Soud 20.září nebude

11. září 2007 v 19:11 | MgA.Květoslava Šamajová |  Já a moje identita
Soudkyně Vlčková,která u Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudí kauzu poškozeného dítěte, v jeho 11,5 letech ,odmítla dokončit řízení ve věci,aby nařídila,že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových konal a plnil odškodnění.Částku 36.000,-Kč odmítá Úřad zaplatit poškozenému dítěti,.které mělo v roce 1998 pouze 11,5 let, a nyní je to poškozený 20 -letý chlapec, který potřebuje na školní pomůcky,koupit si počítat,což má již každé dítě od 15 let. Jaroslav má dvě operace ilues,posudkář,81-letý posudkář /TOTALIŤÁK A KOMUNISTA/ ho neshledal ani částečně ani plně invalidní,byl šikanován ve stáchních zařízeních,ale soudy,a stát se na dítě vykašlaly.Ode mě se každý odtahuje,že musím chodit křičet na vrchnost, a to proto,že se mě zželelo dítěte,které opustil stát,rodiče sami neměli nazbyt,a dát 11,5 letého kluka do baby -boxu nešlo.Sama jsem vyrůstala v dobách nesvobody a tak, když mě dítě oslovilo,abych se ho ujala,považovala jsem to za morální povinnost. Že sama jednou zchudnu,z tohoto morálního činu,že mě utěčou všichni známí a že kromě čtení kauz,se můj svět smrksne na papíry a lejstra,jsem sice předvídala,ale o to více jsem to považovala za svoji moráloní povinnost se k věci takto postavit.Pokud Pán nás vyzve k dalším úkolům a my na ně nebudeme stačit,dá nám pomocníka.Říká to Bible,písmo svaté.Kdysi jsem měla příbytek plný rozmanitých věcí,na které sedal prach,ty jsem postupně musela prodat,aby bylo na učebnice,jídlo, a oblečení pro dítě,které jsme dokonce ani neporodila.Nebylo to barevné dítě,které jsem adoptovala na dálku,snad z Nikarague,či Hondurasu atd.Bylo to bílé dítě,které bylo dokonce moje příbuzné.Nacházeli jsme k sobě složitý vztah,jelikož byl pošramovcený citovou deprivací,že ho nechtěly rodiče,stát a ani žádný příbuzný.Nechtěla jsem si nic dokazovat,že vychovu zvládnu,ale když nastoupila demokracie,tak jsem si myslela,že u soudu nebudu mít co dělat za půl roku.HOVNO,trvá to již 9 let,soudů bylo 34 a nikdo to nechce dokončit.Soudkyně -mám jenom ženy--nechtějí přiznat prvopočátenčí chybu, a tak na mě nenechali ani krůpěj potu čistého.Smyly mě a rozcupovaly.Musela jsem se držet,abych to zvládala, abych jezdila za dítětem usměvavá, a abych ,kdy jsem si ho vzala,měla z jednoho hubeného platu na jeho oblečení,ze kterého vyrostl za půl roku,abych ho nasytila plně,já byla jenom částečně,abych mu dala domov a zázemí.Ze všeho vyrostl a já jsem byla nucena se oblékat do toho co odložil. A tak vlastně jsem najednou ve svých padesáti letech se začala oblékat jako patnáctiletý chlapec,a začala nosit baťoh a chodila pěsky,s Pánem v srdci.Nikdo jiný na mě nezbyl. Musela jsem být silná a statečná pro něho. Na soudy jsem mluvila sprotě, na dítě něžně a vařila mu s láskou.Nic nebylo v rovnováze.Když přišel čas nastoupila jsem důchod a myslila si,že by to mohlo skončit.Není to skončeno .Jaroslav nemůže pracovat jako kuchař,i když získal uznání a je celorepublikově druhý-stříbrný-v oboru thajské kuchyně. Týrají nás dále. Umím to ocenit,byla jsme v Thajsku 5 týdnů. Dítě nikoliv,ale je hbitý,je vteřinovník.Je velice nadané dítě technické a Pán mi ho dal,abych pochopila všechny,kteří jsou technicky nadaní, přiznám se,že jsem jim dříve nerozuměla. Také jsem se učila od tínedžrů od 15-18 let,zahradkářů,traktoristů,pilotních mechaniků atd.A s nimi se všemi,jsem je začínala chápat jejich svět,technický, rukodělný, jejich strohé vyjadřování,vedle mého květnatého, a snažila jsem se je chápat, a často i vhodně jsme rozebírali věci osobní,když měli splín, a nebyli pochopeni u jiných kantorů.Vždy to bylo pro mě důležitější,jelikož by si deprese a splíny nesly domů a to přenášelny na svoje rodiče atd.A tak se mě často stává,že když je potkávám,umyté a dospělé, že se ke mě všichni hezky hlásí, a jsou to již docela dospělí rozumní muži.Těší mě to.Zato moje soudkyně nepovyrostli o nic, a nic se nanaučili.Týrají nás dál. Když si vezmete,že 60.000.-Kč v roce 1998 mělo jinou hodnotu,než v roce 2007, a stále nemáme na ten počítač,a stále se chodíme doprošovat do nějakých interentových kaváren,kde mě o prázndinách okradli o moje osobní doklady.Když jsem se zeptala soudkyně ve Frýdku-Místku,proč přenesla zodpovědnost po 9 lůetech z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na Ministerstvo práce a sociálních věcí ,aby nás odškodnili částkou 60.000,-Kč,tak to nazvala,že musí"se vyřádat s dalšími stanovisky od dotyčných organizačních složek státu." přičemž již v roce 2005 měla nařízeno do Nejvyššího soudu,aby konala a činila.Soudkyně se vyměnila, a k prvnímu stání jsem byla přizvaná letos v 17.května 2007 poprvé od podání dokladu,že Jaroslav byl šikanován- okraden- o svoje osobní věci - a byl mu poškozen osobnostní a intelektový růst.Má to doloženo od Police ĆR,Ministerstva školství, české školské inspekce, a nyní když měla dne 20.září ROZHODNOUT,soud se nekoná: spis je poslán na Obvodní soud pro Praha 1,ale Uřad je na Obvodním souud pro praha 2,a tak spis bude kolovat, a my budeme stárnout a možná,že již nebudeme mít ani byt a budeme bezdomovci.Nikdo ho neodškodnil.Na to se nabalili další věci,vzali nám byt ,který se zprivatizoval,Jaroslav bydlí v azylovém cetru a já sama bydlím v truhlářské dílně.Poskodili náas naši identitu,vzali nám vše co nám vzíti mohli,rozbili vše co mohli a ukradli co mohli. .Když se nyní hrabu v estébáckých spisech- abych pochopila - čím jsme kdysi a nyní ještě provokuju- že mě týrají státnosti,tak je to proto,že jsem vždy mluvila pravdu.Za tu byl upálen Jan Hus, Johana z Arku a všichni ,Komenského vyhnali do zahraničí, a zatímco se v zahraničí učí podle osnov Komsnkého, my jsme na něho zapomněli. Hledáme vzor v osnovách z Evropské unie. Očekáváme, dotace z Evropské unie,a pro naše poškozené doma nemáme prostředky. K tomu opravdu kromě pohrdání státnosti nelze již nic dodat.Znovu musím opakovat,že pokud si politici staví hacienty, za miliony, a nám stejní politici berou domovy a naše děti dávají do dětských zařízení,aby svými těly vydělávaly na provozy těchto zařízení,tak nutno konstatova,že ztratili ducha identitu a proč tedy je znovu volit.Žadný z nich nám nepomohl - ač mohl,pokud ano,tak částečně, a již nikoho nedojalo,že soudit se 9 let není normální,a mementem je umírání mojí matky,kterou tak zmrzačili v nemoci Krč,že jsem neměla na vyžádaný úplatek 30.000,-Kč,když byla jenom nemocná s trombozou, a skončila se sakrálními proleženinami a sepsí jako na bojišti za I.světové války.Dosud jsem nevybojovala snubní prsten mých rodičů ,Z Hájů,který mě tam zapírají, kteří se brali 16.května 1943.Jejich prsten je mi upírán, a kromě fotografií,po nich již nic nemám.Mám je srdci, ale prsten mi ukradli.Stát 3 roky za dveřmi domova důchodců a žadonit Žižkovou,aby prsten vydala je ponižující..Je to Jehovistka-nerozumí mi,co pro mě ten prsten znamená.Uráží mě,nechají mě tam stát za dveřmi až 3 hodiny,až sama odejdu,že někam pospíchán.Police to odmítá řešit,ale ta odmítá vyžešit i krádeže osobních dokladů,takže nikdo nic neřeší v této zemi. Člověk zvažuje kam emigrovat ,jelikož na celé zeměkouli je již vše zdemokratizované, a tak lze jenom číst v Bibli,že pokud Bůh zaslílil pomoc,že dle vzorečku :jeden den u Pána je tisíc let na zemi,že to trochu trvá déle než si člověk myslí.Jestli pak ten prstýnek rodičů dostanu do 16.5.2008-ráda bych do měla do konce t o h o t o roku.Jsem narozená stejně jako IKEA, nebo jako byl osvobozen Kajruán,kdy chybělo do války 2 roky,mám alergie na prachy z peří,žili jsme u letiště a když byly nálety,tak mě tišili hlavu v peřinách,ale vlastně o to,abych přežila se staral dědeček legionář,který svoje žínky(Marušku,její matku-stařenku a mojí matku schovával před Rusákama,na půdě,aby nás nikdo neznásilnil)Znal to z Ruska,když tam byl jako legionář a bránil nás jako lev.Nic nepodceňoval. Dědeček Václav.Na něho vzpomínám jako na chlapa našeho rodu,a na otce,který byl dojat ,kdy jsm ese stkali v dospělosti a mohli si řici srovnání let z doby kdy byl japo politický vezen zavřený pro velezradu, a kdy jsme se setkali,že jsem se ho již nebála,respektive jeho stachů, ale osud nechtěl,že mě ho nechal na živu,a tak mám jenom jedno setkání s vlastním otcem. Proto jsem neváhala, a ještě za života se ujala malého Járy,že vím,že pokud člověk prosí o lásku,že ta se musí dát,aby se zase vrátila zpět k člověku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

A vy jste byli odškodneni?

Ano,byli jsme! 35.6% (26)
Nebyli,dali nám hovno! 39.7% (29)
Dostali jsme 50% 24.7% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama