráty v Bohnicích,  aby znalec nasal,  že jsem sine morbo psychico,  zcela duševně zdravá.  Je jenom poznáním,  že samoživitelkám se v České republice nedaří.  Nikdo ji nebere vážně.  Každý se do ní strefí.   I byt ji ukradne.  Prasynovce vystěhovávají dne 15.7.2010.  Že je to tak soustředěné.  Já platím nájmy jako za III.kategorii. Nemám sporák,  žiji v plísni. Ledva byt opustím,  najde se bytová správa 4-majetková,  která to vnitrákovi spraví.  Pro mě neměla od  27.11.2006 ani PENNy na opravu.  "Soudím se s nimi."  Jako bych ty obranné soudy, abych nebyla bezdomovec chtěla.  Člověk si nechce stýskat, ale není náhoda.  Vše je pěkně propojené.
Já věřím,  že Pán,  vše vidí. Jako na plevel,  tak i na zrní, svítí slunce a je i zavlažován společně. Ve správný čas budou odděleny.  Snažila jsem se chodit do dílen,  abych  zabila čas.  Např sklářská dílna mě naučila,  jak ze skla a 3 kvítků si udělat šperk. A dát do pece a  zapéci "umění." Papírová mě dala atraktivní obálky, které se dají využít na jakoukoliv příležitost.  Keramická mě dala do ruky cit.  Mám v pravé stále zánět šlach. Nebyla jsem doléčena.  Odvezla mě podfukem nikoliv POLICIE PRAHA 4,  ale vnitráci. Lhali .  Říkali bytová správa.  A 3 chlapi mě strčili nohy do dveří. vzali za ruce a nohy a vyhodili za dveře. Pak se 4 na mě vrhli, kalhotky na mě strhli,  a napíchali injekcemi. druhou ruku nekurtovali, řvala bych bolestí. Kalhotky se nedají nosit, jako při znásilnění, byly roztrhány na mě.  Měsíc v Bohnicich  s těžkými schizofreniky.  Stále počítali čísla. Moc toho nenamluvili.  Počítali dědečka, babičku, data narození, sbírali krabičky od cigaret, separovali se .... jako nuceně pozorovaná pro trestné stíhání pomluvy . Kdy vás pomluví 82 letý senilák, a Policie to nesfoukne ze stolu , ale pilně a ráda vykoná.  Získá tím co.   No,  přece byt.  BYDLENÍ JE PRAVO,  má jeden ze zákonodárců svoje volební heslo. Napsala jsem mu,  co se děje pěstounské rodině.  Potřebujeme někde slušně bydlet.  Po Bohnicích,  kdy 80 kg žena tam byla odvezena, že pobila " 130 kg " muže.  Jsem pochopila, že v tom nejsem sama.  Jenom nevím, proč stále musím  poznávat současné  trendy a negace civilizace. Ráda bych už měla vše vyřešeno.  Mohla dělat projekty jako jiní, a hlavně spát v klidu. Že mě zítra zase nevezmou byt.

Kveta.Samajova@gmail.com
MgA.Květoslava Šamajová