Křesťanský magazín

9. srpna 2007 v 16:55 | MgA.Květoslava Šamajová
Jako členka ekumenické poroty v Karlových Varech jsem se zhlédla dne 5.8. v 14,45 hodin na ČT 1 v krátkém sestřihnutém vstupu ve 20 minutovém pořadu. Ano, byla jsem pro nominaci norského filmu LEKCE NEGATIVNÍHO MYŠLENÍ.Co sestříhali doplním.Autor,opera prima,vyšel z dokumentů, které točil o svých přátelích,a v norském celovečerním debutu vyrazil jako tryskáč.Chtěl říci,že ty na vozejčku -ač jsou handicapovaní- či kripli,tak jsou mentálně více na úrovni než my zdraví,kteří si nemoci vymýšlíme a pak jsme i z toho psychycky "šógr."Film by se vám líbil,určitě by měl byt zakoupen do klubu.Byla jsem hodně sestřihána.Nevadí,nejsem důležitá,nejsem papež.jsem husitka, a mám základnu v Olomouci v husitském kostele u pana faráře KONVALINKY,který mojí maminku ukládal před 3 lety do hrobky.Doprovázelo mě hrstka mých spoluzaček z gymnázia ke hrobu,a pro ty,co mě neposílili osobně, jsem to nechala natočit na VHS.Když jsem matku nechala spálit v malém obřadní síni v Praze, přišli z televize i můj bývalý šéfredaktor Vladimír Krejča., Jarka Tauerová a Žofinka,kamarádka.Ostatní byla rodina.Také pro ty co nepřišli,jsem to nechala natočit na kazetu a pro dny dušišek,abych zavzpomínala na moji statečnou mámu. Vidím se tam tak zubožená,neklid duše a útrapy se váží k tváří,kde se chvěje každý sval na tváři a svalstvo je v neklidu.Ano, umím odčítat z tváří.Již jsem mnoho prožila.Když umírala matka v těžkých proleženinách a neměla jsem sílu ji nadzvednout, když jsem měla na jeden jogurt, ale měla jsem dva životy vedle sebe: moravskou mámu a Járu..Když jsem mámu pochovala, neměla jsem co jíst.Byl srpen, Pán Bůh dal plody na stromy, a tak jsem měla spadaná jablka v PRAŠNÉ na Jižním Městě. Sebrali nám byt i s mojí umírajjí matkou,Jára měl 16 let.Vzpomínám si,že je řetězec lidí, kteří nám ublížili, a že již tady nejsou,nebo je trefil šlak, nebo umírali pomalu.Dokonce ani PRSTEN mě po matce a otci nedali z domova důchodců. Maminka měla svůj pokoj č. 16 , a když byla na urlogii,tak ji pokoj, kde byla 9 let vzali, a dali ji nábytek a šatstvo na půdu a nechali v prosinci 2003 pouze v kabátě a nazouváčcích, byla švadlena,měla nejméně 100 šatů a umírala na pokoji pro ležící, přitom chodila, a zpívala moravské písně.Jako švadena v DD Háje jim na okna pověsila mnoho záclon,které ušila a nařasila.Nikdo se ji neomluvil,nikdo nám nedal zpět její důstojnost,nechali ji tam ležet,až mě jednou řekla:PODÍVEJ CO MI UDĚLA ...a již to nedokončila, dodělávala jsem si na důchod, chyběly mě roky,kdy jsem byla na volné noze,a měla podřadné práce, pomáhala jsem dítěti, že jsem si ho vzala z dětského domova ale dosloužit mámě ve zdraví jsem moc nemohla.Jako Sofiina volba:jednomu pomůžete- druhý vám umře.Ano,již jsem hodně zažila.Začala jsem si vážit dne,kdy ráno slyším ptáky v 5,10 a když je neslyším,tak si myslím,že jsem mrtva,nebo již snad neslyším, a pak když se rozezvučí,jsem ráda na světe.Ráda vařím a peču a nemám sporák, ráda dělám něco pro druhé,Jára se mi osamostatnil, a přichází někdy ,když chce pofoukat. a tak dobojovávám svoje soudy,aby měl Jára na počítač,snad i já,abych nemusela chodit do Syndikátu a abych mohla průvodcovat,jelikož jinou práci asi nenajdu.Kde bych spojila jazyk,touhu cestovat,a vysvětlovat lidem lidské hodnoty,moudrosti tisíciletí, a číst jim pohádky atd.Mám již nějaká témata k práci,ale stále jsem vyrušována,že jsem v nebytovce a musím s tím něco udělat do zimy,jinak umřu zimou .Dostali mě na kolena a jen pomalu jsem se zvedla. Byla tam korupce a byla chtěná.Počkám si,až ti,co si to rozdali budou povoláni k pánu.Budou se modlit a prosit o odpuštění.Jako ŽIŽKOVA-jehovistka,která se nestydí,mi vrátit PRSTEN mých rodiů s datem sňatku, snad 14.5.1943 nebo 16.5.1943.Ukradli mě dokonce moje doklady po otci,když mě komunistická frakce vyklízela dne 27.11.2006 do Štúrovy s cílem mě srazit !Zničit IDENTITU ,abych neexistovala.Jak směšné.Když jsem dnes četla o podvodech lékařů, a jejich platbách za nerealizované akce,tak si maně vzpomínám,že Jára musel být 6 měsíců v léčebně na psychiatrii, nic mu nebylo,chodil do školy,a PL Opava si vykázala 150.000,-Kč(což v tu dobu bylo za operaci srdce).Než jsem ho jako kluka vybojovala,tak je za mnou 33 soudů v péči o dítě,nesporné řízení,a soudy ještě nejsou skončeny.Jára má již 20 let. Za poštovné spisu o rozsahu 2000 stran jsem vydala celkem 40.000,-Kč na dodejkách -včasné podání pod kontrolou. Těžko k tomu cokoliv dodat.Manika byla diabetička, šla do nemocnice v Krči (THOMAYEROVA) -PRAHA 4 s trombózou, a skončila na sakrální sepsi, s těžkými proleženinami.Učila jsem se ,jak ji budu doma ošetřovat.Máma chodila,zpívala a tančila hanácké písničky zpívala,odjížděla zpátky do márnice.Když jsem si ji chtěla vzít,.stále mě říkali na I.interně:testujeme HEPARÍN vs VARFARÍN.Měla proleženiny,až jeden čestný lékař na urologii mě řekl,v domově ji neodborně léčili na interně zanedbali. Můžete plakat,že vám doktoři vědomě vzali matku. Smějí se Vám. Mají od ČSSD za to dík a od ministra MPSV. Je na důchody.Že ne: smějí se,že ji tady chci mít do 150 let, a jde o EUTANÁZIE po česku.Však ten ruský film co ekumena nominovala byl o ruské EUTANÁZII a nikoliv o tom,jak byl sestřih,že lékař pil! To byla momentální jeho indispozice.Ale střih filmu vyzvedne v sekvenci jenom to!. Jak hloupé,neprofesní a jak neobratné. Maminku natírali fialovou vodičkou co je na bradavky, ze spoda byla proležená a mokvala a hnila, mě se styděla to říci,jenom ji tekly slzy, a na interně ji ani neotáčeli a mě vyhazovali na chodbu,že prý musím dodržet soukromí ostatních .A mámu zabili:nedala jsem úplatek 30.000,-Kč.V tu dobu jako učitelka jsem měla 8500.-Kč na měsíc,živila z toho kluka,platila nájmy,a také pomůcky do školy. Pekla jsem lískové těsto 2 x 8 Kč Babička, a dávala do něho skořici za O,80 Kč a pak za 1,20 Kč.Na víc nebylo.Stála jsem celý den za plotnou.Ale měli jsem se rádi a s láskou jsem vařila.Jára je kuchař a když mě chce udělat radost upeče mě buchtu,ví,že mě tím dostane.Buchta s posýpátkem a merunková je moje jednička..To ji dělávala babička,kerá mě říkala:Ty moje Květulenko,až do mých 33 let,pak už mě tak nikdo nikdy neřekl.Jí jsem velice oplakala,byla to veliká rána v srdci.Měla mě moc ráda a vychovávala mě.Ještě starěnka a děda legionář.Od něho mám yt pohádky o skřítkách, a vědmách a bajky,chtěl zapomenout na omrzliny ze širé Rusi,kde byl jako legionář -dělostřelec. Na ty ocúny ,když jsem jela Transibiřskou magistrálou do Ruska,si vzpomínám i z jeho vyprávění.
Stařenka pak měla moudrosti stoleté , od ní jsemě měla pranostyky a vše co patřilo k domácímu léčení.Prostě staré babské rady.Pak jsem ještě měla zážitky, když se dralo peří a slyšela všechny ty babské plkačky z doby mého dospívání.I ty byly důležité.Bydleli jsme pod letištěm. Vzpomínám si,jak mě máma vždycky vysvětlovala,že Šamaj, otec, byl na randěti první a pak tam stál jakýsi letec modrookáček,který na ni smutně hleděl, když byla zavěšena s mým otcem.Celý život mě máma krmila,jak lituje toho modrookáčka .Já jsem ji celý život vyčítala,že snad neměla ráda mého otce, a pokud měl někdo modré oči,tak mě nevýslovně sral, a pokud někdo chtěl, abych se zavěsila,tak jsem utíkala pryč. .Máma není,všechno odvinul čas, a ani ten prstýnek po obou nemám.Jára tomu dal korunu.Říkal,když jsem byl malý,měl jsem modré oči jenom já.A teď je jich tolik, že si je asi klonují.Tak jsem se již z toho mindráku modrýc očí trochu vzpamatovala. S Járou jsme se nad tím zasmály.Teď mu přeji,aby nastartoval září a nástavbu na policejní akademii,aby do 2 let dostudoval, a aby si našel dívku,a na tu,která ho opustila, když byl v nouzi, a nepodepeřela ho a odešla od něho,aby si hledal někoho na ceý život. Začal l zpívat a vyzpíval to na intzernetové adrese: blackcrew .Je to šikovný hoch. není můj:je nto jenom prasynovec,ale pomohl mi a já mu,se dostat z těch sociálních sraček, z toho,když mě ČST nedala práci a nebyla jsme ani agent ani jsme nešukala,s StB,ale v 49 letech mě řekli :jsi starý. Nikdo mě nepodržel,v tu dobu,každý se odtáhl. I to jsem zvládla. jak ? Chodila jsem číst spisy z 50.let na soud do Brna a pokud jsem padala na dno,tak mě narovnávaly. Možná, že v tu dobu,kdy mě nikdo nepomohl, jsem žila mnoha životy a není již nejsem tolik zranitelná jako dříve.Asi bych to v tomto věku hůře snášela ,také jsem se zbavila již všech strachů.Jak? Našla jsem ten spis ve spise, kdy na mě řvala StB,když mě bylo 13 let a osvobila jsem se.Nyní jsem mohla i já osvobozovat druhé,ale ne všichni u mě hledali pomoc.Stranili se mě mnozí. Nemám ale zahrádku ani nic pro bydlení pro zbytek života a tak jsem stále poutník, který musí hledat a možná,že to najde i v jiné zemi.Zde jsem nikoho nenašla,kdo by potřeboval pomoci,natož tak chtěl mě naslouchat.Jára již je velký a dospěl i když nedospěl, ale umí již žít sám.
Tak ahoj pro dnes.
členka ekumenické poroty,howkh ,řekli Indiáni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama