Březen 2010

V DOX uvidíte od 25.3.-17.5.2010 GEN 31 prokurátorů a soudců za totalitarismu a v jakém soudním kariérním postu se nacházejí nyní.

24. března 2010 v 23:24 | MgA.Květoslava Šamajová

GEN není "Oko" Fero Feniče a jeho dokument ale v malířské branži je to galerie etablované normality. Každý prokurátor tam má svoje číslo, svoje rozsudky , svůj výtvarný profil, jak by pravděpodobně měl vypadat. Tam , kde je bílé místo, se čeká na jeho odhalení, nasnímaní, natočení, doplnění. Totalitarismus a nomenklatorismus měl paranoidní schízo, které mělo i svoji diagnózu. Říkalo se jí paranoidní kvelurant, latinsky paranoia guerulans. Za to vás mohli odsoudit i k ochranné léčbě na psychušce , že jste byl obzvláště nepohodlným a nebezpečným. Zde šlo o odsouzení otce od 9 dětí, jistého Augustina Navrátila, který byl souzen v roce 1978 + 1986 na to stejné: ochranná psychiatrická léčba. Vždy se našli psychiatři ochotní ke spolupráci s StB a prokurátoři co sloužili bývalému totalitnímu režimu. A.N. dostal psychušku na neurčito a bylo mu zde systematicky podlamováno zdraví. Ačkoliv byl otec od 9 dětí . A co udělal ? Sbíral podpisy , aby se řádně vyšetřila smrt řečko - katolického kněze, B.Coufala. Našla se ochotná MUDr. Věra Kodešová z Bohnic a Mudr. Gertl, kteří mu dg. paranoidní kverukant přišili. Soudil ho tehdejší Judr. Jindřich Urbánek dne 19. 4. 1986 v Kroměříži . Dnes ho doba vykopla až na Nejvyšší soud v Brně. Tento příběh má číslo GEN 03298178. Odsoudit k trestu odnětí svobody nepodmíněně se mohlo i za satirickou písničku proti komunismu. Nebo se nechat vyfotit s fotkou Gottwalda byl těžký přečin , stejně jako zpívat pejorativně na svatbě kamaráda proti KSČ, kde to slyšeli 3 svědci. Za to byla sazba nepodmíněně i na více než jeden rok. Na výstavě najdete několik bílých hlav bez obličejů, kteří nemají identitu, ale mají svůj GEN s číslem a čekají teprve na svoje odhalení. Asi nebudete rozumět výrazu PODE BAL. Tvůrci si vzali tento název od Marcela Duchampa a jeho armory show z roku 1920. Doslovný překlad by byl "kůže z míče" ale pro nás v hantýrce něco jako " trhni si nohou." No a název sám MALÍK URVI znamená : urvu ti malík, pokud se pokurvíš. Tvůrci se narodili v letech 1962 - 1975. Mají něco okolo 35-48 let. Projekt z dílny Michala Šímla a Petra Motyčku má sice na mušce konkrétní soudce, ex prokurátory, ale mohli by tam být i jiní a jejich počet by byl zmnožen a zřetězen. To nebylo cílem. Projekt ukazuje, že se to dělo systémově a tento systém nebyl vymýcen. Nýbrž byl nastolen tak , že ex prokurátoři dostali ještě vyšší a mocnější pozice v demokratismu než v totalitarismu. Neobstojí verze, že se chovali slušně a mohli dávat vyšší tresty než dávali. Je to o tom, že se to dělo, že stačilo zavírat Chartu 77 za píseň s satirickým podtextem , nebo za to, že se někdo nechal vyfotit s fotkou Gottwalda nebo na svatbě kamaráda se uvolnil a zapíval něco košilatého za totalitarismu. Pro tyto absurdity tato výstava vznikla. Jako MALÍK URVI II. tam soudci a prokurátoři mají svoji výtvarnou podobu , a nemají tam fotku obličeje. Je to jakoby oni sami , byli souzeni v trestných kauzách a skicovány výtvarníky. Což není dovoleno historikům, ale "skicéři" -výtvarníci do toho šli. Proto tuto výstavu nechme proběhnout od března do května, a zkusme se tedy utkat s totalitarismem, a nomenklaturismem. Zkusme se vážně zamyslet , jestli to zase neharaší u současných státních zástupců té které části Prahy, nebo regionálně. Zda ještě dnes nejsou stateční novináři obviňováni z pomluvy , že se vytasili s pravdou na toho či onoho prokurátora, který v padesátých letech , dělal zvěrstvo daleko horší a nebyl nikdy nikým ani pojmenován a zviditelněn. A pokud to bylo vysloveno, že nechal odsoudit oběšením nevinné lidi , tak za to se ještě dnes obviňuje a posílá do psychušek v náhubkovém zákoně a straší se psychicky. Takový novinář, který to zveřejní novinami, blogem, bude zavřen až zčerná a dán do psychušek . Protože JÁ, JÁ, státní zástupce jsem nezávislý, a já mám takovou moc, že mě nikdo nekontroluje. Mám i za svoji moc slušně zaplaceno. A na můj plat mě nesmí sáhnout ani ústavní soud, naopak mě tam zaštítí, normálního člověka smete. Ale mě, mě zaštítí. Vždy se to dá právně obhájit, neboť kolega kolegu nepotopí. Jsme přece nezávislí. Zato novináře, panečku, ty si podáme. A místo mám jisté do svých 70-ti let. To mi umožnil parlament a senát. Mohu tě tedy nechat zavřít, ještě v demokratismu , ostarkismu, belzebubismu na psychušku, protože jsi nebezpečný . Neboť o tom píšeš, a to je zakázané. Pomlouváš bývalého prokurátora z doby totalitarismu a to se ještě dnes v demokratismu trestá odnětím svobody , neboť jsi nebezpečný zločinec. Proto na psychušku s tebou. Galerie etablované nomeklatury (GEN) pak vám ukazuje i bílá místa hlav , která nemají zatím kontury obličové části, ale čekají na svoje odtajnění. Zajděte tedy do DOX, máte na to dva měsíce, třeba budete znát ty, co vám odsoudili kamaráda, otce svého vrstevníka, a nenechá vás to na pochybách, až si přečtete popisek, co se dělo v letech osmdesátých. Buďte klidný, padesátá léta byla horší. A to co se děje u současných soudů, se vrací do padesátých let. Proto buďte obezřetní, a pokud chcete urvat malík, nekurvěte se u toho a nemusíte hned lést do zadnice a psát panfelty za lukrativní peníze hned dg. paranoidního kverulta a obvinovat z pomluty, pokud vás někdo odhalí. Nemusíte být doktorka Věra Kodešová z Bohnic, nebo doktor Gertl z Bohnic ani doktor Urbánek, a jeho GEN č. 03298178. Můžeme se k sobě chovat slušně , máme již 20 let po sametu, a pokud se chceme podívat druhému do oči, když ho potkáme, tak suďme spravdlivě. Můžeme i odpustit , pokud druhý o to bude stát . A bude s vámi o tom chtít si popovídat. Každý z nás, co jsme museli vytrpět za totalitarismu a doba nám smetla rodinu. Otce, matky, že byli zavřené, tak se nemstěme ještě na jejich dětech. Ponechávání v sociální bídě těch nejstatečnějších v národě , potomků let padesátých, znamená, že paranoidní jsou především prokurátoři, kteří ještě dnes stíhají dcery a syny let padesátých - těch nejstatečnějších v národě. Položili za nás svoje životy, obětovali i svoje vlastní rodiny. Paradoxy doby dnes - jsou situace, že otcové dnešních soudců a prokurátorů co stíhali otce dnešních DCER a SYNU let padesátých , stíhají ještě jejich potomky, aby je umlčeli, a zavřeli jim ústa strachem , aby neobnažili kauzy otců současných soudců. Proto nastoupila generace výtvarníků, kteří nejsou historici a ukazují na nešvary současné doby. Dějiny se nebezpečně opakují. BIBLE pro to má výraz, nastav jim i druhou tvář a nech soudit BOHA svoje nepřátele. Mahátma GÁNDHÍ říká o nenásilí - ahinse, pokud je nutné, lze použít i násilí. Což současní soudci a státní zástupci dělají s obzvláště chtivým zájmem, který je dokonce sexuálně uspokojuje orgasmem, jinak by to totiž nedělali. BIBLE ŘÍKA o pravdě , říkej ANO, ANO, nebo NE! NE!

MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

Praha, 24. 3.2010 čas : 23: 23

fotka autorů : Petra Motyčky a Michala Šímla z tiskovky v DOX

Opera prima pro fAMU za dokument režisérky Viktorie Dzurenkové NEBOJÍM SA HOVORIŤ.

24. března 2010 v 16:13 | MgA.Květoslava Šamajová
Po včerejším slavnostním premiérovém 4,5 hodinovém bloku 7 dokumentů fAMU z cyklu DĚTI PADESÁTÝCH LET , si profesně nejzdařileji vedl dokument NEBOJÍM SA HOVORIT. Hodnotím to nejenom jako DCERA50.LET, ale i jako letitá "kolegyně" , sama jsem absolventka FAMU. Viktorie , 27 letá autorka , se s tématem dětí, kteří měli zavřené otce v padesátých letech nejpřesvědčivěji vypořádala. Pokud je jí 27 let, tak se narodila v roce 1983. Nazažila zvonění klíčů na Václaváku v Praze nebo v Bratislavě, respektive, aby z toho měla pádný rozum, bylo jí teprve 7 let. Sama neměla nikoho zavřeného v padesátých letech, ale umí cítit duši poníženého člověka. V jiných 6 dokumentech se opakoval motiv rozpadu rodiny, navrácení politického vězně zpět do rodiny. Politický vězen měl zavřené dveře, a hledal útočiště u sestry, pokud jakou měl. Opuštěné děti pak byly opuštěné podruhé, i kdyý se otec navrátil. Výchovu přebírala babička, dědeček. Děti převážně neměly hlad, ale nouzi zažívaly. Tvůrci neznali akci KLÍN, StB, která programově rodiny rozbíjela, kontaktovala opuštěné manželky, nabízela rozvody, aby vězeń v opuštěnosti byl submisivní a spolupráci s nimi podepsal uvnitř, když odmítl venku. Toto se opakovalo v několika jiných dokumentech. Ale co bylo nové a neotřelé, byl Viktoriin pohled na Margitu. Mladá dívka spolu s dvěma sourozenci musela překonat popravu otce ve vězení, matku odsouzenou na doživotí a její návrat po omilostněných asi 7 letech. Co nám chtěla Margita říci. NEBOJIM SE O TOM HOVOŘIT. Již jsem zažila odcizení, za totalitarismu, již jsem zažila odcizení sousedů, a abych přežila, a sama jsem si založila rodinu, vdala jsem se. Potkala jsem muže, který byl ochotný nést se mnou celoživotně můj úděl. Odmítl podepsat 8 lejster, že si bere dceru třídního nepřítele. Odporoval, že si bere Margaritu, nikoliv dceru třídního nepřítele. A až mu dali papír, kde to bylo anulováno , tak to podesal, aby si Margitu směl vzít. S t B se srala do všeho i do vdavek. To asi nepochopí mladá generace, která žije na divoko. Dříve by byl mimomanželský poměr, ze kterého vzešel potomek, společenský závažný poklesek. V době mojí maturity, to bylo i vyloučení ze školy, a nedokončení maturity. Zde se opět ukázalo na příběhu Margity, že S t B couvla, když viděla jasný neuhýbavý odpor, jasné sdělné NE. Pak i pochopila , že tady narazili, stáhli ocas mezi nohy a odpluli. MARGITA pluje příběhem, její příbuzní jsou strženi jejím plnohodnotným životem, a i my diváci v sále. margita není pokořena, ale umí žít. Není tedy prototypem, jak by ji bývala chtěla StB mít dříve a i nyní. To je ta co přežívá na malé slovenské vesnici. Zde i sousedi dodnes, remcají, že vlastně je to její příběh, příběh její rodiny. A měla by s tím dát už pokoj, a neotravovat celé okolí s tím. Je to soukromé vlastnictví jejího rodu. MARGITA se brání, že o tom bude stále vyprávět. A za co mého otce popravili ? Že převedl přes hranice "nepohodlné." ? Za to mu měli vyměřit tehdejším soudem v padesátých letech 3 roky odnětí svobody, ale NIKOLIV HO POPRAVIT. Zcela jasně a zřetelně líčí, jak si její otec zapíchával hřebíky do nohy, aby mu byla amputována. Bylo tehdy běžné, že se nepopravovalo s jednou nohou. Nakonec otec Margity byl popraven i s jednou nohou. Tento fakt, že někdo udělal hrdinství, a zasložil se morálně o stát, pomohl jinému, a byl za to popraven, ji nejenom nutí, aby o tom hovořila, ale aby spravedlnosti bylo učiněno zadost a malá slovenská vesnice se již probudila z letargie. Pokud ti, co to odsuzují, nejsou utajení agenti StB, tak se již nění čeho bát. Pokud tady máme svobodu již 20 let. Margitin příběh je nejpoctivější a i profesně nejjasněji podán. Hrdinka se nebojí o tom hovořit veřejně, rodina stojí na morálních základech i dnes. Práci berou jakoukoliv , a nestydí se za to. Otec i syn vyrábí ponožky, koupili si mašinky na to . Margita pluje mezi nimi a vyváří jídlo, aby měli na to sílu. 3 děti zůstali bez otce po popravě, hrobka ani popel není dochován . Zbyla po něm jenom pamětní deska na cintoríně. Matka si pobyla ve vězení 7 let. Otec dostal oprátku matka doživotí, ale na omilostnění se vrátila po 7 těžkých letech žalářování tvrdého trestu. Margitin příběh je vítězstvím nad lidským ponížením, vlezdoprdelkováním , submisivitou a vším tím, co dnes jsou i dnes lidé ochotni udělat pro hmotu, peníze, prosperitu. Proto je nutno tento příběh i dokument sám, vyzdvihnout jako sílu sdělnosti dokumentu . Nejenom vyprávěcí filmařskou formou, ale i silou sdělnosti, která tento příběh nese dál za hranice udělaného. Pokud je to absolvenský film, nebo ročníková práce, zapomněla jsem se zeptat autorky, tak to není rozhodující . Faktem je, že dokument NEBOJÍM SA HOVORIT je umělecky zralý na nominaci do mezinárodního filmového festivalu v Mannheimu. Sama jsem tam byla podvakráte v porotě a tento titul nominuje na cenu. Pokud mě fAMu půjčí CD-ROM všech 7 příběhů, mohu rozebrat jako DCERA 50.let i jako absolventka fAMU, i ostatní příběhy. Zamyslet se nad formou sdělnosti, co chybělo, co nebylo dotaženo, kde byly mezery, kde špatná dramaturgie atd. Aby se poučili z natočeného než zasednou točit SYNY50.LET.

MgA. Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

fotka autorky nejlepšího dokumetu z přehlídky 7 titulů DĚTI PADESÁTÝCH LET z dílny fAMU
mladá 27 letá Viktoria Dzurenková
spojení opět "přerušeno" nevím kdo mě blokuje!

Spojení se serverem je odpojeno. Blog@blog.cz

22. března 2010 v 12:22 | MgA.Květoslava Šamajová

Stížnost !

Aby bylo přezkoumáno, proč mám stále odpojeno spojení se serverem . O2 je velice problematická. NOVA mě tam sere reklamy o ODS. Já mám na ně svůj názor: když šli do voleb, tak mě klepali na rameno, až oni tam budou, že mě pěstounské dávky na dítě dají. 7 let jsme je neměli a dostali jsme se do hladu, chudoby, jako každá samoživotelka. Já byla ale prateta a prasynovec byl předán zcela nahý z Čeladný. Napakovala se právě Čeladná, dětský domov. NIKDO se nás nezastal, ani KDU, ani ODS, ani ČSSD. Pečují o svoje blaho, o svoje děti, o svoje milenky, o svoje další a další rodiny. Stát jim zajistí byty, pomoc pro jejich nové rodiny, prostě vše. Stačí jít do nějaké politiky. Ale všichni tam nemůžeme, že ano. Někteří taky musí pracovat. Ale práce není. Ani pro graduované. Napřed bylo klišé, že nemají práci bez vzdělání. A co jaké teď bude klišé ? Za odporné považuji, že mě vzali byt I.kategorie, když mě matka umírala, za odporné považuji, že chlapec z dětského domova měl půl roku po operaci a pak mě ještě rok krvácel do střev, po té brutalitě. Za odporné považuji, že jsem byla učitelka a měla u maturity 120 dětí a nuceným vystěhováním a štvanicí na mě , byly děti ohroženy vzdělaností. Nikdo se mě nezastal. Nikdo. Ani ta ODS, která teď žebrá o hlasy, ani ta ČSSD, ani ta KDU. Komunisti mi jasně napsali z parlamentu. Nepomůžeme vám. Pak mě letos napsali. Vezměte si politický azyl, tady jsou již samí komunisti. Petiční mě řekli, že jako zákonorádci nám příplatek za utrpení a věznění otců z 50.let nepřiznají . Práci nemám, je mi 66 let, byt mě násilně odebrali a dali ho sympatizantovi komunistů a ODS, PERSONOVI. Ten byl takový chudák, že má chalupu v Káraný, v luxusní oblasti, a ještě na Chodově, Praha 4, družstevní byt, který asi pronajímají, a mají z toho ryto. No a můj byt, ten mají taky na prodej. Budou milionáři. PERSONOVA byla bezdětná a získali můj byt 3+KK a mě vystěhovali ,matku mě utýrali, až zemřela, a chlapec byl po operaci paralytický ileus.Vystěhoval mě 82 letý LIPTAK-LICHTIG, prokurátor 50.let, kolaborant StB, jeho manželka LIPTAKOVA byla předpisářka nájmu na OPBH Praha 4-Nusle, kam mě nastěhovali, a jeho dcera PODUŠKOVA-Liptáková  v tu dobu soudkyně na Praha 8-soudu (dle serveru net je tam stále). podušková bydlela na Štúrova 541/37 byt č. 3, Lhotka a mě nastěhoval její pan tatínek, ex prokurátor co likvidoval právníky-nepřátele socialismu v konspiračních bytech 1958-1975, byl soudem z lidu u tersných soudů 1948-1950, stále má zelenou u současných sodců a soudkyň a policie, ze je vážený člověk.  Krásná trojice podvodníků.  Smáli se jak mě doběhli.  Jistě:  když se jde dobrovolně z privatizace do obecního bere se O,5 milionu. Tedy to někdo bral a byl tam úplatek a proto, se nemohu dosoudit. Nakonec NAVATYP zbankrotoval , a jeho lidi jsou v jiných správách, ale zase dělají pro radnici NUSLE: 4-majetková. Vše propojeno, pod jedním hrncem. Vyklidil mě kolaborat StB: LIPTAK- LICHTIG, 82 let a soudy mu to dovolily. Komunistky, co se podepsali pod slibem justice ke komunismu, jiné mi nikdy ani nedaly.
Jak tedy chcete , abych šla k volbám. Myslím ve vitríně obce Praha 11, Jižní Město -Ocelíkova. Nemám ani trvalé bydliště, v 66 letech, podala jsem politický azyl, jak mě doporučili komunisté z parlamentu v 2009. Nemám ještě odpověď na to. Tak jsem si řekla, proč se nevdat za dědka, který nerad vaří, rád jí, a chce navštěvovat muzea, kulturu, a procházet se, a povídat si, co prožil a t d. Proč bych mu nenaslouchala. A budeme spolu pěstovat mrkvičku. Přece nebudu stále v plísni, jak mě to nařídla ODS + StB a KGB ještě v roce 11/2006 a bylo jim to dovoleno. Kdo je ODS na radnici Praha 11? Je tam jenom   ODS a za ČSSD  je tam jeden, nějaký Česal.  Když jsem se na něho obrátila, tak mě neráčil ani odpovědět,  a zaryl se do písku. Tak je to na radnicích.  Ale ty pronásledovali mého otce 1952-1960,  když byl zavřený na § 231/48 Sb,  pak mě , že jsem neměla výživné od 9-19 let, tahali StB k soudům v Olomouci, takže mě dnes je StB a KGB u velké prdele. Zákonodárci mě neschválili u žádného soudu příspěvek po otci k důchodu, ani mě nedaly nárok ze zákona 2001. Ten by mě zachránil, že bych si položila z 200.000 Kč na privatizaci alespoň 70.000 ,-Kč. Neměla jsem další peníze: položila jsem 50.000 Kč radnici Praha 11, přesto mě brutálně nechali vystěhovat. Pak věřte ODS! Mám od toho stvrzenku.  Starostovala ŠORFOVÁ, sekretářka Klause z O.F. Všechno je tady propojené. Strana pomáhá zase straně. Nikdo se nás nezastal. PROČ JIM MAM VĚŘIT. NEŠTÍTILI SE ANI UMIRANI MOJI MATKY. Nikdo mi nechtěl půjčit ani 100.000,-Kč, které ležely na ČSSZ, která mě blokovala 2 roky důchod. ČST mě vymazala z lišty, jako bych u nich nikdy nepracovala. To se mě tak bály, těch mých 75 B? Takže to bylo hezky, hezoučky propojené, abych nikdy neměla včas peníze, aby chlapec po operaci neměl ani na dietu, napřed to byl na to papír od internistky, pak chtěly od chirurga a nakonec od speciality. Trvalo to půl roku, nuceně nás vystěhovaly, ale když nám daly pěstounské dávky, tak chlapec měl 18 let. A vystěhovaly nás. V 18 již nárok na to měl, a soudy se musely ukončit:tak nás zase rozestěhovaly. Myslíte si jako já, že ty stihomami dělal někdo vědomě. Ano,dělal: StB a KGB.  Mám to v papírech, že jsem byla celoživotně proháněná.  Tak kdyby nás měly rádi/y , tak nás nenechaly padnout. ODS křičí zasloužili se o stát: ale v pravdě nás zlikvidovali. Ale oni na nás dai žalobu o vyklizení v roce 22.10.2003.(ŠORFOVÁ). Ale měly na nás sledovačku : 22.10.1952 mě odsoudili otce, pak mě spisy daly 22.10.2008, ABS. Za 55 let, žalobu lze podat do 50 let, v blízkém příbuzenstvu. A tak to kolečko bylo stále jenom o stíhaní umírající matky, dítěte po operaci a učitelky před důchodem. Já bydlím ve vitríně radnice Prahy 11.tam mě poslají poštu, do vitríny,která skončí v 15,00 hodin, například nemám od 30.3.2010 pojištění od VZP. Dnes jsem  tam běžela, a řekli mi, že legitka byla sešrotovaná, že si ji nikdo ve vitríně Ocelíkova nevyzvedl. Představte si, že bych se vdávala za dědka se zahrádkou a mrkví a kněz by se ptal vitríny:?  Berete si vitríno dobrovolně tohoto dědka s mrkví a se zahrádkou."  A vitrína by řekla: " Sem s ním."  A jela bych do prdele,  z tého zlaté stověžaté Prahy,  svítící luxusem a smrdící špínou a smradem a potupným denincianstvím a smilstvem a šukatérstvím jednoho s druhým:  pro prachy,  pro práci za rozkrok,  pro Miss,  pro celebritu , pro fakt, že manžel zhebne dříve,  jsem  o 30 let mladší  a pak mě všechno zůstane."  Jde o to to přežít atd...." Tak to je PRAHA DNES.
POŽADAVEK:
dejte mě náhradní přiměřený byt, a za blbé soudní rozhodnutí a jejich chyby chci náhradu 3 miliony, ať si koupím náhradní byt. Volám do éteru, abych mohla se odstěhovat do zahraničí, další zimu nepřežiju, v této kopce smradu, havěti, plísně, zimy, kam mě nastěhovala ODS + KOMUNISTI, dvou radnic, JIŽNÍ MĚSTO + NUSLE.

MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com
Praha, 22.3.2010

Kulaté noty : Š - Pavel Šrut od Miloše Skalky

21. března 2010 v 17:56 | MgA.Květoslava Šamajová
Pavla Šruta jsem četla poprvé v roce 1975. ( 35 let zpátky). Když oslavuje na vlnách éteru svoje sedmdesátiny, já se k nim přidám. Lížu tady si rány z dlouhé zimy, popíjím uralogický čaj, od 13.října nonstop do jarního dne. Ptám se, proč stále musím mít následky totalitarismu, po něm ostrakismu a nyní belzebubismu. Proč se nenajde jeden statečný, aby mě přidělil byt. Byla jsem násilně vyklizena z mého slunného, jihozápadní strana bytu , 3+KK dne 27.11.2006, napakoval se bývalý prokurátor padesátých let : LIPTAK-LICHTIG (82 let) . Nikomu to nebylo trapné, že na jeho nátlak, soudní a radnic Nusle a Jižní Město, umřela moje matka, 81 let, a prasynovec měl po operaci , již druhé, dg.paralytický ileus. Já vstávám -dříve - 16 x za noc, nyní 4 x za noc na následky bytu, kam mě daly : IV.kategorie. Nebaví mě to, ale když neseženu náhradní přiměřený byt, tak si říkám o náhradní ledvinu.
Otevřela jsem radio před pohádkou a tam byly ukázky Pavla Šruta a jeho tvorby pro děti, s textací k písním v době, kdy mu totalitarismus nedovolil svobodně pracovat. Vystudoval obor hispanie, nedokončil ale promocemi, přesto se dal na dráhu překladatelskou a to úspěšně. Já ho znám poprvé z tvůrčí dílny, kdy přebásňoval hindustánskou poezii . Že mu dnes, to je 21.3.2010 vzdal hold český rozhlas, tak já mu taky jednu vyberu od indického rozhlasu. Je to ze sbírky Květy z papíru (1963) a jsou to poněkud satirické verše. Pavel Šrut zde přebásnil od Odolena Smékala (doslovný překlad ) hindustánskou poesii.

Tak náhle

Nic se nedělo.
Nikdo nepřišel a nikdo neodešel.
Nic jsem nenašel a nic jsem nepostrádal.
Nikoho jsem nepřivolával
a nikdo mi neodvětil.
Ale někde uvnitř šlehl blesk,
zasténala bouře ,
tonuly skály ,
lámaly se hory-
než náhle
všechno zmizelo
v modravém a otevřeném obzoru.
Moje hlava
se sklonila pod fontánu odkudsi tryskající
a já jsem věděl:
teď kradmo báseň přichází.

Kdo si kupoval KPP v Odeonu, tak ji zná, kdo je dříve narozený. Zde byly uvedeny neméně úspěšné Prodavač písní, Oči mám stále hladové, Teprve nedávno Jiřího Žáčka, nebo Kdo spí, Na mou šíji vlož Aleny Vrbové. Někdy mám pocit, že jsme se ročníky narozené v protektorátu Čechy a Morava, nebo krátce po skončení druhé světové války, uměly lépe pobavit u plápolajícího ohně, nebo patnáctikilometrovými pochody unavit, nebyli jsme na sebe agresívní a lépe jsme uměli mezi sebou komunikovat. Ať to bylo setkání s nějakým buddhistickým mnichem či lékařem, který nám vysvětloval ajurvédu zdraví. Byly to útržky v životě, ale nějak si je lépe pamatuji. Život, který žiji, abych se stála obhajovala 20 let po pádu totality, mě nějak přestal bavit. Hledala jsem obrázek bratrův, abych napsala příběh BRATR a SESTRA : poprvé jsme se viděli na pohřbu otce, pak v roce 1992, vyprávěli si, a do rána jsme oba dva zběleli. Ale mě přišel pak domů paprsek světla do pokoje, a já jsem jasně cítila, že to za obhajobu jeho cti a taky , že jsem mladšímu bratrovi přečetla ze soudních spisů padesátých let , o statečnosti otce. Bratr neměl odvahu tyto svazky nikdy otevřít. Za ty svoje bílé vlasy (nyní od henny) se nestydím, ale stát by se měl stydět, že ještě dnes bere statečným lidem jejich příbytky, a policajti AA - odkládají, a parlamentaristé a senátoristé se od nás odklánějí a místo, aby nám dcerám a synům schválili důchod starobní -po mtvém otci - tak nám brutálně novodobý politický demokratismus -ex totalitarismus odpovídá, že je to nezajímá. Proč tedy je volit? Politika je služba lidu, a oni nám neslouží. Představte si prázdné urny, jak volí politici sami sebe. Umíte si to představit. Sami se navrhli , sami se zvolili, sami si navrhují platy a byty, milenky, nové rodiny, zabezpečení staré rodiny, a na nás jim nezbude čas.... Půjdete k volbám. Já ne. Dokud mě nedají náhradní přiměřený byt, který mě zcizila násilně ODS, Jižní město, a ODS Nusle, tak nikam nechodím, nemám totiž již ani TRVALÉ BYDLIŠTĚ. Bydlím ve vitríně : radnice Prahy 11. Ocelíkova. To mě sdělilo Ministerstvo vnitra, tedy volební lístky mě ani ta vitrina nedá. Jako ex učitelka jsem hanobena, že nebydlím, že bydlím v roští, odkud mě může kdejaký pobuda zavolat : chceš svačinu a vymočit se na mě. Takhle se cítím v tom slavném demokratismu. Nebudu jim lést do prdele, když matku mě nikdo z hrobu nevrátí živou, chlapci zdraví také ne. Moje noční vstávání , pak z plna plic, přeji Paroubkovi, Nečasovi, Topolánkovi, Klausovi, a Havlovi, neboť nikdo - ač jsem je o to písemně žádala - nám nepomohl. Matce jako seniorce, chlapci z dětského domova, a mě - učitelce před důchodem. Nyní jsem sama senior, a těžko mě někdo dá práci do 9O let a těžko mě někdo pozve do Ameriky na rok, nebo do Anglie na rok, abych prokázala při učení angličiny v Čechách, rok pobytu v teritoriu, abych pak zde mohla učit. Nejsem totiž PEDAGOG, ale magistra umění. MgA. Naopak zde v Čecách mohou učit rodilí mluvčí z Anglie a z Ameriky, a třeba jsou to sociologé, tam se pedagog nevyžaduje. Ještě kdybych bydlela v Středních Čechách, tak mám kurzy zadarmo od Evropské Unie. Tuto poblbanou dobu evropskounieismus, musíme žít. Když jim napíšete, že jste se dostala na hranice chudoby, tak zveřejní, jak jsou poškozeni Romové. Jsou na ně zákony, mají se o co opřít. Neříkají, že političtí vězni jsou pronásledovaní od padesátých let, a příspěvek k důchodu DCERAM nepřiznali , ačkoliv neměli výživné. Doba Šruta , kdy nemohl básně psát ani překládat, a kamarádi mu dávali job, texty k písním minula. Dnes vám žádný kamarád job nedá. Schová se před vámi. To jsem chtěla říci do éteru rozhlasu, to není báseň již, ale skutková pravda. Když byl mezinárodní seminář zločiny komunistických režimů nešel mě internet, teď je tady princ Charles, opět mě nejde internet, a nelze mě umístit ani fotka, že mám přerušeno spojení. Mám tedy blokací od hackerů nasazených od policie , abych ani stránku neodeslala pravdy, jak jsem stále perzekuována ještě i dnes. Stát mě odmítá přidělit náhradní přiměřený byt a odškodnit mě za chyby soudu, za to, že mě byl násilně odebrán byt 3+KK v hodnotě za 3 miliony. Místo toho mě rozbili veškerý můj nábytek, zničili negativy z 3.světa, a fotky, abych neměla dokumentaci ani žádné umění, z 3. světa z let sedmdesátých, osmdesátých, devadesátých. Nebaví mě chodit k soudům : 7 let bojuji o byt, 17 let, o odtajnění 626, svazku na Indickou ambasádu a sledovačky, 11 let, aby chlapec dostal za ukradené věci v Čeladné odškodnění. Dali mě ho nahého, 14,5 let, v zimě v horách , 12.3.2001. Nemám chlapa, aby dal na dršku demokratismu za totalitarismus, co s námi dělali.  Moji ex-horníci jsou sráči, to jsem viděla u soudů.  Přitom mají skoro dva metry.  Nemám byt, všechno mám rozbité, nejsem řemeslník, a nebaví mě 6 měsíců v zimě se potit v syporexu, ani panel nemám, jenom polopanel, a popíjet urologický čaj... Jára se snaží a je volontér v radiu - hip hop, nebo nějaký rap, myslím...

MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

Pavlovi Šrutovi věnuji fotku orvané uštvané Šamajové,  z U3V;  vzdělávám se ,  když mě  nic nedovolí dělat  jiného, jako poděkování za to, že píše pohádky ,  tolik potřebné v dnešní době...

Není dědek jako dědek: na U3V je lepší kurz s mužskýma než s babama.

20. března 2010 v 14:49 | MgA.Květoslava Šamajová
Chodím už na třetí kurz U3V. Jednak nechci se profesně ztratit, tak se vzdělávám. Česká televize mě práci nedá, blokuje mě dvacet let, svazek 626 mě neodtajnili 17 let, ani BIS ani ABS. Jde tam o hovno, jak sledovali indickou ambasádu. Já dělala teritorium Indii, a zatímco estébák Amrahám si udělal na mě kariéru majora, a sledovalo mě 8 estébáčků včetně odposlech. Přesto, že jsem s nimi nešukala, ani po 4 hodinovém výslechu, tak si mě nikdo neváží. Naopak, kdybych s nimi šukala a byla agent, jsem IN. Vím na koho se obrátit, a měla bych vysoce postavenou práci do 70 let. Napříč celým životem jsem to neměla jednoduché. Dědeček legionář v Rusku, táta dostal § 231/48 Sb, výživné jsem neměla od 9-19 let. Starala jsem se o babičku od 18 let. Mám vypěstovaný smysl pro práci pro druhé. Nemluvím o tom: konám to. Uměla jsem se smát a věřila jsem v život sám. Neznala jsem ale, čeho mě ušetřila babička, dědeček, máma: že si musím poradit sama se vším, jenom sama. Oni mě nikam nepouštěli, a místo, aby mě řekli, jak vypadá estébák, co je schopen všechno udělat , tak mě o tom neřekli nic. Jenom mě říkali, tam nesmíš, to nesmíš, to nedělej, ukaž, my to uděláme sami. Tak jsem věděla hovno o co stále jde. V 25 jsem popadla tašku a kufr a jela do Prahy, našla si práci, vysokou a než skončila vysoká a usadila se , tak jsem měla 13 podnájmů a stále se stěhovala. Mámu jsem převedla do Prahy a věřila jsem, že se to nějak všechno rozjede, když mám práci a vysokou. Neznala jsem , až do zveřejnění SEZO, že nás jako rodinu trvale sledovala StB + KGB a že nás projebávali celý život. To znám nyní ze spisů, jak je čtu, a otvírá se mi vhled na všechny typy chlapů : co byli chlapi, co kolaborovali, co byli babama a submisivní sračky, pak pírsingová nová generace chlapců, pak těch co byli zneužiti , kde kým a vším. Z nich nám roste nová generace. Pochodují po Praze, ať již jako anarchisti, skinhedi, neonacisti nebo dělnická či nová dělnická. A tyto lidi potkáváte, kde všude, kam přijdete, a snažíte se ten svět žít s vašimi charakterovými vlastnostmi, a s tím, co jste celý život na sobě pěstovali a co život samotný vám dal. Nemám techniku , tak si ji postupně musím kupovat za velké peníze na splátky. Stojí mě to víc. Nemám pořádný byt, tak jsem chtěla do světa za prací, mám limit v letech : 66 let. Nejsem politik , nemohu pracovat do 70 let. Nejsem ani soudce, abych vyvíjela jenom negace a zrůdnost totality i nadále v demokracie, na těch co byli projebávány celý život , ve mzdě, v usilovné práci , a v pomoci svým nejbližším. Okolí to neocenilo:vždy jsem slyšela, nikdo se nemá lépe, než já . Co tedy s tím vším mám dělat. 3 roky a 4 měsíce bydlím v syporexu - polopanel, nad vchodovým domem, v zimě, plísni, s nábytkem po jiném, s jeho dluhy, ke kterým jsem se nezavázala, s nedokončenými soudy, a s nemírnou nasraností. Padám únavou, mnohdy hladem, že musím neustále odpovídat soudu na tu či onu obálku, místo, abych zašla do muzeí, které mám sice zadarmo, ale v divadle a na koncertě jsem nebyla léta.Nemám na to. Představa plesu je velké zero, asi by mě nohy se ani neodpoutaly od podlahy. Jenom, když má Jára ples, jdu mezi mladé, a filmuji ty dovádivé skupinky. Jsem tak umořená nicotností z toho, kam mě nastěhovali komunisti z Nuslí. Lhali mě všichni, že chlapci dají pěstounské dávky,(brala je Čeladná) a místo toho nám vzali byt za 3 miliony. Stát mě odmítá dát suchý teplý byt, odmítá mě dát náhradu na škodu a ještě mě při vyklízení vědomě rozbili můj jediný nábytek a archiv negativů z třetího světa, poničili, rozbili vše. Všechno bylo vědomé. Spisy mě rozházely, abych se s tím přehrábavala jako holoubci , kteří pomáhají Popelce, aby mohla na ples. Tady to není jeden ples, jedna noc, ale 3 roky, 4 měsíce bezútěšného života .
Vysmáli se mému rodu, a zatížili mě dalšími soudy, vysmáli se mojí umírající matce, a pojem senior je, doktorské slovo: " A to ji tady chcete mít do 150 let." A agresívní okolí: " Již umírá, věnujte se tomu chlapci."K tomu, abych byla stále v jednom kole a přestal mě bavit život, a jenom chodila na agresívní soudy, nechala se stále rentgenovat a projíždět ručním rentgenem, s paralyzéry, pak si léčila srdce skoro půl roku, pak ze zimy a plísně, si léčila kyčel , a do toho vstávala v noci každou hodinu, ne, opravdu to nemusím oslavovat Českou republiku, že ji miluji. Já ji nemiluji, já ji musím žít . Ale já zde přežívám, já zde nežiji. Jára mě dodělává maturitu , a snad se vzchopí a uchopí život do svých rukou. Já si dělám kurzy techniky a je to oceňováno učiteli, že když umím psát, techniku se naučím. A tak chodím do všech možných kurzů. Naivně jsem si myslela, že mě Syndikát pomůže v kontaktech, abych měla práci , tak to není . Pořádám akce o jiných a o jejich filmech, chodí na ně stěží 10 lidí. Dnes každého zajímá jenom rejžovačka. Kdo má chalupy z minula, jezdí zase na mě, a má svůj uzavřený svět. Demokracie nezbavila estébáků jejich vysokých důchodů, mají okolo 50.000 Kč. Není to tedy tak, že by 3 mladí dělali na nás důchodce, co máme 10.000 Kč. Dělají zase na ty estébáky. Nás tedy jebali za života a mladou generaci estébáci zatíží až do jejich důchodu. Čili vyhrála u nás v demokracii zase ta StB. A ta zase musela poslouchat a ještě poslouchá KGB. Proto máme prodané Karlovy Vary - vrátili se. Proto je zde tolik mladých Rusů - mají v ruce media.Napřed vystudovali vysokou politickou v Rusku, pak jim dali stáže v našich rozhlasech a televizi (Slovensko) a pak jim dali naše byty a nás z nich vyhodili. A co my? Nám neodtajnili naše spisy ani za 17 let, od roku 1993,když se rozpadlo ČESKOSLOVENSKO.Dokud byla máma, měly jsme stromek, vánoční pohodu vzpomínaly na zemřelé. Nyní objíždím sama hroby a potkávám DCERY na hrobech, jak chodí také za svými otci,a sdělujeme si svobodně co jim udělli a je nám lépe. Pod stromy, kde to šumí, odpočívají v tichosti. Já jediná jsem četla spisy, většina to nechá v tresorech. Tam jsem se naučila v tom rozlišovat, jak to udělají, jak to udělali, a jak je popravili, umučili, dali samovazby, a jak vyslýchali mě v dětství, v mých 9 letech a kam mě tahali a co po mě chtěli. Proto, jejich nátlak na spolupráci jsem hrdě odmítla, měla jsem jejich ŠUKY za sebou od 9 let. Nezesrala jsem se z toho. Kdo to ocení. Kdo mě dá na jídlo, když nemám k důchodu přivýdělek, nikdo. Kdo mě dá práci, abych měla na kurzy v ČTK, kde je jeden kurz okolo 5000 Kč. Když za den lajk kurz udělá - je novinář, když za den kurz udělá- je fotograf , a já se pak divím, že někam přijdete a fotky jsou tak zkurvený , že ani neví, kam se nasazuje foťák, že ani neví, že když je zářivka se neotvírá okno, že se bije dvojí světlo atd. Přestala jsem chodit do kurzů , kde jsou žensky. Jsou děsný. Toto je moje místo, a teď hned se seberte a uvolněte mě to. Zřejmě, když ženská ovadne, a hormony ztratí, tak je tak vyjebaná, že už ji jde jenom o židli a hlásí se stále u učitele, aby byla slyšet. S mužskýma je to jiné, vysvětlí "spolužačce" ,jak na to, kam a kde surfovat a najít lekci, a vůbec je s nima sranda. Teď si užívám i mužskou urologii. Ženský převážně nechodí na urologii, a tak mám tam těch dědků, že je můžu kosit. Sedí tam a očekávají ortel . 4 hodiny čekáme.To nevydržím a tak s nimi kecám. Nakonec je slovně odšpuntuji a zjišťuji, jak to mají s čůráním, co je zlobí a jak dál. Je jim převážně 75 let. Když si vezmu, že stále hledám dědka se zahrádkou a s mrkvičkou, a oni museli odejít z bytů do pensionů a již mluví jenom o čůrání, tak jsem stopla hledat dědka okolo 75 let. Myslela jsem si, že by to tak bylo k mému věku. Ale já se odmítám bavit 24 hodin o močkách. V aktutní stádiu, vstávám každou hodinu v noci, a ještě se o tom bavit ve dne 24 hodin, neunesu. A tak jsem si zjistila, že chlapi umírají v 74 letech (průměr) a ženský v 80 letech (průměr) . Závěr je ten, že abych s ním dožila do věku smrti stejně, tak musím si najít tak o 5-6 let mladšího, ale ten zase chce 30 letou babu. Takže si nevybere. Chodím tedy na U3V a bavím se vzdělaností , tam, kde na to dosáhne moje kapsa. Pokud je tam sdělný dědek, co je ochoten mě to naučit, tak mám radost, že vůbec je nějaký schopný komunikovat. V této pomatené době, kde každý si drží svoje vzdělanostní tajemství. Je to k smíchu, když se dá koupit certifikát kuchaře za den za 5000,-Kč, nebo novinářský za den za 5000,-Kč , nebo kameramanský za den za 5000,-Kč. To jako všechny profíky vyhodí nyní a vezmou si ty RYCHLOKAŠKY s DENNÍM CERTIFIKATEM. Ach, jo, já ráda píši postřehy, ráda jezdím se školníma dětma na výlety, ráda je vzdělávám . Nemám šanci, trh je pro Střední Čechy. V Praze je prý práce dost. Nenarodila jsem se , abych podváděla, takže nejsem dost obežřetná, odkud nějaký podraz a kdy přijde. Je to vždy o tom, že vám pomůže jenom nejbližší rodina. Pokud ji máte. Až nebude a budete sami, tak to nechte na Pánu Bohu, určitě má s vámi nějaký plán.

Kveta.Samajova@gmail.com
Praha, 20.3.2010

fotku: sněženky (10 ) , hovno (psí) a vajgl (lidský) nelze umístit. 24 hodin mě nějaký blbec zablokoval "spojení se serverem bylo přerušeno".

Již dva dny mám odpojeno spojení ,abych mohla usadit fotku.

Stížnost na serverové připojení, nemožnost vložit fotku !

20. března 2010 v 9:00 | MgA.Květoslava Šamajová
Podívejte se - ten kdo mi nasadil štenici - blokovací , ať ji odpojí. Mám pro sebe málo peněz, ještě kluk mi ani neodmaturoval, práce není žádná pro profíky a najímají se na práce, kdo si to zařídí za jednodenní certifikát a je na to stejně jako vy, co máte vysokou , ale jste bez práce.

Spojení mám prý přerušeno, hlásá mi to tabulka, JIŽ 24 HODIN , že nemám spojení se serverem. A kdo mi ho jako ukousl, když to mám zaplaceno. To ta O2 je tak problematická. Určitě si nepořizujte internet od 02, je s tím tolik problémů, že nejvíce času strávíte technickými problémy.

MgA.Květoslava Šamajová
Kveta.Samajova@gmail.com

Co všechno ženský na sebe nenapatlají...

20. března 2010 v 8:52 | MgA.Květoslava Šamajová
Potřebovala jsem relaxovat, tak jsem si řekla, že zaskočím do Juldy Fuldy. Mají tam krásu pro ženy. Tak jo. Šla jsem okolo Vlasty, a koupila si na cestu rohlíček s mákem, nemám sporák, nemůžu si péci 3 roky a 4 měsíce. Moc mi chutnal a tak s optimismem, jsem nakráčela do areálu. U vchodu byla černá "gorila" co tam lezu, že je 6 a jedna minuta. Na věži bylo tomu tak. Tak jsem mu sdělila, že jdu sebrat katalogy, že jdou stejně do kontejneru. Ukázala jsem mu novinářský průkaz, a vyjel po mě, že mě skončil před minutou. Byl tak protivný a tak mě sral, že jsem si řekla, krása nebude. Když jsem si vzala brejle a dívala se, v kolik jede tramvaj, tak jsem se namíchla. Hodinky teprve ukazovaly za 8 minut 6, čili mě obluzoval nejméně od 3/4 na 6 . Tak jsem se rozzuřená vrhla na vysokou gorilu. Měl posilu, byl to šéf. Tak jsem mu ukázala mezinárodní průkaz a český a domáhala jsem se svých 8 minut. Šéfa jsem udolala a vpustil mě. Další kontrola byla u vchodu, ale byl vstřícnější, když jsem mu řekla, že mě stačí pouhých 15 minut. Řekl: O.K. Tak jsem se vysoukala a vběhla do sálů. Vyděla jsem šéfku nějakého nejmenovného salonu, měla přes boky 150 cm a přes prsa už jenom 148cm. Měla černou dvoudílou hazuku, byla tak o 25 let mladší než já, a měla toho na sebe napatlanýho, že se odličuje nejméně hodinu než jde spát. Ale měla salón, který já nemám. Těch sračiček, co jsem tam viděla, by obhospodařilo několik plesových parketů, kde by byly tanečnice namačkány, a to celorepublikově. Třpitky bylo jenom za 11 Kč, to musela být pastva a žeń pro tínédžry. Mě to nechalo klidnou, jenom jsem si procházela sály a koukala do vitrín. Co mě fascinovalo, byl mladej vyjebaný mozek, který měl v nose velký kruh a na spáncích spirály . Kdybych chtěla být hodně vulgární, tak bych se ho zeptala, proč si to nedal na pinďoura, jelikož symbolizoval, ať si ho někdo přitáhne, ale tam to zase není vidět. No a takových rarit jsem tam viděla během těch patnáctininutové exkurze plno. Abych pro vás ulovila obrázek, tak jsem přesvědčila děvčata s nehtami se kerými by směle mohly ho ruských pohádek o karimurovi, nebo jak se ty postavičky mého dětství jmenovali. Salon nese název Kleopatra, a pokud se vám to líbí, vyjeďte si do Ústí nad Labem. Není tak veliké, abyste to nenašly. Pak jsem se dočetla, že další veletr krásy je od 15. - 18.4.2010 v Lysé nad Labem. Má jít o trendy v oblékání, a souběžně zde bude i trh cibulovin, pro zahrádkáře. Já jsem si vzala katalog , co stojí ty serepetičky , co jsou ochotny ženské na sebe dát, a zjistila jsem, že stojan na štětce stojí 111,-Kč. Jeden štětec pak jenom 100,-Kč. To už máme 211,-Kč. Dávkovač na odlakovač stojí 100,-Kč, manikurní opěrka na ruku černa a bílá již jenom 374,-Kč. Vrtáček na piercing s kamínkem stojí 122 Kč. No, já nevím, na co to všechno je dobré. Tak jsem vám ty neužitečnosti napsala, kdo to potřebujete, jsou to novinky. Pokud ale máte zápach nohou, nebo vás nohy tlačí v nějakých blbých botech, tak je tady BATAVAN, a ten je specialista na vložky do bot, má i gely, krémy, sůl do koupele, a je z Prahy,www.batavan.cz. Pak tam byly nějaké časopisy, máte li na to, tak jeden se jmenuje SVATEBNÍ ÚČESY za 48 E (ojro) za jeden výtisk 4 E (ojro), pak tam mají PÁNSKÉ ÚČESY a KADEŘNICKÁ KOSMETKA, a ty jsou zase z Plzně, hledejte pod NAVA. BES jede v italském stylu, a barví a stříhá vás, jak kaskádovité domy, pokud se vám to líbí ,tak se tak sešmikejte u BES, Praha 9. Ještě mě daly katalog o tetování, slovenský, kde je model dvou gejš a 2 svastiky (není to hakrkrajíc) a jedna je vlevo a jedna je vpravo. Nebo svastika a 2 om, není to jednotka odporu, ale indické nejstarší spojení rtů a vyslovení mantry om, což symolizuje splynutí ženské a mužské energie. A na závěr mě dali výjimečné ženy, jak a co zvládají .Generální ředitelka v žebříčku vlivných žen na místě 4 . Generální ředitelka Grand hotel Pupp, absolventka VŠE, manželská rodina založili firmu na dárky, a jsou úspěšní. Nebo rektorka finanční školy, majitelka kosmetické značky Ryor, pak nějaké povídání o mužské neplodnosti, bolestivé menstruaci a klimakteriálních potížích. Na všechno mají léky, mastičky, odsávání spermií a vkládají pak do ženy, neplodnost umí vyřešit, co je XX a XY, pak se dozvíte , že se snížil počet spermií celosvětově na 20 milionů v 1 ml ejakulátu. No šly mě z toho oči kolem, co jsem všechno zvládla za 15 minut. Tak zkuste si vyjet do Lysé nad Labem, snad to tam všechno doženete, trhy tam trvají 4 dny.

Fotku nehtů, z poháky, o karimurce, vám nyní předkládám. Třeba by někdo uměl i s tím pracovat, lze to využít na rozřezávání dopisů, pokud jich máte hodně, ale na mytí nádobí to nebude.

Kveta.Samajova@gmail.com

nelze umístit fotku ne server, mám to někým blokované !

Předjarní salát za 10,00 Kč.

14. března 2010 v 17:25 | MgA.Květoslava Šamajová
Děti mají rády pestré barvy. Nakupte mrkvičku, pastiňák, jablíčka, hrušky. Jedna dospělá porce zdravé výživa vás přijde na 10,00 Kč. Nebo to rozdělte na dvě porce , pro dvě menší děti.
Na struhadle ostrouháte postupně měkké ovoce: jablíčko a hrušku, nahoru na misku dejte mrkvičku a pastiňák. Pak dětem vyzdobte misku datlemi sušenými. Za 11,90 je jich 200 g. Spotřebuje jich 5. Výsledkem je velmi chutný salát, kde se snoubí ovoce a zelenina. Pokud budete mít štěstí a marketinkové supermakety vám nevyženou babky kořenářky z trhu. Tak se ptejte po koření japonském , pěti vůní. To se dává jak na ovoce, tak i na zeleninu. Určitě se osvěžíte jak dospělí, tak i vaše děti. Já mám na den 10,00 Kč. Takže moje recepty si vymýšlím sama. Dle sezónního období. Nafotila jsem vám můj recept.


Větvičky k MDŽ ze zahrádky .

14. března 2010 v 12:09 | MgA.Květoslava Šamajová
Když rozhlas stále vyzýval, že máme komunistické MDŽ, 8.3. 2010, bylo vidět na václaváku všude narvané stánky s květinami za peníze velkých rozměrů. Je to úměrné tak k měsíční gáži - mzdě kolem 34.000,-Kč, možná šikovská hospodyně s rodinným rozpočtem kolem 24.000 Kč na to taky má. Ale důchodkyně, která otáčí korunou stěží. To co bylo kdysi samozřejmé, kytička ob den z květinářství, není samozřejmé, a je vidět, že květinářství nemá odbyt. Já jsem si zkusmo natrhala zlatý déšť, a větvičky ze stromu s pupenci, a kočičky, velice rozkvetlé, toho 8.3. Dnes je týden , tedy uplynulo 7 dní, a všechny pupence se otevřely, a zlatý déšt se rozvinul. Kdyby bylo barborky, tak se konečně za svého dědka se zahrádkou vdám, dle pranostiky. Ale žádného jsem nepotkala dosud. Neví o mě. Tak si čtu pohádky, a vařím si čaje, dělám si zeleninové saláty za 10 Kč, a zjištuji, že stát šetří na dětech z dětských domovů. Říkají tomu, zákonodárci, aby tam nebyli tak je svěříme do adopcí homusexuálům. Když si vzpomenu, že v příbuzenské pěstounské péči, jsme museli absolvovat 40 soudů, za 11 let, (1998-2004, to měl již 18 let, a soudy pokračovaly dál) a nakonec nám vše zamítli . I naše vlastní věci, které s námi přešly do dětského domova a ukradli je malí hajzlíci ,agresoři, kteří šikanují a "tetičky DD " dovolují, aby těm slušným splachovali hlavu do záchodu a přerazili jim nos, a ještě je okrádali o jejich vlastní osobní věci (foťák, buzola, kompas, předměty potřebné jako pomůcky do školy). Nemají tam chudáci ani zámky od skříněk, a tak děti nemají nic svého , jako ve věžení za totality v 50.letech. Jsou jenom do počtu 20 dětí, a stát do dětských zařízení posílá peníze (hodně) na 50 dětí, ročně 270.000 Kč. To jsou desítky milionů za rok, práci sociálky nedělá každá. Ale manželka hejtmana, manželka radničního poslance atd. Hodně jim zůstane za prsty, je to velký byznys. Stát tam posílá na 50 dětí peníze (tolik je kapacita DD) a může jich tam být jenom 20. Aby se odvedla pozornost od papalášů v převolebním klání, kdo zvítězí, tak se nabízí varianta, že naše děti budou adoptovat HOMOSEXUÁLOVÉ. A tak se povinně odebírají horníkům jejich děti. Nejprve mají práci, nábor na doly, pak nemají, uhlobaroni mají milionové odměny . Horníci , když jsou mrtví, zásyp na dole, tak vinu v dole udělala ta mrtvola atd. Léčili je česnekem, a posudkářka byla česnekačka. Jinak se jí neřeklo. Měla velké KOZY, a když horník přišel o nohu, tak si ho čenekačka vzala mezi svoje KOZY a říkala, hochu, bude dobře, a invaliditu mu zamítla. Ty odporné kozy stále vidím, byla jsem u soudu před tím horníkem, co neměl nohu. Mám zamítla vše a tomu horníkovi bez nohy taky. Šlo o roky 1994 -1998, to se jednalo o mého bratra, který měl ruce v zápěstí sešroubované a byl plně invalidní. Až po znaleckém třetím posudku dostal jenom dostal jenom částečnou invaliditu. Já ho zastupovala a měla jsem s tím 4 roky v prdeli. Zbyl nám dokument HAJCMAN. A pak nastoupil jeho vnuk, můj praynovec, toho odvezli do dětského domova Čeladná. Že mě zavřeli otce v 50.letech , tak mě taky chtěli dát na převýchovu do dětských zařízení, vodili mě k soudu , když mě bylo 9 let. Vyslýchala mě StB, aby znali na otce slovíčka,která jsme měli mezi sebou. Aby ho zlomili ve vězení. nezlomili. Ani mě ne. Stejně jako ty odporné KOZY, nesnáším ceckaté baby, co mají ty kozy vyhoněné až do pasu. A přeji jim ty opary pod nimi. A to, čím jsou starší, jak nosí ty kozy vyvalenější v nechutných obepnutých tílkách. Nevím, kdo by si na takovou vyjebanou babu lehl. No, co já vím, možná, že má úspěch. Když jsem v Paříži viděla poprvé ty Rodinovy sochy, nebo ve franocuzských zahradách, všechny měly ňadra 75 B. Tak jem si říkala, já si naříkám, že mám malý kozy, ale mám rozměry správné, velkých mistrů. Tak co si budu dělat vrásky s tím, že chlapi vyžadují ceckaté smrduté baby.
Všechny se enormně potí. Smrdí potem tak strašně, že ještě dnes mě smrdí . S jednou jsme jeli v autě, to byl kdysi rajc, pro chlapy. Měla jsem takovou kamarádku, která z toho byla něstastná. Ale ten puch z ní, jak se potila, byl nesnesitelný v malém uzavřeném prostoru. Již o ni nic nevím, bylo to z doby, kdy jsem byla dělnice v chemickém provozu, 18 let po gymnasiu, nesměla jsem dělat nic jiného. S t B rozhodla. Z toho jsem měla ten zánět LEDVINOVÝCH PANVIČEK, bylo mě něco krátce po 21 letech. A od té doby jsem měla potíže s moćákem, ledvinami,a vědomě mě nastěhovala StB v roce 11/2006 do vlhkého, plísnivého bytu, mokrého, kde jsem dosud.Tehdy se ale již jmenovala ODS ve spolupráci KGB a StB. To jsem ale odběhla, daleko. Možná, že nyní když čtu ty arabské pohádky o vezírech a princeznách a vidím ty malůvky, že jsem se rozkecala. Došla jsem k srovnání, jak byly texty z roku 1942 silně eroticky zabarvené. Tisíc a jedna noc musela být dříve jenom pro dospělé. Jsou tam tak silné náboje, že to nemohly číst děti. V tu dobu neexistovaly převyprávěné formy. Když si vezmu, že táta z vězení měl důchod 280,-Kč, v roce 1960. A pohádky stály v roce 1942 I. - III.díl 210,-Kč. Tak vzdělanost byla balík peněz. Měna byla v roce 1953! Nicméně, tím, že mám tu ledvinovou koliku a jsem v posteli, tak jsem vám zachytila rytmus textů té doby. Jestli to sepíšu ještě dnes - nevím, ale zítra určitě! Budete se velice divit, jak jsem se divila já sama. Již jsem od dětsví zapomněla , že jsem tuto doslova přeloženou verzi dříve čítávala. Smála jsem se tomu velice. I v Indii jsou toho plné krámy, verze muslimská, perská, arabská, verze indická atd... Zřejmě, že chudoba, útisk, a hlad přinášel pohádky o tom, jak chudí ulehali hladoví a aby zapomněli na svůj hlad se přenášeli do světa pohádek. A vždy byl jeden hrdina chytrý , který přelstil ty druhé. Ale bylo tam jasně rozlišeno dobro a zlo, byla tam zvídavost, a touha po zlatu, byla trestána, a někdy po poctivých rocích odříkání zase byla štědrá odměna . Děti tedy měly z čeho čerpat. Byla jsem tedy odchována na pohádkách. Tím jsem si myslím přitáhla, že ČST mě svěřila teritorium 3.světa. Uměla jsem je všechny nazpamět. A to, že máme čerpat historii ze zašlých sláv zemřelých panství, jejich pýchy, nebo doby rozkvětu, bylo dáno jenom ženám vzdělaným, které uměly disputovat. Byly to ale v té době jenom dcery králů. Dnes se nečte, tudíž děti neumí sloh, psát, a jenom to vyklikávají z internetu. V těch pohádkách se dozvídám, že když žena uměla disputovat, byla ceněna i soudci. U nás soudci nesnáší, ženu, která umí vést disputaci. Tudíž nemám soudy, mám jenom POŠTOVNI STYK : zamítá se. Jako děvče jsem si půjčovala knihy , svoje jsem si začala kupovat, až jsem začala pracovat od 18 svých let. Doma jsme měly pohádky. Ale babička, když se jí přitížilo, je všechny odvezla, vážné, i moje pohádky. K Pepíčkovi, svému synovi. Na mě zapomněla. A tak jsem ztratila svoje pohádky a starala se o ni, ani jsem ji to nevyčítala, že mě zbavila knih. Byla jsem její Květulinka. Stáří má všelijaké vrtochy. Jenomže , já umím pěčovat, když do toho dám rozum, a podívám se osobně na toho člověka. Co mu je, a co potřebuje. Někdy je to nemoc duše, deprese. Pak s ním musíte povídat, nebo je to často nezájem rodiny o něho. Tak mu musíte evokovat jeho dobu, kdy se mu dařilo, rodina jeho byla celá a pospolu td. Jinak samozřejmě lékařské věci, musíte přenechat lékařům. Proleženiny se ale léčily zlatobílem, tady u nás, je nemocným vyřezávají. Čím ho ho jistě přivedou do hrobu do půl roku. To udělaly mojí máme,vědomě. Odmítly mi ji ke konci života dát domů, měli asi sečteno, kdy mě umře,ani mě na to neupozornili, a jenom to oddalovali, že sledují heparín - varfarín. A zatím ji vyřezali živé maso, na sedací části. Byla diabetička, což nesměli. Neměla jsem sílu se s nimi utkat. Nejprve vzali jí byt, já ji vzala k sobě. Pak mě vzali byt, a Járovi-prasynovci. A dali tu ratejnu , s plísní, kde jsem nyní. Bratr, ten je již dávno bezdomovec. Jára taky byl - bratr- před privatizací, vzali mu byt. Mě udělali stejné. Je to tady všechno provázané. Myslím, že Český republika je nebezpečná země. Nejenom v tom LHANÍ nám občanům, ale také v tom, politika je služba lidu. A zde v České republice, je to jenom o jednom. Já mám novou milenku, já mám další rodinu, já potřebuji další dům, další auto atd. Do hrobu jde nahý. Nyní každý před volbami slibuje v politice co nám dají. Já zažila ČSSD, nedala mi nic. Já zažila ODS, vzala mi byt. ČSSD přihlížela. KDU-LU mě lstí navrhly směnu bytu (aby Jaroslav měl již konečně pěstounské dávky) , když jsme pěstouni a brala to za nás Čeladná) na radnici Nusle. Ale než se sesedly papíry ,byla tam ODS, a matka mi začal umírat, STOPLA JSEM SMĚNU sporného bytu. Soudy to nezastavily. Můj byt měl hodnotu nejpve 2,5 milionu, nyní již 3 miliony. Moje včasná žaloba, byla schválně 3 roky u ledu, abych byla násilně vystěhována. Za špatné rozhodnutí soudu nemám žádnou náhradu.Mě při vyklízení - nuceném- rozbyli hřbety u všech knich,vyklizečí byli cikáni, primitivové, některé věci viděli poprvé. Psací stroj svázali s knihama, aby strhly jeho jemnou mechaniku. Plátýnka s malůvkami lidovými zabalili do vlhkých ručníků, aby se malba rozdrobila. Pytle jutové, do kterých jsem si ukládala šatstvo, při malování, mě UKRADLI. Nyní jutový pytel musí stát , tak jeden za 200 Kč. Mě jich ukradli nejméně 10-15 kusů . Postupně jsem to kupovala, u dovozců kávy z Brazílie. Tehdy jsem měla plat tak 4000,-Kč. Pak jsem měla jemné plastové pytle, ale ty nepoužili na lapmy stolní a vitrážové. Vyklizeči použili svoje vyklizecí pytle, HRUBÉ, TVRDÉ, aby si napočítali za svoje pytle, exekuční částku, kterou platil stát. Za to, že mě ukradli byt za 3 miliony tržní hodnoty. Širmy z vitrážových lamp , narvali do malých krabic, čímž je zničily. Evidentně něco hledali u mě v bytě, (materiály 50.let a originály rodných listů). Když to našli, tak mě hala bala naházeli moje předměty do velkých krabic. Ale nechránili moje zboží. V zimě mě dávali zimní boty každou do jiné krabice, sluchátku od telefonu bylo jinde než telefonní ciferník a dráty byly od telefonního spoje u zdi v bytě nástupnickém ustřihnuty. Abych to nemohla hned zapojit. Když mě tam v zimě dovezli, PRE nesvítilo 3 měsíce a muselo se vybudovat z hliníku do mědí. Venkovní okno chybělo půl roku.Sporák tam není dosud, a bydlím zde 3 roky a 4 měsíce. Nemám milence, abych šla k němu do teplého, suchého bytu . Ale mám kluka s dg. : paralytický ileus. Tomu musím vařit, zatím mu nosím nákupy ze supermarkitů,to se podraží. Na svátky , bych mu ráda upekla vánoční cukroví, vánočku, dietu. Sobě bych ráda vařila a pekla, smažila ryby. A zatím si válí prdel v mém bytě 3+KK, 67 metrů čtverečných PERSONA+ PERSONOVÁ, bezdětní, 60.letí PODVODNÍCI. Mají chalupu v Káraný (luxusní rekreační oblast), pak mají další družstevní byt,Praha 4, to všechno zatajili a ještě soudy jim přidělily můj privatizační byt za 3 miliony. Když mě stěhovali vyklizeči násilně, tak jsem tam již měla vyměněná plastová okna, 11/2006. Zde v dílně od PERSONY, byla špína, nemalováno 40 let, smrad, chybělo okno venkovní. Sporák chybí dosud, koupelna má zkorodovanou eletřinu dosud, a mokro,vlhko, a skokani - pavouci jsou dosud. Na vlhké plísňové tapety, daly laťky,a nábytek si dosud PERSONA neodvezl. Přesto, že soudy začaly 22.10.2003 podanou žalonou Judr.Liptáka na vyklizení z bytu,nejsou dosud skončené. Lipták má dceru soudkyni (tehdy na Praha 8 u soudu) a kupodivu bydlela v Šturova 541/ 37, byt č. 5, a mě nastěhovaly Šturova 541/37 byt č. 3 -jsou to bývalé vnitrácké byty. Liptáková- manželka Liptáková byla předpisářka nájmu na OPBH Praha 4-Nusle. Lipták bydlí na nám.hrdinů 10, v č.11, byl dříve jako prokurátor ve věcech trestných, nyní má 82 let, a v letech 1948-1950 , byl u odvolacích trestných komisí, soudů z lidu . V měsíci 6/1950 byla oběšena takovým soudem Milada Horáková. Pepel z jejího těla není nalezen dosud.
LIPTAK-LICHTIG byl velká šajba za totality a je stále, donášel na svoje kolegy právníky v letech 1958-1975, byl tzv.udavač, kolaborant. Ale je hájený, jelikož sloužil vlasti, míněno TOTALITĚ. Dokud u soudů je 66% komunistických soudců a Státní zástupci jsou 90 % bývalí komunisti.
Co k tomu ještě všemu dodat. Že kytička byla zadarmo a vykvetla mi za 7 dní.

Kveta.Samajova@gmail.com
Praha, 14.3.2010

Jak Šahrazád vyprávěla králi noc co noc a byla z toho tisíc a jedna noc (2 roky a 9 měsíců a 1 den).

13. března 2010 v 17:31 | MgA.Květoslava Šamajová
Král je vtipnou ženou okouzlen , a značně nevyspalý , navrhuje, aby druhou půli pohádky vyprávěla příští noc. Šahrazád není sťata, jako jiné princezny, a večer co večer vypráví králi hezkou pohádku . A když vychází slunce, pohádky je půl, král jde spát. Šahrazád vypráví králi pohádky krátké, dlouhé, velké, malé, a král poslouchal tisíc a jednu noc . Nyní má Šahrazád nad ním moc , a král ji zanic nedá. Sedí u záhonu růží s jasmínem, a poslouchá její vtipné pohádky. Poslechněte si jednu z nich.
o Aladdinovi a kouzelné lampě. Aladdin žil s matkou v chudobě. Až je jednou navštívil černokněžník z Afriky , který se vydával za jejího zemřelého bratra. Dal ženě zlatý peníz, poručil si večeři a aby oblékla Aladdina, že ho odvede za lepším živobytím. Žena nakoupila co dlouho v domácnosti chybělo a slušné oblečení pro Aladdina . Černokněžník vyšel s Aladdinem za město , míjeli nádherné zahrady s vonými hyacintami, narcisy, a v jasmínových keřích , zpívali slavíci . Na Aladdina z toho všeho šla únava , a trošku se mu hlava točila, ze všeho nového. Ale čaroděj ho táhl za město, až na pustý okraj, kde se vypínal pahorek , na jehož vršku usedli. Čaroděj rozdělal oheň, a mumlal a zaklínal, až Aladdínovi šel mráz po zádech. Poručil Aladdínovi ,aby zvedl kruh s železnou deskou a vstoupil do podzemí. Zde uvidí čtyři komnaty, třemi musí projít , a přivřít oči, aby ho záře neoslepila, a ve čtvrté komnatě vezme ze stropu lampu. Ještě mu dal na ruku prsten, že kdyby byl v nesnázích, že s pomocí prstenu, se z nich dostane. Aladdín vyplnil, jak bylo určeno, ale v jedné komnatě, neodoval, byl velice zvědavý, a stáhl z vázy diamant velikosti holubího vejce. Aladdín se strachem nezmohl na slovo, a když čaroději ani nepodal lampu, ani nechtěl vyjít, a stál jako přikovaný, na schodech v podzemí, čaroděj ho tam zanechal a zem se nad ním zavřela. Aladdin naříkal a třel si ruce a najednou se před ním zjevil duch toho prstenu. "Poroučej a já splním." Aladdin se vrátil k matce a přál si dobře povečeřet. Duch prstenu mu to okamžitě splnil. Na vykládaný stůl narovnal mísy drahoceně vykládané zlatem , stříbrem a diamanty, a servíroval ta nejvybranější jídla. Tři dny měli s matkou co jíst. Čtvrtý den šel Aladdín prodat jednu z dvanácti mís, která mu doma zůstala. Nějaký čas žili z toho, co prodával. Aladdín vycházel na bazár a vysedával s učenci a naslouchal jejich vyprávění a sám se při tom učil být vznešeným, při lidové moudrosti. Vyrostl v krásného mládence. Jednou slyšel hlas, že tudy půjde princezna do lázní a všichni se musí schovat v příbytcích. Aladdín byl zvědavost sama, a po spatření princezny , ztratil svůj klid. Nemohl spát, a stále musil na ni myslet, a vzdychal po princezně. Aladdín požádal matku, aby zašla za králem a požádala ho o ruku jeho dcery. Král na audienci si zprvu matky nevšímal, ale když ji spatřil čtvrtého dne, vyzval ji, aby přednesla svoji prosbu. Matka mu vážně sdělila:" Žádám tě o ruku tvojí dcery pro mého syna." Král dal odklad tři měsíce , že rozhodne. Aladdin myslel, že umře, a nedožije tří měsíců, vyváděl jak pomatený. Až tak mu princezna učarovala. Král nakonec rozhodl tak, aby Aladdín nic z toho rozkazu nesplnil. "Ať tvůj syn donese darem čtyřicet mís s diamanty jako dar." Pomyslil si, to nesplní, a budu mít od něho pokoj. Aladdín si ale z toho nedělal vrásky, a naporoučil si čtyřicet krásných otrokyň, čtyřicet mís, a plno diamantů. Král byl dary tal oslněn, že rozhodl, ať se přijde hned představit. Aladdín skákal jak pominutý, a nechal si opatřit čtyřicet jezdců, třicet otrokyń, a bohatě vyšívané šaty pro sebe. Průvod procházel městem, a všichni se sbíhali, aby viděli, čtyřicet hřebců s jezdci nevídané krásy, třicet otrokyň se závoji posetými perlami, a mezi nimi Aladdín na vraníku , s matkou, kterou otroci nesli na nosítkách. Princezně se mládenec líbil, a svatba se smluvila na druhý den. Aladdín je pak uvítal ve svém paláci, který byl oproti královskému skvostnější a třpitil se nebývalým leskem zlata a perletěmi, a drahými kameny vykládanými. Zahrada měla cestičky posypané zlatým pískem, a zákony řůži byly střídány s keři s jasmíny, ve kterých zpívali slavíci, a potůčkem protékala růžová voda. Aladdín byl na vrcholu blaha, rozmnožoval svoje stěstí, a nezapomínal ani na chudé. Strhal všechny nuzné chýšky a nechal vystavět nové kamenité domy, kde i ten dříve nejchudší , byl umístěn v nádherném domě. Lidé Aladdínovi velebili a všichni si žili ve štěstí. Čaroděj z Afriky se jednou pozeptal, jak se daří Aladdínovi a a když zjistil, že Aladdín nad ním má velkou moc, rozhodl se ho opět navštívit se lstí. Procházel se ulicemi království a vykřikoval: "Vyměním staré lampy za nové." Otrokyně princezny, to slyyšel, a pošeptala paní, že pán má v koutě pokoje jednu takovou starou lampu. Princezna neznala cenu této lampy a souhlasila s výměnou. Čaroděj, když získal svoji lampu zpět, tak přenesl palác i s princenou do černé Afriky . Král vsadil Aladdína do vězení a nechybělo málo a byl sťat. Lidé, kteří nezapomněli na jeho dobrodiní, se bouřili, a Aladdína vysvobodili. Aladdín pomocí prstenu se ocitl zpět v paláci u svojí manželky - princezny, ale neměl moc nad duchem lampy. Oba dva si slíbili, že to nechají na princezně, která svojí moudrostí vyčkávala , až ji čaroděj ukáže, kde má lampu schovanou. Pořádala ho, aby ji přinesl ze stolu krále , jeho večeři, podle toho poznala, že král smutní a nic mu nechutná. Měl jenom hrozen vína. Tím si princezna ověřila, kam čaroděj lampu schoval, a když usnul, Aladdín nařídil duchu lampy, aby čaroděje vrátil pod zem. Palác pak přenesl na svoje původní místo. Aladdín se vrátil s princeznou zpět ke králi, která po odvyprávění, co se jim přihodilo, nechala podle přání krále, aby : prsten a lampu hodili do královské studně na samé dno, aby již nikdy , je nic zlého nepotkalo a nesvádělo ke kouzelným činům. Další generace již zapomněly, že nějaká lampa a prsten existovaly.
A tím Šahrazád dovyprávěla sedmou pohádku za dlouhých nocí. Král ji naslouchal po dobu tisíc a jednu noc, jasmín jim voněl do vyprávění, a slova se linula z úst Šahrazád a král byl více a více spkojen.
Z převyprávěných původně vydaných arabských pohádek Tisíc a jedna noc ( 1942) ,
v podání Františka Hrubína, a s ilustracemi Jiřho Trnky, vydal Albatros pro čtenáře od sedmi let, 1979.
Uvedla jsem ji v deepa-shama.blog.cz na protest drahoty v antikvariátech, kdy pohádky za 1000,-Kč, si chudá rodina nemůže koupit, a tak jsem vám ji zkrátila v přístupné verzi, za kdysi mnou koupenou 35,-Kč.
Na digifotografii je uvedena Šahrazád z výtvarného pera mistra Jiřího Trnky, (1967) pro Albatros, vydaného v 50.roce mezinárodního roku dítěte (1979).
Doufám, že mistr Hrubín a mistr Trnka mi prominou, když chci dětem zpřístupnit umění, při dnešní darahotě, jako bývalá učitelka, která lelkuje bez práce .
Jelikož certifikát profese se koupí dnes za jeden den, tak od 5.400,-Kč je denní kurzovné, (nejenom kuchař na francouzskou kuchyń - ale taky můžete být novinář - za den - v kurzech ČTK).
Přitom paradoxně - naruby - váš certifikát diplomu z vysoké školy, má dnes hodnotu jedné večeře, pokud se ucházíte o práci.
ex teritorialistka na 3. svět Asie, Afriky, Latinské Ameriky.
Po rozpadu Československa mě ČST nakopla do prdele, a ČT mě nedala práci 20 let.
Učila jsem 5 let AJ na středních učilištích a středních odborných školách, dnes požadují paradoxně jenom rodilé mluvčí, nebo rok pobytu v anglicky mluvícím teritoriu.

Kveta.Samajova@gmail.com
Praha, 13.března 2010

Mám výročí: 12.3.2001 jsem převzala nahého kluka(14,5 let) z dětského domova Čeladná !

12. března 2010 v 21:06 | MgA.Květoslava Šamajová
I když jsem byla žadatelka o příbuzenskou pěstounské péči , od 26.8.1989 u soudu Frýdek-Místek, tak komunistka NIEDOBOVÁ, ho napřed dala na 3 roky do Čeladné, výchovné opatření, to znamená bití, psychický teror,zničení zdraví, ztráta domova, převýchova v nástupnické totalitě, nazvaná komunistická demokracie. Chlapec byl týrán, měl četné hematomy na těle, přeražený nos, típance od cigaret, a splachovali mu hlavu v záchodě, měl samé čtyřky. I když měl ode mě foťák, kompas, pohádky, učebnice do 6.třídy, tak jak ho odvezli ze školy do pasťáku, tak mě ho ale dali nahého za 3 roky, bez ničeho. Poškozená oběť má nárok na 150.000 Kč od ministerstva spravedlnosti, MS ,pokud je soudně vyhraje. Víte,že MS vám dá takový posudek, a externího advokáta,aby se vám nemusel dívat do očí, a vy nic nevyhrajete. Potom litujete, že jste neemigrovali s nástupem demokracie ještě na Západ. Za 11 let souzení u 40 soudů s komunistkami, klimaktérkami , 4-hodinovými soudy , jak to nejde udělat, aby vám dali příbuzného, a jak to jde udělat, aby ho týrali i nadále , ve výchovném opatření. Dokázala jsem jako jedna z mála, že jsem měla POLICEJNI OPATŘENÍ, že mu byla omezována osobní svoboda, potvrdila to Česká školská inspekce, i MInisterstvo školství, dokonce byl zákon, že takové dítě musí ihned být předáno do rodiny, ale komunistka NIEDOBOVA a předsedkyně JALUVKOVA (nastupovaly spolu, slib komunismu slíbily spolu) nemusely nic nikomu vysvětlovat , byly nezávislé. Komunisticky nezávislé, v letech 1998 do 2004, kdy měl 18 let. Čekali jsme 7 let a půl roku před jeho osmnáctinami nám peníze pustili. Pravomocně to udělali tak, že jsem měla doložku právní moci 14.6.2003, ale vyznačeno 15.6.2004 a tudíž za rok a den, všechno propadlo. Tím posvětili, že Čeladná brala milion na dítě, kdy tam byl a 999.000 Kč- ještě 4 roky- kdy tam nebyl. My měli 270,-Kč na měsíc od státu, za to se nenažere ani PES. A nyní počítejte se mnou. Stát dává na 50 dětí do dětských domovů, 270.000 Kč ročně, možná je to už vyšší sazba, a to na 50 dětí, ale v dětském zařízení jich může být i 20. Tedy to dělají tak, že pustí Romy, a bílé děti jsou rukojmí . Co jsem se namodlila otčenášů na poště, když jsem mu 3 roky telefonovala na vánoce, velikonoce, prádniny, nebo tam jezdlila za ním. Z platu 8.500Kč, učitelky, po zaplacení nájmu moc nezbylo, a výlet na 3 dny s pobytem, noclehem , zaplacení cesty, a hostitelskou péči pro chlapce na 3 dny, to bylo mínus dva tisíce. Když mě daly nahé dítě, tak to bylo nahé dítě další 4 roky, a oni měly 999.000 Kč. Miluji komunisty, ale nemusím jim lízat prdel ani dolejzat , a to, že si mě vytipovali, aby měli peníze z bílé ženy, bílého dítěte, na svoje komunistické reje, v Čeladné, kde mají uhlobaroni chaty, vily. Taky TOPOLANEK, a poškození nemají nic, ani svoje děti. Naučilo mě to, že když prosíte politiky, tak se vám vysmívají. Mají na to zákony, ale oni je nevysloví. Vysloví, že budou odškodňovat budovy , jak stříleli v roce 68 Rusáci na fasády domů, ale neodškodní ty, co měli zavřené otce v 50.letech. Naopak, vám vezmou ještě příbuzné. Práci vám nedají a hlídají, aby vám ji ani nikdo nedal, pomluví vás tak, že na vás nic nezůstane čistého. Štvou vás od soudu k soudu, že vám nezbude ani čas na nic krásného a chátrá vám duše i zevnějšek. Tím, že nemáte ani na jídlo, tak se při každém kýchnutí, sesypete. A o to jde, tak s vámi cloumají a poslají vám obálky od soudu k soudu, abyste nesoudili ty komunisty, co vám odsoudili otce v 50.tých letech, prokurátoři z let padesátých , vašeho otce, kterého tam týrali, že vyšel z podlomeným zdravím. To mají ohlídané báječně. Všechno je provázané a děti prokurátorů nás honí, i dnes, jelikož jejich otcové mají teprve 82 let a ještě jsou aktivní u soudů, v privátní sféře. Ale pokud vám zničí zdraví příbuzného , a vlastní matky, a vy se domáháte náhrady- nic nevyhrajete. Mě vzali byt , tak z vás udělají pošuka, že nyní vy musíte jít na psychušku, PRO POMLUVU, že prokurátor byl sice komunista, byl u lidových soudů kdy se popravovalo na § 231/48 Sb. Neboť 6/1950 oběsili HORAKOVOU, ale jako kolaborat s StB je LIPTAK-LICHTIG chráněný, a VY HO POMLOUVÁTE, i když jsem to našla v archívu ABS. Aby se vás zbavili a nebyli jste svědky šikany nezletiletého ve státním zařízení, nečinnost ombudsmana, zpronevěra peněz na mrtvou duši , atd. Já to nazvu jednoduše. Jára byl prostitut a stát byl pasák. Jára vydal milion státu v letech 1998-2001 a 999.000 Kč, v letech 2001-2004, na "mrtvou duši" do čeladné, byl v Praze! Mě vzali byt, to byli 3 miliony. Takže dali jsme jim zdraví , oni nám vzali střechu nad hlavou, a nemáme nic, ani již to zdraví. Litujeme, že jsme nevzali nohy na ramena, a když přišla svoboda, 17.11.1989, že jsme z ní neutekly/i. Byla jenom pro komunisty, aby si koupili majetek , svazácký za KORUNU a ten prodali za miliony.

Ukáží vám chlapce teď, má 23 let, a dělá opožděně maturitu.
Kveta.Samajova@gmail.com

Na snímku s Biankou. Bianko, prosím, naklikneš-li nás, napiš mi, chci si s tebou promluvit, na slíbené čínské kuchyni, odalovali jsme to, až mě Jára řekl, že jste se rozpadli. Což, mě velice mrzelo. Ale zdálo se mi o vás obou. Vy se ještě sejdete, na důležitém úkolu. Květa
Praha, 12.3.2010 ( 9 let poté).


Vedle Edisonových žárovek nám EU zakázala ledvinové pásy!

12. března 2010 v 20:19 | MgA.Květoslava Šamajová
Doslova jsem se doplížila pro důchod. 3 roky a 4 měsíce v plísni, vlhku, mokru a zimě, špíně, v bytě IV.kategorie, kde není k hnutí, jsem si přivodila ledvinovou koliku. Krvácím do moče a mám antibiotika, a vůbec se mi to nemusí líbit, mám ukrutné bolesti. Plížila jsem se po několika dnech pití čaje, a zase čaje, pro důchod. Potkala jsem před bankou na Národní klečícícho muže středního věku, podél byl starší jeho otec. Kdyby syn ho vyhodil na ulici, tak by žebral otec. Ale zde šlo o dvojici, přestupní cíl, žebral syn pro otce a taky pro sebe. Měl jasné oči a přímé, a bylo mu to zatěžko. Neměl dlouho práci, mohl být Litevec, Lotyš, Bělorus. Nebyl to Rus, nebyl to Ukrajinec. Když se vracela zpět , již tam nebyli. Zašla jsem ke kožešinářovi do krámu. Měla jsem potřebu si koupit ledvinový pás. Zdraví je mě milejší a tak jsem se chtěla ještě chvíli postit a koupit si ledvinový pás. Musím ho nosit - čas od času- od 21 let, kdy mě StB dala v 18 letech do chemického průmyslu, na stupeň manganistan draselný a kyselinu sírovou. Měla jsem maturitu a byla jsem dělnice třísněnného provozu. Ráno v 3 hodiny jsem umdlévala, sračky vozil bývalý šlechtic, který mě myslím říkal Květuška, již nevím. Co mě vzalo dech, byla kožešnice, zakázané. Proč, zeptala jsem se. Nesmí se se vybíjet kočky. Ledvinové pásy jsou z kočiček, že jsou hřejivé a mají jakousi statickou elektřinu. Od dvaceti do mých 66 let jsem jich měla mraky. Řekla jsem si, že to zkusím jinde. Kožešnice říkala, nikde nejsou, denně mě zde zvoní 3 zákaznice a všichni oběhali celou Prahu. Takže EU zakazuje nemocným zdravotní pomůcku. Přitom nevyrobila náhradní ledvinový pás, a ani nedala vědět, že to zakáže. Abychom si to koupili dopředu jako žárovky.
Budu muset jako za komančů pro to zajet do Drážďan, vzít si ojro a tam si koupit ledvinový pás. Pokud tam již nebudou vyprodané. Od 1.1.2010 to Evropská unie zakázala.

Kveta.Samajova@gmail.com

Fotka z 29.7.2009 nad tématem Lisabonská smlouva.

11. března 2010 v 15:37 | MgA.Květoslava Šamajová
Na fotce máte zastoupeny ty politické činitele, s funkcemi v době, kdy se jednalo setkání v Evropském domě v Jungmanově ulici v Praze. Byla ohlášena Eliška Wagnerová, která se omluvila z rodinných důvodů. Text Lisabonské smlouvy jsem získala o rozsahu 539 stran asi v únoru 2010, editoři byly Jana Francová a a Kancelář Parlamentní sněmovny Parlamentu ČR. Tento rozsáhlý dokument mě zajímal zejména proto, jako i setkání s Eliškou Wagnerovou. Jsem jako pěstounka v přímé pěstounské péči- nebyla za posledních 11 let nikdy kladně vyslyšena u Ustavního soudu - tedy v době po totalitě. A jako DCERA 50.LET mám ještě větší potíže než za totality. Spisy otce spaly , § 231/48 Sb, a ledva jsem je začala studovat , byly na mě činěny nátlaky ze strany radnic, soudů ,dětských domovů a vlastně se mě rozsypala rodina. Začala jsem to zkoumat do hloubky, a když jsem to všechno nastudovala, tak jsem si ověřila , že žijeme v nástupnické totalitě, kdy DCERY 50.let nedostaly odškodnění na zákony 2001 ani přípěvěk k důchodu po otcích, mrtvých zemřelých, výživné za doby jejich politické perzekuce
§ 231/48 Sb, nám nebyl senátem + parlamentem schválen, a perzekuce pokračovala dále, v osobnostním, ekonomickém a intelektovém růstu ještě dalších 20 let po sametu. To, že jsem měla hlad v dětství, když mě zavřeli otce 1952 - 1960 je samozřejmost, to, že mě bylo 9 - 19 let a první výslechy s StB byly v 9 letech, to neměl každý v této zemi. Šokem ale je, že když udělala StB konfiskát majektku s KGB v roce 1952, a pokračovala to 27.11.2006, to již nebyla samozřejmost , ale přísně sledovaná věc složkami StB a KGB, ale s nasazeným konfidentem StB, bývalým prokurátorem z doby padesátách let, Slovákem LICHTIGEM - LIPTAKEM (1928) co byl u soudů a odvolacích komisí trestních 1948-195O, a u lidových soudů v trestních řízeních. Tento ex prokurátor na mě dal vyklizení z mého bytu, 22.10.2003, a podařilo se mu to za součinnosti současných soudkyń - komunistek dne 27.11.2006. SROVNEJ: 22.10.1952 mě soudili otce
§ 231/48 SB. a 27.11.1998 mě odvezli prasynovce do dětského domova Čeladná násilně ze školy. Pokud vám to připadá jako náhoda, mě ne, je to provázaná likvidace rodu, který nespolupracoval s StB, KGB ani s nacisty. Matka mě umírala , Květoslava Lorencová, v 81 letech a soudy se netyděly nám vzít byt, a chlapec byl po operaci paralytický ileus, a po násilném vystěhování ještě rok krvácel do střev. Já byla učitelka anglického jazyka s platem 8500 Kč, a měla 120 dětí u maturit ( z několika tříd asi 6 ) a na privatizaci za 200.000 Kč, jsem dala 50.000 Kč . Další splatnost byla až do 4/2014. Byla jsem protiprávně vyvezena, nábytek mě rozbili vyklizeči, že nejsou stěhováci, a nastěhovali mě do plísně IV.kategorie, kde jsem 3 roky, 4 měsíce, nemám zde sporák a po menším osprchování jsem protekla -vždy- až do přízemí, elektřina je zde zkorodiovaná a životu je zde nebezpečno. Bytová správa NAVATYP ve funkci do 11/2009 neopravila vůbec nic a požadovala tuto ratejnu platit jako I.kategorii, sprostě. Přitom je na ŽÚ výpis, že zde byla dílna instalatérská a zámečnická, a 14 let se vesele podnikalo. Dosud je zde neodklizený nábytek, jako klíčový důkaz. Můj se sem nevejde! Je na sobě složen a všichni se mě smějou a dávají 3 oříšky ať si poradím: kdo přišel - odešel a více ke mě nevstoupil do této neutěšené haluzny! Řeším to 3 roky a 4 měsíce, to se Paroubek rozvedl, oženil, počal dítě, které má snad málem 2 roky. Nástupnická 4 - majetková mě v únoru opravila hajzl ,že jsem opět protékala do přízemí, a kanalizace smrděla fekáliemi celým barákem, zanesení odpadu bylo smrtelně smradlavé, že se zde 14 let podnikalo, a nebydlelo. To lze přidělt DCEŘI 50.LET, v noci potmě v zimě, bez světla s rozbitým venkovním oknem půl roku, aby již zhebla a již neotravovala. Měla jsem 2 ledvinové koliky. Radnici NUSLE- starostu Horálka a šedý stín BENDU jr. - co má rigorózo a diplomku na PLzeňské vysokém právním institutu - můj problém nezajímal, protože - kdo já jsem. Přitom mě tuto ratejnu sami přidělili. KORUPCE BYLA asi PUL MILIONU. Když se jde z privatizace do obecního : někdo bere odstupné, my to nebyli, tak si to museli mezi sebou rozdělit. Protože získali byt za 3 miliony, a nás zlikvidovali. Dnes se ví, jak to proběhlo: Liptáková - Podušková bydlela Šturova 541/37 , byt č. 5, její matka byla Liptáková předpisářka nájmu za OPBH Praha 4 -Nusle, a Lipták mě vystěhoval.
Sfouknuto v jednom tahu. Ten mě taky vyklidil z Brechtova 828/16 a nastěhoval do této ratejny, Šturova 541/37 do bytu č. 3, kde se podnikalo a to byla dobrá "směna" pro mě, dítěti nedávali na Praha 11 od roku 2001 - do 2004 pěstounské dávky, ty byly zadrženy, a napsali na PERSONU ( toho z té dílny) můj byt v utajené nájemní smlouvě na můj byt dne 18.8.32003. V tu dobu jsem měla nájemní smlouvu na neurčito a tato napsaná na PERSONU je absolutně neplatná. Nemá ani podpis právníka, jenom referentky. Já byla členka BD Brechtova 828 /16 bytu č. 37 a ten přidělii dne 18.8.2003 bezdětným Personovým ( 60 let ) z té ratejny č.3 co byla pod Poduškovou z bytu č. 5, když vám napovím, že byla LIPTAKOVA-PODUŠKOVA byla v roce 2003 soudkyní pro Praha 8, tak jste doma jako já.
Zřejmě jde o soudní klany, které s radnicemi , mají zbavovat učitelky v důchodu bytů, možná samoživitelky, a zesměšovat je, až se z toho zblázní, klepne je pepka, nebo mají na místě amok. Zkusily to na mě, ale já jsem studovala investigaci, tak jsem si to všechno na vlastní pěst vypátrala. Jenže jsem odhalila zákulisí ZLA KOMUNISMU, který tady stále je živý a je namířen proti DCERAM.50.LET, aby nebyli aktivní v soudech proti prokurátorům 50.LET.
Matka mě zemřela , toto nemohla jako diabetička vydržet, a umírala, v šoku, co bude s námi. Klausova matka měla lift a žila v zahradním domku, a když umírala, směl ji Klaus držet za ruce, kdežto mojí matce vzaly život , abych se z toho dlouho nemohla vzpamatovat. Neměla síly na odvetný úder. PRO USRANÉ 3 MILIONY, ZA MUJ BYT, musela umřít matka, mě rozbili celoživotní sbírku mojí profese, můj nábytek, a Járovi zničili zdraví do konce života, dg:paralytický ileus. Po 3 letech a 4 měsících v plísni, bydlení, mám tak zničené zdraví, že vypadám jako vrásčitá ještěrka, jako bych prožila dalších 10 let. Nikdo matku mě z hrobu nevrátí, nedožila se 18 -tin chlapce, nesvezl ji v autě, udělal si řidičák, je mu 23 a dělá si teprve maturitu. Já více neučím, do této plísně s pavoukama skokanama, mě žádná studentka nevstoupí. Dosud nebyla učiněna náprava. ROZHLAS ČR udělal se mnou reprotáž, kde zapřel, že se mnou bydlela moje rodná matka, a že jsem byla pěstounka Jaroslava, prasynovce, nad kterým vyslovil soud za 11 let 40 soudů v o s ř. chlapec často zvracel žluté štávy, myslela jsem , že ze soudů. Bylo to z první špatné operace paralytický ileus, a s takovou diagnozou neměl být dán násilně do dětského domova, když ho chtěla rodina z Prahy, chlapec byl z Frýdku-Místku. Po druhé operaci , dg:paralytický ileus , měl být invalida , než si najde lehčí práci, ale zamítla to LASTOVECKÁ (US) a Strasburk- tajemnice 5.sekce, v češtině. Asi to vypracovaly u kafe, (česká s 5.sekcí) , nemělo to totiž originál papír s hlavičkou EU a s jeho hnězdičkami. Toto je stále všechno možné, a pokud se řečníci divili, že my jsme se dotazovali , kde je Eliška Wagnerová ohlášená, že jsme chtěli vznést dotazy, proč normální lidi nejsou vyslyšeni ani handicapované děti u Ústavního soudu za posledních 11 let. Nebylo možné mě z přítomných na fotce na tuto otázku odpovědět . Kromě té Lisabonské smlouvy ( 539 stran) mě nikdo po sametu 20 let nevyhověl, že jsem DCERA 50.LET, naopak mě každý tvrdě a sprostě nakopl ... do sedací části těla, a to vědomě, neboť v této zemi, zlaté Prahy, ČESKÉ REPUBLIKY, je vše provázané, a kdo neslouží bývalému režimu, nevyhrává ! Morální jedinci, kteří nespolupracovali s nacisty, KGB, StB, stále prohrávají na všech stupních soudů, radnic, úřadů, a jsou posmívání ve svých osobnostních právech. Radnice nám dovolí dělat mezinárodní semináře, dokonce to podporuje česká vláda, ale u soudů se soudí po staru, komunisticky . Pokud StB vedla zápisy v letech padesátých, že jsem PŘEDMĚT : KVĚTOSLAVA ŠAMAJOVÁ, tak mě bylo 9 let, a ten PŘEDMĚT jsem stále, je mi 66 let. Tedy do " předmětu" lze kopnout a taky ho nakopnout.

Na snímku:
1) Stafen Fule, ministr pro evropské záležitosti
2)Petr Mlsna, úřad vlády , legislativa
3) Jiří Georgiev, kancelíř Senátu PČR


Kveta.Samajova@gmail.com
volná novinářka, členka Syndikátu novinářů ČR
Praha, 11.3.2010

Na trencle XXXL bylo 5060 dotazů.

9. března 2010 v 22:11 | MgA.Květoslava Šamajová
Kdysi jsem psala do blogu úvahu, že kdybych měla na balkoně trencle XXXL Paroubkovy nebo Topolánkovy , tak by si na mě netroufaly soudkyně, od soudu a nešikanovaly mě. Dnes, jsem naklikla, že na na velikost XXXL trenclí bylo 5060 dotazů, a stojí 1200 Kč. Šla jsem okolo antikvariátu a zhlédla ve výloze TISIC A JEDNU NOC. Tak jsem vešla, nechala si předložit pohádky, pochvalně jsem zakývala hlavou, byly tištěny v roce 1942, a měly nádherné arabské malůvky protektorátní. A tak jsem zajásala, že si koupím umění a něco pro duši. Z obsahu jsem si učetla Ali Babu a 40 loupežníku, Aladina a kouzelnou lampu, atd. Když jsem se zeptala na cenu odhodlána, že si pohádky koupím, již několikáté, tak mě zamrazilo. Bylo to víc než na co sáhne moje peněženka : stály rovných 1000,-Kč. Ten blog o trenclích vznikl , když mě daly Járu nahého, měl 14,5 let,bylo 12.3.2001 a bylo v horách v Čeladné (dětský domov) zima, sníh, a Jára byl již značně vyvinutý. Šli jsme spolu 4,5 km pěšky, (tam a zpět je to od vlaku 8 km) a půjčily mě jenom boty na týden, jinak mě Jára řekl:" Teto, budu nahý." Já jsem tomu nevěřila, ale opravdu byl nahý. Předaly mi nahé dítě z dětského domova. Já rozhodně po tom, co jsem zažila , nevěřím ani na jednu nadaci na děti, nevěřím ani na nadace dětské na Hradě Klausových ba ani Nadace Olgy Havlové. Promiňte, na všechny jsem se dost obracela, abych věděla, co říkám. Za mnou je v příbuzenské pěstounské péči o vlastního příbuzného , aby nemusel být do 18 let v dětském domově, 1998- 2004 v o.s.ř. 40 soudů, DD Čeladná pobrala milion ,když tam byl a pobrala 999.000 další 4 roky,když už tam nebyl. Tehdy jsem vyslovila, že kdybych měla doma trencle v koupelně na balkoně Topolánka, Paroubka, že by si na mě tolik soudy netroufaly. I chtěla si koupit jedny, XXXL trencle a napsat,na ně, to jsou trencle Paroubkovy. No, ale stojí 1200 Kč, a je to ještě o 200 víc, než ta moje pohádka, na kterou taky nemám.

Kveta.Samajova@gmail.com

Právě v radiu Praha 6 vedly úvahu , jak budou chlap s chlapem adoptovat děti. Představte si, chlap s chlapem, a vlastní rodina to řešila u 40 soudů 11 let. Dosud nemá Jára za šikanu v roce 1998 a zcizení jeho věcí z DD Čeladná odškodnění 60.000 Kč, čekáma na to u Nejvyššího soudu již přes rok, I.a II.stupeň vše zamítl (komunistický region) a korunou všeho bylo, že si oběť (měla 11,5 let) měla to odškodnění podat sama. Zamítl to KALOUSEK za MINISTERSTVO FINANCÍ. Proto volte TOP 90. Nadechla jsem se, a řekla tomu soudci, jestli tu kauzu četl předtím , než vstoupil do sálu v Ostravě. Nečetl, buzeroval. Měl nejméně 80 let. Komunista- nomenklatura KSČ. Ještě tomu komunismu slouží i dalších 20 let po sametu. No, a teď bude pyj s pyjem, vychovávat naše děti, které nám budou brát, dávat do dětských domovů. No, těště se na to. Volte ty správné lidi.

Howk, řekli Indiáni.

Herecká dvojice Liška - Polívka na Českých lvech 2010.

7. března 2010 v 18:59 | MgA.Květoslava Šamajová
Mám ledvinovou koliku. Na Českých lvech - za rok 2009-pořádaných 3/2010 jsem nebyla, televizi nemám, mám notebook a sleduji jenom zprávy na ČT, Novu ani Premiéru nechytnu. Zkusila jsem sledování ...lvů. Nebudu hodnotit filmy, nikdo mě na ně nezve. Budu hodnotit dvojici Liška - Polívka. Jeden byl druhý z prvních pěti, nejlepších, a druhý byl šestý z druhých od pěti do desíti nejlepších. Oba měli několik sekvencí , jak skoro mohli dostat Oscara, za Kolju. Vzdali hold psavcům, že pokud je scénář kvalitní, je i výhra jista. Frflali, že si Svěrák vybral otce Zdeńka, a ruského Kolju, vsadil na třígenerační odstup a vyhrál Oscara. Taky že Zdeněk Svěrák byl kdysi učitel, byl přesvědčivý ve vztahu k dítěti Koljovi. Ukázali nám, jak Polívka a Liška v duu otec a syn, hodně odrostlý, mluví rusky, a chce babušku. Polívka ho bere do náruče a strhne roušku na pyj a tak Liška musí si schovat penis do dlaně. Jelikož, ale na začátku nás učí , že facka je dvakrát tlesk do dlaně, a není to skutečné jiskření do očí, tak s námi hrají dvojí hru. Co je pravda a co je jako - komunistická polopravda. Takže se dozvídáme, že se jde Polívka napudrovat a mezitím musí Liška improvizovat - jako - ač to má předepsané na čtecím. Což nám přesvědčivě skoro plačtivě doznává čtením z čtecího. I to, že Polívka se jde napudrovat. Mají to oba v předepsaném scénáři. Pokud to dosud nepochopili v sále, tak nyní si byl každý jist, že je to narážka či parodie na TV zprávy ČT. Pokud seděl v sále Janoušek, nevím, pokud tam seděli politici, tak byl zabírán jenom Jan Fišer s manželkou, a pokud celebrity, kamera snímala jenom nominanty na ceny. Celkem šlo o jednu kameru na celek a jednu na záběry nominovaných . Pokud jich bylo více, nevím, nebyla jsem tam, mám ledvinovou koliku. Jaká byla oslava taky nevím. Nemohu popsat vegetariánské chody, ani kvalitu "indické kuchyně" nebyla jsem tam. Co mě ještě zaujalo, byla sekvence s poloniem, uranem, figurka nazvaná Bartou odkaz Marie Sklodowské, která na jáchymovském smolinci uměla izolovat radium (Nobelova cena 1903, následovala 1911) .Barta řekl, že figurce nazvané Sklodowska chybí ucho, které má upadlé v kapse. Pokud to měla být narážka na to, že dnes si každý nosí v kapse mp3 a může si kdykoliv kohokoliv nahrát, že je to UCHO, které máme na každého z nás. Dříve tedy StB, KGB, nitro na vnitro, a nyní si každý na mp3 dělá svoje psychušky na svoje znalce, nepřátele třídní a na ty , co nás nasírají . No budiž, Barta je animátor, tak to musí vědět. Chtěl tím zřejmě někomu naznačit, že jeho HLAS je něčí upadlé ucho v kapse. Pak tam vystoupila hudební skupina, děti VACHLER ART COMPANY, 5 , a hrálo se jako, když mě dají otázku, koho se zřeknu, matky nebo otce, že VACHER ART COMPANY nikoho, že mají rády oba. A někteří se vzdají otce, někteří matky, někdo je mamánem a žije stále u matky atd. dokola. Hudební skupina měla na hlavách čepičky s ocásky, asi třemi, nebo jedním sloním chobotem, či co. Pak dali Polívkovi figurku v páskovém tričku a zase vzali zpět. A tak dál. Všichni si stále hráli, jak za komunismu, neboť jim to ani nedovoluje náhubkový zákon , cokoliv na kohokoliv říci , napevno a najisto. Anička Polívková nařkla Lišku, že šumluje víc než ona. Liška se docela vyděsil, ale polkl. A v tomto duchu to stále jelo. To zase byla narážka na politiky , jak jeden na druhého sočí, ale tady to bylo deligátně jemné. Pokud to bylo zákulisně herecké, neznám toto prostředí. Myslíte si, že chtěli říci, že se dnes každý bojí každého a nechce vyjít ze svých strachů. Stále se objímali, ten starší mladšího, ale objetí byla nevlažná a někdy nestrojeně vyděšená. Přátelství, kdy objetí, znamená, co dolejzáš. FILM-TELEVIZE. Bylo 34 produktů za rok 2009, ČT participovala na mnoha koprodukcích. Proč ně, kde jinde by mladí mohli stěží začít svoji startovní dráhu. Jsou ,ale ve svých námětech a realizacich svobodní, nemusí po dramaturgických výtkách nakonec vykastrovat realitu a zavléci do skutkových faktů kokotiny, které to odvedou od skutkové pravdy. Vzpomínám natočení s Marií Křepelkovou , invalidní důchod s Járou, kdy meridum věci bylo, že starý 80 letý posudkář PSSZ řekl, že není invalidní , přitom nebyl chirurg, byl sám, nebyl v trojkomisi, a to stačilo , aby i MPSV již jenom 75 letí, řekli totéž. Taky nebyli chirurgové. Na ZP stát něměl, i když si na toho chlapce vzal dva miliony, a dali mě ho nahého. Chlapec nedostal invaliditu ani u Ústavního soudu ani ve Strasburgu. Byl chovanec v dětském domově a nikdo se ho nezastal. Nyní je do srpna v magistrátní garsonce s dluhem splátkového kalendáře 18,000Kč a na nájemném snad 20.000 Kč.Nemá práci, já mu dávám na jídlo, a stát na nic, nedává mu na nájem. Je od září na Úřadu práce - nemá maturitu -a má chatrné zdraví. Kdo tedy mu pomůže , ta ČT, která to nakonec musela přetočit na zásah dramaturgie, že nebudeme omezovat 80-leté lidi v aktivitě (já byla stará v ČST v 49 letech). Výsledkem bylo dílo,že nakonec v invalidním důchodu není zřejmé, v čem je jeho invalidita. Aby nebyl nakopnut ten znalec stáří 80 let. Já byla v ČST propuštěna 15.10.1992, důchod měl být až v 2002 a ČT mě 20 x odmítla jako famačku. Třeba teď má famu kde kdo. V roce 1992 ji kde kdo neměl. NOVA mě nikdy nechtěla v Premiéře ,kde byl celý FILMEXPORT, který se napakoval 20 % z nákupu našich výběru. Kam jsem měla tedy jít. Knihovna:nechtěli , jděte si do filmu do televize, filmový archiv mě nechtěl, tam jsem pracovala 5 let, a po absolutoriu a zvýšení nájemného mě odmítli přidat , musela jsem jinam. Chtěla jsem dělat osvětářku, odborný výklad v muzeích, chtěli středoškolačky, pak jsem chtěla hlídat exponáty, braly baryšně, s rozkrokem širokým, v noci asi prostitutky, spaly vždy v kojích o umění, mají 40,-Kč na hodinu, ale když máte důchod, že 14 dní skoro jíte a 14 dní nemáte ani na hajzpapír, byly by dobré i 40 Kč na hodinu. To je práce pro Rusky na Praha 4, to je štace pro Rusáky. Zde se to jima hemží. Takže já brala ten koncert LIŠKA-POLIVKA , že tam byla aktualizace UPDATE a že jsme se měly smát tomu všemu , čemu se dnes říká situační gag , který je sice na Oskarech jiný, ale u nás na ....lvech je to jako po našem. Jestli to mysleli, jinak, ať mě prominou, měla jsem a mám ledvinovou koliku. Přístě ať mě pozvou a zachytím i atmosféru v sále. Tady jsem to měla na malém notebooku , a ještě s virózou a ledvinovou kolikou.
Kveta.Samajova@gmail.com
Praha, 7.3.2010 čas 18:59

Princ Chtivost a princezna Zvědavost.

7. března 2010 v 16:42 | MgA.Květoslava Šamajová
Mám ledvinovou koliku z toho hnojského bytu tady (plíseň, zima, vlhko, hmyz). Sedím pod duchnou a poslouchám pohádku v režii Maria Křepelkové. Představila nám síly temna, síly světel, dvě víly- bílou a černou, dva prince - dvojčata, stínového a černého, princeznu Bianku a první dvorskou dámu , zakletou do kočky Lízy.Také zakletého komorníka Benjamína s mladýma očima. Co je všechny spojuje? Pohádka. Jde o zchudlého krále, který žije v zahradním domku, Bianka ryje záhony a sází zeleninu a květiny. Kočka Líza maluje princeznu , jak se prochází s kočkou zahradou. Ženiši se sjížději, Bianka má 18 let. Nikdo z nich , ale neumí dát Biance radost. Až se ozve temný princ, listem, a nařizuje, sníh, krupobití. Záhonky jsou zasněženy, kytičky umrzly a ještě vyhrožuje kroupy , což prý mají být perly. Princezna Bianka s Lízou utíkají na radu Benjamina pryč ze zámku a ze zahradního domku. Na cestě je dostihne černý princ a bere je do kočáru a na vynucené ANO odváží princeznu na temný hrad na jejich svatbu. Princezna volá svoji vílu, která ji dala skřínku s třemi uzávěry, ale bez klíče. Ten najde v zahradě , při procházce s Lízou. A v den svatby, stihla otevřít dva zámky, a při třetím se její oči zatemněly, zatočila se hlava, a nedokončila věc. Stínové hlasy, úzkostné, zakleté osoby, již začaly částečně mluvit, ale nedokončená věc hrozila, že skončí špatně. A tak Líza statečně otevírá třetí zámek, a tím vpustí světlo a taky svobodu Bílému princi, dvojčeti zakletého prince. Dvorní dáma Líza (již není kočka Líza) k němu směřuje , aby si s ním povídala o svém prokletí a jeho. A taky o nabyté svobodě. Bianka se spokojena vrací na svůj bývalý zámek a do zahradního domku, jak na něj byla zvyklá. Černého prince pohlitily síla zla-temna a ona je opět svobodna. A vynucené ANO -svatební smlouva je neplatná. Benjamin pak kráčí princezně Biance v ústrety , ale je to již mladý muž s mladýma očima, které Bianka zná, a má k nim důvěru. Nebojí se jich. Benjamin pak má pro ni radost: knoflíček v podobě sedmikráky. Dříve se jí říkalo chudobka, což již mnozí z nás zapomněly/i. Víla černá je zmařena a i její síla a víla bílá se nad tím štastně usmívá, že to tak předurčila. Že dva je více než jeden v pomáhání. V roli sudičky, bílé víly, exelovala Blanka Bohdanová : nevím z jakého data je pohádka Dáma s bílou kočkou. Nevím taky kdo ji napsal, i když tam narval množstí detailů, pro děti důležité, aby dobro bylo kladné a zlo záporné, a aby měly motivaci a napětí, jak to všechno dopadne a to jsem tam našla. Kroutila jsem se v peřinách a nebudu to zjišťovat. Pokud je současná, tak to moderátor nechal bez povšimnutí, pokud je historická z archívu, měl to říci, je to jeho povinnost. Neřekl. V pohádce hraje ještě počet oveček 365.000, se kterými měl Benjamim utéci, a království nedostalo 365.000 zlatáků a zchudlo. To zavinil černý pric, který je zaklel a království zchudlo. Když dojde k proměně, Bianku vítá v zámku 365.000 oveček a změna, že již nebydlí v zahradním domku, ale v královském zámku. To je pohádka dobra, kde dobro zvítězilo. Nás tady týrají dvě radnice. Že nám bezdlužným berou byty v privatizaci a dávají naše letité byty svým sympatizantům. K jejich již tak početnému majetku přidají, a rozmnoží, a ten náš jediný , nám vezmou, abychom zcela zchudly.Takže se stane, že radnice Praha 11 doslova za bílého dne ukradne byt 3 členné rodině, tím,že podvodnému páru, bez dětí, 60 let, napíše nájemní smlouvu na náš byt, a (vy o tom nevíte) a hlavně v bytě kde bydlíte máte platnou nájemní smlouvu na svůj byt. Tím vám zatím papírově vezmou váš slunný, hodnotný a pak pak na vás dají vyklizečku. Závěrem pak ze šoku vám umře vaše matka, diabetička, a oni se vám posmívají, ani ji nenechaly dožít, chlapci vezmou domov, a učitelce před důchodem vezmou byt. Nábytek a vše rozbijí tak, aby měla rodina starosti sama se sebou. Aby stále nepoukazovala na to, že jí byl ukraden byt za bílého dne. Bůh je milosrdný a ve správný čas se dá investigativně ozřejmit , kdo se na tomto komplotu se podílel. Dnes je již známo, že NAVATYP kradl, byl ukončen, jejich zaměstnanci (někteří) přešli do 4-majetková a zase jsou ve státním na Praha 4, Nusle, která si je zvolila, a kryjí chyby NAVATYPU. Zde v plísní, s opakovanými kolikami ledvinovými ,to byl poslední rok,co můj organismus to mohl vydržet. 4 zima byla nejkrutější, 7.3. je ještě sníh , a začal 13.10 . 2009. Tedy 6 měsíců byl sníh, 3 měsíce rozmrzá polopanel a 3 měsíce je jakš takž sucho.
To se nedá vydržet. Bývalý nájemce si odešel, všechen nábytek jeho je zde, dluhy jsou zde po něm, a že ho nikdo nehoní, svědčí o provázanosti ODS Prahy 11 - Jižní Město (bašta ODS) a provázanost ODS Praha 4 Nusle . Nestyděly se zlikvidovat 3 člennou rodinu. Nadace na děti nefungují. Špidla si vyšpidlal v EU 33 milionu, ten mě 3 miliony na nákup byty nedá, přitom když byl na MPSV, tak mě odmítl zrušit nefunkční pobyt dítěti v Čeladné, kde od roku 2001-2004 chlapec nebyl a přesto přijímali tam na něho peníze. Výrok "až se dokončí soudy" ( za 11 let 40 soudů v o.s.ř) nás přivedl na mizinu.

Jiní se v politice napakovali/y. Piště jim, neodpoví, pokud ano, tak negativně odpoví. Jsme pro ně odporný hmyz. Přitom ten hmyz je fyzický , tam, kde nás, nastěhovaly. Velcí pavouci skokani, jsou zalezlí v panelu a dostávají se do bytu vlhkem, a otvory,které nejsou zasádrované, a do špíny, která zde zbyla z podnikání. Nelze ani v zimě teplem to vyhřít, chybí sporák, je propálený 40 let, nikomu to nevadilo, ani nevadí.

Kveta.Samajova@gmail.com
Praha, 7.3.2010